Zpětně je tak vidět, jak výstižné toto tvrzení bylo. A to především díky tomu, že Fed (americká centrální banka, pozn. red.) zmobilizoval obrovská kvanta likvidity a realizoval celou řadu nákupů aktiv a úvěrových programů skrytých za nejrůznějšími zkratkami.
Pondělní 23. března bylo vrcholem pro americký dolar a tvrdým přistáním pro většinu významných globálních akciových indexů. Od té doby už centrální banky nalily do hašení koronavirového pekla celý oceán likvidity a americký dolar se vrátil do kurzového rozpětí, v němž se obchodoval před krizí.
Nyní stojíme na počátku třetího čtvrtletí a lidé si začínají říkat, jestli březnové dno a následný ohromující comeback nebyly jenom koncem starého a začátkem nového tržního cyklu, což by znamenalo, že se vracíme plus mínus do normálu. Podle nás je to však vysoce nepravděpodobné.
Kolega Steen Jakobsen ve svém úvodu k těmto výhledům popisuje, jak už sama naše reakce na krizi podkopává možnost rázného zotavení. Politika centrálních bank spočívající v instinktivní pomoci všem nejspíš povede jenom k zombifikaci a změna politické orientace směrem dovnitř zase urychlí naši cestu směrem k deglobalizaci.
Jistě, došlo k završení určitého cyklu. Masivní nárůst cen akcií – a dalších rizikových aktiv – a růst amerického dolaru jsou způsobeny záplavou likvidity, která už dosáhla své maximální amplitudy. Nyní se podpora ekonomiky a trhu nebude dále zvyšovat, dokud znovu nedojde k prohloubení krize.
Předpokládáme, že s postupujícím časem bude na globálních a devizových trzích ve třetím čtvrtletí rezonovat i něco jiného než šílené střídání afinity a averze vůči riziku, které jsme kvůli injekcím likvidity v globálním měřítku zažívali po většinu druhého kvartálu.
Likvidita versus solventnost
Nejprve se podívejme na problém solventnosti, který bude s postupným šířením dopadů tohoto ekonomického šoku mnohem zapeklitější než problém základní likvidity a systémového rizika. Ekonomické zotavení v následujících kvartálech patrně nebude kopírovat rychlé obnovení likvidity a chuti k riziku, které bylo důsledkem nafukování rozvahy centrálních bank.
To bude nejspíš v nadcházejícím čtvrtletí znamenat zvýšenou volatilitu na obě strany a americký dolar – ani japonský jen – ještě nejsou připraveny zamířit níž, rozhodně ne natrvalo. Tato volatilita bude funkcí normálního cyklu bankrotů, který s sebou přináší každá recese, i když tentokrát jsou rizika kvůli excesům z předchozího cyklu vyšší.
Už druhý kvartál přinesl rekordní počet firemních bankrotů a tento problém Fed tak snadno nevyřeší. Může nakoupit pár firemních obligací – třeba i obligace za 750 miliard dolarů –, ale nemůže zabránit firmě, která je vydala a chce restrukturalizovat závazky, ve vyhlášení bankrotu.
Teď je možná ještě brzy, ale americký dolar musí nakonec začít klesat. Přinejmenším proto, že žijeme ve světě, který se topí v dolarových dluzích, nejen pokud jde o USA, ale globálně. Jakékoli trvalé zotavení vyžaduje devalvaci amerického dolaru, a to jak reálnou na americké půdě, tak relativní i reálnou (pokud jde o směnné kurzy – pozn. aut.) ve zbytku světa.
Riziko šíření insolvencí a bankrotů nepochybně způsobí devalvaci, jakou jsme nezažili od devalvace dluhů po 2. světové válce a zavedení zákona o zlatých rezervách v roce 1934. V druhém z těchto případů devalvovala americká vláda měnu z 20 na 35 dolarů za unci zlata.
Hlavní otázkou zůstává časový horizont, ale už teď je jasné, že se ve třetím čtvrtletí budou tlaky dále zvyšovat. Nakonec dojde k devalvaci, až se Fed víceméně vzdá své nezávislosti. Jak? Schválením zastropování výnosů nebo jiné formy řízení výnosové křivky, které by umožnilo fiskální výdaje neomezované ohledy na to, zda dokáže „trh“ nově vydávané státní dluhopisy, které se k financování výdajů obvykle používají, absorbovat.
