O tzv. pamlskové vyhlášce bylo v poslední době napsáno mnohé. Od začátku ledna totiž striktně stanovuje limity cukrů, solí a tuků v potravinách, které jsou dětem podléhajícím povinné školní docházce nabízeny ve školních bufetech. To je ten dobrý záměr z úvodu naší analýzy. A zmíněná cesta do pekla? Tou jsou ony limity „nezdravých ingrediencí“, které jsou nastaveny tak nízko, že zužují sortiment ve školních bufetech v podstatě na neslazené vody, suché pečivo a nízkotučný jogurt.

Asociace ředitelů gymnázií ČR odhaduje, že takový zásah bude mít za následek uzavření zhruba poloviny bufetů. A to znamená, že namísto dobrého záměru mít stravování dětí pod kontrolou si nyní budou žáci pořizovat svačiny v okolí školy sami, podle svých chutí a budou jimi nepochybně zásobovat i méně podnikavé spolužáky. Tohle všechno je z diskusí v médiích už dobře známé, věc má však mnohem členitější pozadí.

ZÁSAH STÁTNÍCH ÚŘEDNÍKŮ

První otázkou, která se nabízí, je to, zda státní úředníci vůbec měli právo radikálně do nabídky školních bufetů zasahovat. Asi nepřekvapí, že mluvčí obou ministerstev shodně tvrdí – jedná se o státem řízená zařízení, právo na to máme. Omyl. Za chod školy je zodpovědný ředitel, provozovateli jsou obce či kraje. Navíc, školní bufety jsou často komerčními zařízeními, jejichž vybavení stává i statisíce, a jejich majitelé školám platí nájem.

Nabízený sortiment samozřejmě už před vyhláškou kontrolovalo vedení školy se školní radou, kvalitu potravin sledovali hygienici, takže pamlsková vyhláška je celkem zbytečným zásahem do chodu zařízení závislých na státní správě jen volně, řekněme ideově. Navíc se nabízí otázka, jak by dopadl soud vyvolaný majiteli bufetů o náhradě škody za změřenou investici.

Nikdo nepochybuje, že kontrolovat to, co děti jedí (nejen v bufetech, ale také ve školní jídelně) je potřebná aktivita. Vzhledem k hrozivým statistikám týkající se obezity dětí by si toto téma říkalo o přímo celonárodní program, řízený třeba i ministerskými úředníky. Ale pamlsková vyhláška je kritizována především za to, že s vaničkou chladnokrevně vylila i dítě, s nímž to myslela tak dobře. Právě tím, jakým způsobem stanoví limity cukru, soli a tuků ve výrobcích. Je totiž v podstatě nerealizovatelná.

NOVĚ POLOVIČNÍ LIMITY INGREDIENCÍ

Podle Svazu pekařů a cukrářů stanoví až poloviční limity ingrediencí oproti platné státní normě. Zmíněné látky však dodávají výrobkům nejen chuť, ale jsou to i přirozené konzervanty při výrobě nenahraditelné. A při dodržených nařízených limitů se většina potravin nedá vyrobit, byly by příliš drahé nebo nepoživatelné.

Zatím obě strany vyhlásily zákopovou válku a přes bojiště na sebe střílejí šrapnely s hesly o zdraví dětí. Úředníci sice nechtějí o snížení limitů ani slyšet, ale před několika dny zveřejněná prováděcí vyhláška je už silně změkčuje a místo sankcí slibuje toleranci a metodickou pomoc. Problém je, že tyto sliby nemají sílu od ledna platného zákona.

Potravináři a školy zase upozorňují, že přístup ke zdravému způsobu života nelze přikázat a na školních chodbách se už dlouho neprodávají kritizované colové nápoje nebo párky v rohlíku. A že součástí osnov je několik let předmět výuka ke zdraví, která se věnuje osvětě ve stravování, a mnohem víc než nařizovat vyrábět housky bez soli by pomohlo, kdyby školy měly prostor i pro třetí hodinu tělesné výchovy.

REGULACE REKLAMY PRO DĚTI

Zatím probíhá petiční akce, ke které se svými podpisy připojilo už zhruba deset tisíc žáků a rodičů. Poněkud širší rámec dali debatě pracovníci v reklamě, kteří požadují přísnější regulaci reklamy cílené na děti. Podle nich by reklama na jídlo a nápoje s vysokým kalorickým obsahem a další nezdravé potraviny měla být zcela zakázána.

