Ve srovnání se svými regionálními protějšky, ať už jde to maďarský forint či polský zlotý, vykazuje koruna daleko nižší míru volatility. Na světě navíc existuje jen málo měn, vůči kterým by koruna za posledních 25 let neposílila.
Bedny s nejvyšším utajením
Už v létě 1992 bylo jasné, že společná měna po tehdy čerstvě dohodnutém zániku federativního Československa dlouho nevydrží. Právě kolky měly pomoci v případě, že bude potřeba korunu rychle rozdělit.
Jaký je obsah 400 beden v trezoru pražské centrály, nevěděli dlouho ani sami zaměstnanci Státní banky československé. Tajemná zásilka, které ve druhé polovině roku 1992 přiletěla do Prahy, našla využití až po několika dalších měsících.
V bednách bylo 160 milionů nalepovacích kolků. České ministerstvo financí objednalo jejich výrobu kvůli utajení u britské společnosti Thomas De La Rue. Ta je vytiskla v kolumbijské Bogotě, kde měla tiskárnu specializovanou na známky.
Opět se začalo kolkovat
Nástupnické státy – Česká republika a Slovenská republika – vznikly 1. ledna 1993, nadále se v nich však platilo společnou československou korunou. Měnová unie měla podle původních plánů vydržet až do poloviny roku.
Ve čtvrtek 4. února 1993 začali pracovníci České pošty a České spořitelny vyměňovat lidem československé koruny za novou měnu. Zpátky dostali prakticky shodně vypadající bankovky, obsahující navíc jen kolek. Samotné kolkování prováděla vedle ČNB i Komerční banka. Podnikatelé a právnické osoby si peníze vyměňovali v bance, u níž měli své účty.
Díky tomu, že se peníze v obou státech měnily v poměru jedna ku jedné, lidé o nic nepřišli a samotná měnová odluka proběhla bez problémů.
Rychlé řešení
Na dlouhé diskuze nebylo v té době příliš mnoho času. Provedly se některé změny, pokud jde o řešení textu na mincích a podobně. Ale základní nápady výtvarníků jsme respektovali. U bankovek byly původní slovenské motivy nahrazeny ženami, tedy Anežkou Přemyslovnou, Boženou Němcovou a Emmou Destinovou.
Na dvacetikoruně byl motiv Cyrila a Metoděje nahrazen portrétem Přemysla Otakara I. Zbývající hodnoty, tedy bankovky, na kterých je zobrazen Karel IV., Komenský, Palacký a T. G. M., jsme převzali z řady nových federálních bankovek. Pokud šlo o bankovky, tak Státní tiskárna cenin již v té době připravovala dvěstěkorunu a tisícikorunu. Takže se jen předělal státní znak. Místo slovenského kříže se tam dodala slezská a moravská orlice. Něco jiného ale byly mince.
Klidná výměna
Výměna federálních bankovek proběhla nečekaně klidně. Případné ranní fronty v první den výměny během dopoledne zmizely. O víkendu výměnná místa zela prakticky prázdnotou.
Dospělí občané nové České republiky si mohli vyměnit maximálně 4000 československých korun na osobu, lidé mladší 18 let pak jen 1000 Kčs. Pro srovnání: Průměrná mzda tehdy dosahovala zhruba 4650 korun měsíčně, takže jako dočasná hotovost na pár dnů (než se okolkují další bankovky nebo vytisknou zcela nové) to lidem mělo stačit.
Od 4. do 7. února mohli lidé přinášet bankovky v hodnotě 1000, 500 a 100 Kčs. Dostali zpět okolkované bankovky. U malé části tisícikorun byl kolek rovnou vytištěný, současně se do oběhu začaly uvádět také zcela nové české bankovky v hodnotě 200 korun. Výměnu bankovek vyznačili lidem pracovníci pošty nebo spořitelny v občanském průkazu – tehdy to byla „knížka“, ne kartička jako dnes.
Bankovky nižších hodnot (tehdy 10, 20 a 50 korun) se nekolkovaly a zůstaly ještě po přechodnou dobu společné v obou státech, stejně jako mince.
Zastavené převody peněz
Po dobu výměny byl zastaven platební styk, tedy převody peněz. Bezhotovostní platby zdaleka nebyly tak rozšířené jako dnes, internetové bankovnictví tehdy neexistovalo. Zákon o 14 dnů prodloužil běh všech lhůt spojených s pohledávkami splatných během výměny, které nešlo uhradit bezhotovostně.
Lidé často k výměně nevyužili ani maximální limit. Zástupci České národní banky později konstatovali, že povolené množství se ukázalo jako naprosto dostatečné. Pokud by stát lidem umožnil, aby si hned v první fázi mohli vyměnit víc, znamenalo by to více práce s kolkováním bankovek.
Během pár měsíců nahradila okolkované bankovky (a peníze nižších hodnot) kompletní řada nových bankovek navržená grafikem Oldřichem Kulhánkem. Ten nahradil původní slovenské motivy ženami – Anežkou Přemyslovnou, Boženou Němcovou a Emmou Destinovou.
Kdy přijde Euro?
S přijetím eura u nás nemusíme pospíchat. Nakonec: Proč se připravovat o konvergenční mechanismus, který jinak nemáme čím nahradit? Přeci jen je lepší se přibližovat posilováním měny než inflací. Euro totiž chápu spíš jako cíl než cestu konvergence.
A to ani nikdo neví, do jaké eurozóny vlastně budeme vstupovat. A nejspíše to zatím neví ani eurozóna sama. Protože na místo řešení reálných problémů chce především posilovat centralizaci všech politik, tak bude lepší si počkat na výsledek jejího úsilí.
