Největším hybatelem ve směru zrušení skutečných peněz bude mladá generace, která pojem svobody a soukromí relativizuje. Stačí nahlédnout na Facebook nebo Instagram, kde řada z nich beze studu odhaluje svoje soukromí, pocity a názory. Právě proto nastupující generace bere platby kartou jako samozřejmou součást života, jako službu, která přináší pohodlí.

RIZIK JE VÍC

„Vidím v tom rizika hlavně pro obyčejné lidi,“ podotýká Karel Fillner, propagátor bitcoinu. „Jakmile dáte absolutní svobodu bankám nebo státním institucím nad vlastními penězi, jde o omezení občanských svobod,“ upozorňuje na odvrácenou stranu případného zrušení mincí a bankovek.

Další nebezpečí bezhotovostní společnosti vnímá i v kontextu současného tištění peněz centrálními bankami. Například jen Česká národní banka (ČNB) od listopadu 2013 vytiskla kvůli devizovým intervencím s cílem držet kurz koruny poblíž 27 Kč za euro přes 600 miliard korun. To je zhruba polovina ročního rozpočtu České republiky.

„Každý má možnost vidět, jakým způsobem probíhá otevřená nebo skrytá inflace a centrální banky vyrábějí peníze jak na běžícím pásu,“ komentuje Fillner současný stav, kdy centrální banky v Unii i v USA fungují jako tiskárny peněz.

„Jestliže jsou vaší jedinou variantou bezhotovostní platby, máte velmi omezené možnosti, jak utéct ze systému. Úloha státu není v tom, aby kontroloval úplně všechno. Ať jsou to naše finance, telefonní nebo emailová komunikace. Kontrolní prostředky má stát už dnes a domnívám se, že je zapotřebí spíš omezovat, než rozšiřovat,“ varuje.

SITUACE V EVROPĚ

Podívejme se, jaká je – v kontextu bezhotovostních plateb – situace v Evropě. O zrušení hotovosti uvažují některé státy na severu Evropy. Nejblíže bezhotovostní společnosti je Švédsko, jehož občané 95 procent všech maloobchodních tržeb hradí elektronicky nebo platební kartou a hotovost se stala pouhou formalitou.

Drobný paradox: Švédsko bylo první evropskou zemí, která v roce 1667 začala peníze tisknout a o tři století později uvedla do provozu první bankomat. Nyní jsou Švédové naopak prvním státem, který bankomaty hromadně ruší a kde je konec hotovosti na dohled.

Dánsko si stanovilo cíl definitivně zrušit hotovost do roku 2030, papírové bankovky a mince zde tvoří pouze 25 procent všech uskutečněných transakcí. A bezhotovostní společnost je aktuálním tématem také v Estonsku.

V jižních státech Evropy je však situace diametrálně odlišná. Pro zadlužené ekonomiky v Itálii, Řecku nebo Portugalsku je používání hotovosti nezbytné. Lidé z obav před další celosvětovou krizí, která by mohla znamenat případný krach bankovních domů, ve velkém vybírají své úspory a raději drží peníze doma. Navíc Řekové už mají reálnou zkušenost s tím, jak banky omezovaly výplaty jejich úspor v době krize a o další adrenalin rozhodně nestojí.

Podle odhadů některých tuzemských ekonomů by Česko nemělo zrušit hotovostní platby v tomto století, jiní odborníci zase poukazují na situaci v Evropě, které se budeme muset přizpůsobit. Ve všech státech jde každopádně o pozvolný a proces přechodu. Peníze by měly zaniknout především proto, že o ně lidé nebudou mít zájem. Příklady z jihu Evropy však ukazují, že pro míru takového nezájmu je důležitá hospodářská situace dané země.

KOMU TO PROSPĚJE?

Vydělá na tom někdo? Jednoznačně centrální bankéři, protože tištění peněz představuje značnou položku státních výdajů. A kdo další bude mít z bezhotovostní společnosti největší prospěch? Opět bankovní ústavy. Příjemným bonusem se pro ně stanou vyšší výnosy z poplatků za platby debetní nebo kreditní kartou a zrušení bankomatů bude výraznou úsporou výdajů.

Ale především, pokud chcete realizovat bezhotovostní platby, pak vám nezbývá nic jiného než si založit běžný účet. Banky tak získají dokonalý přehled kdy, kde a kolik jste utratili a časem vám budou nabízet cílené produkty, které jim dále zvýší ziskovost. Což ostatně již dělají. Zrušení hotovosti jim jen doplní informace chybějící do kompletního obrazu chování každého klienta.

„Ač si to neradi připouštíme, banky jsou jedním ´velkým bratrem´,“ říká na toto téma Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti RoklenFin. „Mohli jsme to zaznamenat s kauzou České spořitelny a jejím zavedením poplatků za bezhotovostní transakce týkající se hazardu a porna. Bankám technologický rozvoj umožňuje vidět a hlavně zpracovávat všechny naše uskutečněné transakce,“ upozorňuje dále.

KLÍČOVÁ JE DŮVĚRA

Karsten Biltoft, šéf finanční stability Dánské národní banky, připustil, že nejdůležitějšími faktory pro nástup bezhotovostní společnosti jsou technologická připravenost populace, moderní infrastruktura a důvěra.

A ta zatím v řadě zemí rozhodně nepanuje. Oprávněné jsou například obavy z úniku bankovních dat kvůli hackerským útokům. Jaký by byl postup, kdyby došlo k napadení serverů bankovních institucí a jejich klienti by neměli možnost platit svými kartami a jiný způsob placení by již nebyl možný? Mají snad občané přebírat takovou míru rizika?

Druhým strašákem je hospodářská krize. Finanční ústavy během recese mohou jako jednu z možností zavést záporné úrokové sazby, aby lidé nenechávali peníze na účtech a raději utráceli. Sice jde o znehodnocení úspor, ale hlavně ať se ekonomika díky spotřebitelům zase vzpamatuje. To je logika státních institucí, které jsou zvyklé vyjadřovat se v číslech a grafech. Jenže, nechal by občan dobrovolně své peníze tam, kde mu z nich, bez jeho souhlasu pravidelně ukrajují? Jenže jinou možnost, kromě převádění konta z banky do banky by už neměl…

A jiné riziko – možnost, že by se v jakékoliv zemi s bezhotovostní ekonomikou dostal k moci autoritativní režim. Pak by taková vláda mohla data klientů bank, kterými by kvůli neexistující hotovosti byli všichni občané, zneužít nejen ke sledování svých oponentů, ale především by jim jedním kliknutím mohla odepřít veškeré finanční zdroje. Včetně možnosti si jakékoli opatřit.

SVOBODA, NEBO POHODLÍ?

Stojíme před dilematem. Na jedné straně je riziko ze ztráty svobody kvůli možnému zneužití dat a nemožnosti „vystoupit ze systému“. Na druhé straně je pohodlí, které přináší elektronické platby.

Jak vyplývá ze studie České bankovní asociace, v České republice se od roku 2006 do loňského prosince zvýšil počet bezhotovostních transakcí uskutečněných prostřednictvím karet u obchodníků téměř čtyřikrát. Dvě třetiny bezhotovostních operací tvoří bezkontaktní platby. V jejich počtu jsme bezesporu světovými průkopníky, i když jinak se řadíme spíše ke konzervativním klientům bank.

Pravda, za rozvojem bezkontaktních plateb v Česku ovšem stojí také to, že banky tento typ karet klientům vydávají bez ptaní. Že by to byla předzvěst příštího vývoje?