Snaha o přísnější regulaci představuje celoevropský trend, o němž se hovoří už nejméně deset let, kdy na výzvu Světové zdravotnické organizace (WHO) legislativní aktivitou zareagovaly severské státy, Slovinsko, Španělsko a Francie. Např. ve švédských televizích je reklama pro děti do dvanácti let zcela zakázána. Tamní agentury navíc zákaz dobrovolně respektují i v komunikaci na internetu. Od poloviny tohoto roku začne platit zákaz reklamy na nezdravé potraviny pro všechna britská média zaměřená na děti, včetně sociálních sítí.

V Bruselu se vedou debaty o omezení on-line reklamy, případně reklam na nezdravé potraviny a nápoje. Sociální sítě se podle marketérů staly zdaleka nejvhodnějším komunikačním kanálem pro oslovení dětí mezi 12 a 18 lety. Za poslední dva roky zcela převálcovaly ostatní způsoby, jak mladé reklamou zaujmout. A to nejen televizi, ale také zbytek internetu.

Rozporné reakce přicházejí z USA, kde opakovaně přicházejí s daní na „nezdravé“ potraviny, ale na druhou stranu například analýza provedená univerzitou v Illinois vyhodnotila zákaz prodeje těchto potravin ve školách se závěrem – je to kontraproduktivní, pokud si žáci mohou snadno obstarat „nezdravé“ potraviny v okolí školy a ještě je přeprodávat spolužákům. S podobnými školními limity jako u nás přišli před rokem v Polsku, kvůli odporu veřejnosti legislativu nyní přepracovávají.

Zatímco stravování ve školních jídelnách hodnotí odborná veřejnost vesměs pozitivně a náš systém je brán v řadě evropských zemí jako etalon kvality, pamlsková vyhláška se příliš nepovedla. Pokud tedy neměla sloužit pouze jako záminka k vyvolání vzrušené debatě o stravování školních dětí. V tom by byl její přínos nepopiratelný, ale jsme si jistí, že nezamýšlený. Zda za stanovením nereálných limitů přídatných látek stála horlivost úředníků a přizvaných výživových poradců (tak trochu podle hesla „Čím víc pruhů, tím víc adidas“), nebo škodolibost vůči výrobcům (Nejde to? Naučte se!), je téma pro další analýzu.

ZMATEČNÁ VYHLÁŠKA

„Je to zmatečný dokument,“ tvrdí o vyhlášce prezident Potravinářské komory Miroslav Toman, podle něhož ministerstva zcela ignorovala připomínky odborných společností a potravinářů. „Přitom je jasné, že se jedná o celospolečenský problém, o němž je nutné diskutovat, ale touto vyhláškou jen vyháníme ze škol domácí výrobce a nutíme děti si obstarávat potraviny ve fast foodech, protože získat zakázané ovoce přeci láká nejvíce.

Dřív jsme posílali do ozdravoven děti hubené, teď tam pošleme hubené? A co se místo zákonů o zdraví spíš zaměřit na příklad dávaný rodiči, edukaci a osvětu ve škole, regulaci reklamy? Nebo vytvořit prostor k aktivitě dětí v podobě třetí hodiny tělocviku, tam by se ministerstvo školství mělo chytit za nos především.“

„Nezdravé potraviny u nás neexistují, protože takové by se do prodeje vůbec nemohly dostat,“ říká ředitel Potravinářské komory Miroslav Koberna.

A jsme v zákopech. Přitom možnost ukončit válku se zdá být jednoduchá, stačí se shodnout na kompromisu. A uvědomit si, že nestačí sestavit tabulky limitů, ale problém je mnohem hlubší, dlouhodobý a vyžaduje celou řadu na sebe logicky navazujících opatření. Řešení tedy nebude rychlé, ale snaha je nalézt musí být co nejrychlejší. Je totiž nejen v zájmu školáků, ale teoreticky také všech stran, které původně vytáhly do boje pod stejnou vlajkou – ve jménu zdraví školních dětí. Zatím se však zdá, že ve jménu dobra bojují především proti sobě navzájem. A to může trvat dlouho.

POZN. RED.: Text byl aktualizován a z diskuse byly odstraněny příspěvky, které s aktuálním obsahem textu nesouvisejí.