Snahy Evropy o podnícení zpomalujícího ekonomického růstu selhávají již od počátku století a tento trend se nezměnil. Evropa v mnohých ohledech ekonomicky zaostává za Spojenými státy, a to především vlivem nízké produktivity. Reálný disponibilní příjem na obyvatele od počátku století vzrostl v USA dvojnásobně rychleji než v Evropě a domácnosti za to platí nižším životním standardem.
Co se ale Evropě podařilo, je rozšířit export do Asie a dosáhnout svých sociálních cílů, jako je zúžení nerovnosti v příjmech, více zapojit ženy do trhu práce a zajistit sociální podporu potřebným. Závislost na bezpečnostních zárukách USA poskytované EU pomohla uvolnit větší množství prostředků pro jiné účely. Ovšem toto paradigma se zdá být u konce.
Evropě hrozí, že v „novém světě“ přijde o bezpečnostní záruky USA, ztratí dosavadní dominantní motor růstu – růst mezinárodního obchodu a nedostojí konkurenci ze strany Číny a USA. Navíc Evropa přišla o levný zdroj energie v důsledku válečného konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou.
Veškeré závislosti, které si EU v minulosti vytvořila a těžila z nich se nyní obrací v ekonomickou a bezpečnostní hrozbu. Technologická inovace a adopce je esenciální pro růst ekonomik. Svět nyní prochází velkou přeměnou v důsledku technologických inovací, ale i v této sféře Evropa výrazně zaostává.
Většina rozdílu v produktivitě práce mezi EU a USA lze vysvětlit právě zaostávající adopcí nových technologií. Pokud technologie mají být hnacím motorem ekonomik i v budoucnosti, pak Evropa v tomto ohledu nemá dobré výhledy. Pouze čtyři z 50 největších technologických společností na světě jsou evropské a vznik nových škálovatelných inovativních společnosti v EU je velmi vzácný.
To se děje v době, kdy Evropa nutně potřebuje najít nový zdroj růstu, protože stárnoucí a stagnující populace bude i nadále zhoršovat její ekonomické vyhlídky. Očekává se, že evropský pracovní trh se do roku 2040 bude každým rokem zmenšovat o zhruba dva miliony lidí a poměr pracující populace k důchodcům se posune ze současných 3:1 ke 2:1.
Evropa se tak bude muset o to více spolehnout na růst produktivity (tedy technologickou adaptaci, pozn. aut.), aby dosáhla ekonomického růstu. Při současném trendu růstu produktivity se ale evropská ekonomika bude v dalších dekádách reálně propadat. Digitalizace a dekarbonizace ekonomiky spolu s vylepšením obranyschopnosti Evropy přitom vyžaduje bezprecedentní investice, násobně větší než byl Marshallův plán.
Tímto tempem se základní ambice EU nemohou všechny naplnit (jestli vůbec některá). Ta nedokáže být zároveň v popředí technologické inovace, lídrem v dekarbonizaci ekonomiky, udržet stávající sociální model a být velkým hráčem na geopolitickém poli spolu s USA a Čínou.
Bude tedy třeba udělat výběr a prioritizovat ty cíle, které jsou pro Evropu důležitější, a naopak se částečně vzdát těch, které jsou méně podstatné. Evropa čelí existenční krizi a restrukturalizace současného socioekonomického modelu je absolutně nezbytná. Základními hodnotami EU je prosperita, rovnost, svoboda, mír a demokracie v udržitelném prostředí.
EU existuje, aby tyto cíle pomohla zajistit, říká Draghi, pokud se jí ale nedaří těchto hodnot dosahovat, nebo si musí vybírat mezi těmito základními hodnotami, pak EU postrádá smysl a měla by zaniknout. Jedinou cestou, jak spasit tyto ambice, je podnítit ekonomický růst, a to především skrze růst produktivity, a tedy adaptací technologií. Jediný způsob, jak spasit Evropu je radikální proměna, míní Draghi.
Výzkum zmiňuje tři oblasti na kterých musí EU zapracovat, aby zažehla ekonomický růst a podle něj v žádné z těchto oblasti nezačínáme od nuly. EU stojí na zdravých základech, jako je kvalitní vzdělaní, dostupná zdravotní péče a robustní sociální zázemí. Ovšem nedaří se jí proměňovat své přednosti v produktivní a konkurenceschopné trhy na globálním poli.
První a nejdůležitější oblast: Je třeba dohnat zaostalost v technologické adaptaci Evropy oproti USA a Číně, především v oblasti pokročilých technologií. Evropa se zasekla na statické průmyslové základně se starými velkými společnostmi, které se nemění.
Velkým problémem je to, že se nerodí nové společnosti, které by mohly svými inovacemi a technologickou aplikací nahradit ty staré, nebo pro ně minimálně vytvořit silnou konkurenci. Za posledních 50 let v EU nevznikla jediná společnost, která by mohla konkurovat stávajícím gigantům. Naopak v USA všech šest největších společností na současném trhu vzniklo právě v tomto období.
Tento nedostatek dynamiky a inovace je sebenaplňující se a vede k ještě větší stagnaci. Problém není v tom, že by Evropě scházely nápady, nebo ambice ale ve všech dalších krocích – tedy v komercializaci a škálování těchto inovací. Za tím stojí především přehnaně restriktivní a inkonzistentní regulace. Velká většina inovativních a růstových evropských společností se tak v průběhu času přemístí do USA, neboť škálovat podnikání v EU je velmi obtížné.
