Podle dat z Českého statistického úřadu se pracovní trh v Česku od listopadu 1989 proměnil od základu. Mění se vzdělanost obyvatelstva, poměr mezi jednotlivými sektory i kvalifikace zaměstnanců.
Primární sektor (zemědělství) poklesl za poslední čtvrt století ze 7,4 % na 2,8 %. Lidé se od první půlky 90. let minulého století přesunuli ze zemědělství a výroby do sektoru služeb. Právě terciální sektor (služby), který zároveň ukazuje míru vyspělosti země, vzrostl od revoluce o deset procent a tvoří takřka 60 %. V porovnání s celkovým průměrem v EU (73 %) je to však stále nízké číslo.
Vzhledem k dlouholeté tradici a dobrému zázemí je Česká republika i nadále silná v průmyslu. Sekundární sektor (výroba a průmysl) u nás představuje více než třetinu trhu (37,5 %), což dalece přesahuje nejen průměr EU (25 %), ale i celosvětový průměr (30,9 %).
Počet lidí se základním vzděláním za posledních 30 let klesl asi o polovinu, nárůst zaznamenalo především dosažení středoškolského vzdělání s maturitou a zejména vysokoškolské vzdělání. Přesto však vzdělávací systém v ČR nedostatečně reflektuje změny na trhu práce a vysokoškolští absolventi mají dost často jen malou, nebo dokonce žádnou zkušenost s praxí.
Ještě komplikovanější situace je v oblasti celoživotního vzdělávání. „Na pracovištích je spolu několik generací, každá potřebuje v celoživotním učení něco jiného a taky něco, co by je spojovalo. Máme tady generace 40+, kterou čeká ještě dvacet let aktivního pracovního života a u ní to není o rekvalifikaci, ale o kontinuálním vzdělávání pro pracovní kariéru v době digitalizace a robotizace,“ domnívá se Peter Dosedla, generální ředitel společnosti Manuvia.
Trh práce se dnes podle něj už konstantně mění. Stejně jako se dramaticky zkracují cykly změn v technologiích a průmyslu, tak i pracovní pozice rychle vznikají a zanikají. Zatímco ještě v 90. letech definovaly trh práce v podstatě tři základní okruhy – zemědělství, průmysl a služby s přidanou hodnotou, dnes bychom mohli pracovní pozice s trochou nadsázky rozdělit na zanikající, existující a nově vznikající.
Od revoluce mezi zaměstnanci výrazně přibylo specialistů, zato se nedostává řemeslníků, případně také pomocné nekvalifikované síly. „Každým rokem se snižuje počet absolventů odborných učilišť, učňovské obory jim nejsou dostatečně představovány jako zajímavá volba,“ vysvětluje Eva Svobodová, generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků.
„Dnešní nedostatek uchazečů o manuální práci v Česku způsobuje, že firmy s trochou nadsázky berou všechny, kdo mají ruce, nohy a dostaví se na pohovor,“ říká Tomáš Surka ze společnosti JobConnector. Zjednodušené a zrychlené hledání lidí do továren má však řadu negativních důsledků. Firmy musí vydávat více peněz na kontrolu kvality odvedené práce, což snižuje samotnou produktivitu.
Český pracovní trh je možné zasytit zaměstnáváním zahraničních pracovníků, kteří mají potřebné dovednosti a zejména chuť pracovat. Není proto divu, že se české firmy stále častěji poohlížejí po pracovních silách ze zahraničí. „Jelikož je zájemců o práci v Česku například na Ukrajině dostatek, můžeme provádět rozsáhlá výběrová řízení. Ještě na Ukrajině pracovníky do výroby důkladně otestujeme a vybereme mezi nimi ty nejvhodnější pro hledané pozice,“ vysvětluje Surka.