Možné dopady prezidentských voleb v USA
Prezident Trump nezvládl krizi spojenou s covidem-19, ani tu vyvolanou antirasistickými protesty po vraždě George Floyda policejními složkami, a tak začal ve volebních průzkumech výrazně zaostávat za demokratem Joem Bidenem.
Střídání stráží v americké politice se často hluboce podepisuje na finančních trzích, ať už je příčinou změna zdanění, nebo jiné politiky. Vzhledem k tomu, že dnes má jednoznačně navrch fiskální politika a centrální banky postupně ztrácejí samostatnost, a jelikož je čím dál pravděpodobnější, že v obou komorách Kongresu získají převahu demokraté, mohou být volby v roce 2020 stejně zásadním zvratem, jako ty v roce 2016.
Volbám se budeme ještě obšírněji věnovat ve výhledu na další kvartál, ale v následujících třech měsících mohou očekávání značně stoupnout, což by mohlo výrazně oslabit pozici dolaru.
Biden s sebou může do Bílého domu přinést vyšší daně, klimatickou agendu, minimální mzdu a další politické postoje, které by se negativně odrazily na výnosech korporací a relativní atraktivitě amerických aktiv. Zároveň by mohla jeho vláda zvýšit výdaje na infrastrukturu, zdravotnictví a další oblasti, čímž by ještě podpořila inflaci.
Měnové války a důraz na fiskální politiku zvýší volatilitu měn
Fed a světové centrální banky vyhrály první kolo bitvy, povedlo se jim zvýšit cenu aktiv a zabránit bezprostřednímu dopadu krize na trhu aktiv. Nakonec – pravděpodobně v posledním čtvrtletí, po prezidentských volbách – v podstatě přijdou o svou nezávislost, jakmile se plně odevzdají Moderní monetární teorii (MMT) nebo podobnému systému, kde je fiskální politika nadřazená všemu ostatnímu.
Cílem takového systému bude hnát nominální růst za každou cenu výš, aby se předešlo zvyšování reálné dluhové zátěže – zkrátka finanční represe. Ta bude nejvýhodnější pro tzv. tvrdá aktiva, komodity a některé akcie, ale špatná pro stálé příjmy.
Měny s nejhorší finanční represí a nejagresivnějšími programy MMT zamíří na devizovém trhu ke dnu. Relativními vítězi pak budou ekonomiky s výrazným komoditním potenciálem. Kvůli deglobalizaci, zpomalení obchodu a potenciálně omezeným kapitálovým tokům bude také nutné více zohledňovat obchodní bilanci.
Mnohé z výše uvedených problémů se po příštím čtvrtletí nejspíš usídlí v narativu i v realitě trhů už natrvalo a třetí kvartál bude asi spíš přechodným obdobím. Pokud se ovšem například Biden nedostane v průzkumech do vedení tak jednoznačně, že bude výsledek voleb v podstatě předem daný. Protože trhy, kdykoliv je to možné, pracují raději s očekáváním, než s aktuální situací.
Budování solidarity napříč EU
Pokud na chvíli odhlédneme od dominantního tématu amerického dolaru, třetí kvartál patrně ukáže, zda se v EU vzedme dostatečná vlna solidarity, aby se Unie vyhnula další vlně existenčních obav. Druhé čtvrtletí bylo v tomto ohledu slibnější, než se čekalo, zvlášť když kancléřka Merkelová obrátila a uznala, že si německá bilance může dovolit větší expozici vůči celoevropským výdajům.
V oblasti rozpočtu EU je ovšem reakce vzhledem k rozsahu krize značně opožděná a zdrženlivá, takže ve třetím kvartále budeme potřebovat víc než jen pár slibných náznaků. Pokud se máme oprostit od dlouhodobých obav z nové existenční krize EU, bude potřeba zmenšit rozdíly napříč EU a zjevně posílit solidaritu.
Vzhledem k tomu, jak hluboce se většina expertů mýlila ohledně zotavení trhu ve druhém čtvrtletí, si dnes netroufám předpovídat vývoj ve čtvrtletí třetím, ale je tu určité riziko, že to Fed se svou reakcí v oblasti likvidity přehnal a vytvořil novou bublinu. Tak buďte opatrní.
Autor je vedoucí oddělení forexu Saxo Bank
(Redakčně upraveno)
Kdyby jste „novináři“ napsali-rubl,tak bych tomu možná i věřil !!!