Ve světě, který je na pokraji další technologické revoluce (AI) si Evropa nemůže dovolit být pouhým přihlížitelem a těžit ze zastaralého průmyslu minulých století. Centrálním prvkem technologické integrace je tedy poskytnout Evropanům schopnosti a možnosti využívat nové technologie ke zvýšení vlastní produktivity.
Druhou oblastí je dekarbonizace a konkurenceschopnost. Zatímco Evropa je nyní lídrem ve výrobě obnovitelné energie, Čínská konkurence válcuje evropské výrobce výraznými vládními dotacemi, přístupem k levné výrobní kapacitě a levným komoditám. Úzká spolupráce mezi členy EU a správný regulatorní přístup EU k této otázce tedy rozhodne, zda Evropa zůstane i nadále lídrem v této oblasti.
Třetí oblastí je snižování závislostí. Vyšší soběstačnost Evropy v oblastech, jako je bezpečnost a energetika, je nezbytná pro udržitelný růst. Značná závislost Evropy na Číně je velkým tématem, kde je třeba nastavit lepší rovnováhu mezi závislostí z ekonomických důvodů a soběstačností z důvodu bezpečnostních. Vyšší investice do obranyschopnosti EU a snížení fragmentace jednotlivých armád je nezbytná.
Velká část problémů EU plyne jednoduše z velké fragmentace uvnitř unie. Taková organizace může být efektivní pouze když bude jednat rozhodně a jako jeden celek. Nejednota totiž vytváří byrokratický proces, který paralyzuje celou unií a zatěžuje všechny členy. Mnoho problémů s růstem ekonomiky plyne jednoduše z přehnané regulace, která odrazuje inovaci a zabíjí meritokracií.
Problémem není to, že by Evropa neměla potenciál, nebo že je neschopná. Problém je v „softwaru“, neboli politickém a legislativním nastavení které nás všechny brzdí. To se musí změnit.
Draghi věří, že efektivním nastavením zákonů, umenšením byrokracie a jednáním v jednotě by Evropa mohla snadno v čase srovnat rozdíl s USA. EU může přežít pouze pokud se radikálně promění a zefektivní. S prokrastinací Evropa již v měnícím se světě neuspěje.
Autor je analytik společnosti BH Securities
(Redakčně upraveno)
GreenDeal a jeho dopady!!!
Tak o situaci v Evropě jako celku musel konečně promluvit alespoň bankéř z Itálie, když ti naši ňoumové hovoří div ne o hospodářském zázraku v České republice v době po Covidové. Je jen velmi málo ekonomů u nás, kteří nazývají věci pravými jmény a tak výsledky jsou takové jaké v současnosti jsou a premiér tomu dává korunu a tlačí nás mezi nejvyspělejší země EU. To co je předkládáno tomuto národu v oblasti ekonomiky je doslova panoptikum pro otrlé charaktery. Nikdo za nic nezodpovídá, nikdo za nic nemůže a pětikoalice je spokojená jako nikdy nebyla. Hašek by to nepopsal lépe vládní poraděnkové.
Tak já nejsem línej a blbej , já mám problém v softwaru …. kdo tohle vymejšlí ? A proč ?
Dragi má v mnohém pravdu,jen jaksi zapoměl zmínit problém muslimské migrace do Evropy.Právě to je pro Evropu to největší nebezpečí.
Tento článek je směsí fake news a omylů. Ve skutečnosti Evropa nechává daleko za sebou zbytek světa, který nepochopil, že vědou budoucnosti je politologie. Zejména ČR je politologický tahounem a v osobě našeho premiéra máme maják ozařující světu cestu do inkluzivní, zelené a diverzifikované budoucnosti.
S Evropským svazem jak s jedovatým plazem!
Bohužel, problém je v tom, že když si EU vybere dekarbonizaci, tak potom už nic jiného, žádný jiný z uvedených cílů už plnit nemůže. Navíc tedy rozumějme onou dekarbonizací plnění administrativně nastavených plánů omezení samotné EU, nikoliv že by tím došlo k nějakému výraznějšímu zlepšení (podnebí?) které by šlo v rámci světa porovnávat.
Druhá potíž je v tom, že sice „. Evropa je nyní lídrem ve výrobě obnovitelné energie,“, ovšem s nestabilními dodávkami , které je nutno stabilizovat jinak. a v celkových nákladech, včetně dotací a dovozů je EU v oblasti energií zcela a naprosto nekonkurenceschopná.
A přiznejme si, že s energií nejsou spjaty jen ty „zastaralé technologie“ (jak asi bude chtít někdo tvrdi)t. Ale i ty nejmodernější, které by EU měla „dohnat“.. I ta zmíněná „technologické revoluce (AI) potřebuje ohromné množství elektřiny, spoustu elektřiny spotřebuje těžba a distribuce kryptoměn, spoustu i jen ty „běžné“ IT servery a cloudy. Spousta energie je potřeba při dopravě, stavbách, těžbě, atd..
Jinými slovy, představa že by mohla získat nějaký významnější podíl v jakémkoliv (moderním) oddílu ekonomiky, je pro EU s jejími náklady na energie + v rámci plněné dekarbonizace, naprosto nemožné…