Hlavní brzdou rozvoje českého stavebnictví je v současné době podle ředitelů stavebních společností nekvalitní a komplikovaná legislativa. Na stupnici od 0 do 10, kde desítka představuje faktor, který maximálním způsobem zpomaluje rozvoj, tomuto problému přiřadili známku 7,9.
V těsném závěsu (7,5 bodu z maximálních 10) jsou pak dlouhé lhůty pro přípravu staveb. Významně se také projevuje nedostatek veřejných zakázek (6,4 bodu z maximálních 10) a nedostatek pracovníků (6,2 bodu z maximálních 10). Nejmenší vliv na rozvoj českého stavebnictví má naopak nedostatek privátních zakázek a korupce ve stavebnictví (4,7, respektive 4,9 bodu z maximálních 10).
Velké stavební firmy pociťují na rozdíl od zbytku sektoru nedostatek veřejných zakázek mnohem významněji (7,8 bodu z maximálních 10), korupce má naopak podle nich negativní vliv na rozvoj stavebnictví zcela minimální (2,8 bodu z maximálních 10).
S ČÍM SE POTÝKÁ STAVEBNICTVÍ
„České stavebnictví se potýká s celým souborem problémů, jako je nízká poptávka stavebních prací, včetně útlumu veřejných zakázek, degradované až nereálné ceny stavebních prací vlivem dlouhotrvající regrese, nedostatek kvalitních, kvalifikovaných a ochotných pracovníků, a to jak řemeslníků, techniků i manažerů, k tomu všemu složitá legislativa i obrovská administrativní zátěž. Řada investorů zneužívá této nepříznivé situace v oboru, požaduje potupné, případně až nereálné, podmínky, například šibeniční termíny realizace staveb, které ani neumožňují dodržet technologická pravidla, a přenáší své povinnosti a náklady na stavební dodavatele,“ popisuje situaci Miroslav Lukšík, generální ředitel Pozemního stavitelství Zlín.
„Pokud nedojde ke zreálnění cen stavebních prací, nevidím možnost ke zlepšení situace. K tomu je však zapotřebí podstatné navýšení poptávky. Co se týká legislativy a administrativní zátěže podnikatelských subjektů, je změna k lepšímu možná nezávisle na vývoji ekonomiky a je v rukou zákonodárných a centrálních orgánů a institucí,“ doplňuje.
KRÁTKÝ HORIZONT V PLÁNOVÁNÍ
„Jednoznačným problémem je krátký horizont v plánování veřejných investic. Chybí vize a dlouhodobější predikce, aby nedocházelo k nesystematickým výkyvům objemu stavební výstavby. Dále pak zjednodušení právního prostředí pro rychlejší veřejnoprávní projednání a omezení byrokratických překážek. Je potřeba vést širokou diskusi napříč politickými stranami a sjednotit se na dlouhodobých, srozumitelně komunikovaných, investičních záměrech,“ dodává Pavel Schlitter, obchodní ředitel společnosti SITEL.
„Podstatným, nikoliv jediným problémem, se kterým se v posledních letech musí potýkat většina pražských developerů, jsou průběžné těžko předvídatelné změny Pražských stavebních předpisů. Jejich neustálé úpravy a výsledná nejednoznačnost prakticky znemožňují jakoukoliv korektní, směrodatnou a kontinuální přípravu projektu, která se tak často prodlužuje ještě před započetím samotného územního nebo stavebního řízení,“ přibližuje stav na největším českém bytovém trhu Šárka Kloučková z developerské společnosti M&K Real Estate.
SKEPSE OHLEDNĚ NOVELY
Ředitelé stavebních společností se k aktuální novele stavebního zákona staví převážně skepticky. Jen podle jedné třetiny z nich (33 procent) totiž povede ke zjednodušení výstavby a sníží současnou byrokracii. Stejná část (35 procent) ředitelů stavebních společností věří, že novela pomůže urychlit výstavbu.
Shodné rozdělení názorů pak panuje napříč celým spektrem bez ohledu na velikost stavební firmy nebo její zaměření. Jedinou významnější výjimkou je názor velkých stavebních společností ohledně pozitivního vlivu novely stavebního zákona na urychlení výstavby, ke kterému se přiklání polovina (48 procent) ředitelů.
Aktuální průměrná doba přípravy staveb pozemního charakteru (byty/domy/kanceláře/haly) dle ředitelů velkých stavebních společností trvá 3,6 roku a stavby dopravní infrastruktury dokonce 7,5 roku. Ideální dobu pro přípravu vyhodnotily velké firmy jako 1,4 roku, respektive 3,6 roku. V průměru s malými společnostmi zabírá aktuální doba přípravy staveb 1,9 roku, respektive 4,4 roku, oproti optimální době 1,2 roku, respektive 2,5 roku.
„Soukromí investoři by zjednodušení stavebního zákona kvitovali. Vzhledem k tomu, že se snaží ve většině případů maximálně přizpůsobit územnímu plánu, doba, kterou potřebují na vyřízení stavebního povolení, není tak dlouhá,“ doplňuje informace Matěj Chvojka, ředitel mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH.
V URYCHLENÍ VĚŘÍ POLOVINA
V urychlení procesu vlivem povinného zveřejňování všech dokumentů z územního plánování na internetu věří 53 procent společností. Jak vyplývá ze závěrů Kvartální analýzy českého stavebnictví Q1/2017, v této otázce opět dochází k rozdílným stanoviskům mezi velkými a malými společnostmi. Malé firmy předpokládají zefektivnění procesu, velké společnosti se domnívají, že k žádnému nedojde.
„Výchozím problémem je to, že nikdo z odpovědných se u nás zatím koncepčně nevěnoval otázce, proč je v Česku povolování staveb dvakrát až třikrát delší, než je tomu u našich sousedů. Například příprava bytového developerského projektu trvá v průměru 7 a více let. Od toho se pak mimo jiné odvíjí skutečnost, že v takových metropolích, jako je třeba Berlín či Vídeň, se v minulém roce povolilo postavit zhruba osmkrát, respektive šestkrát více nových bytů než v Praze,“ řekl Marcel Soural, předseda představenstva společnosti Trigema.
„Doba přípravy staveb je příliš dlouhá. Jak se měnili šéfové ve vedení státních investorských firem (ŘSD, SŽDC), tak se každou chvíli měnily priority. Zároveň se k projektové a předprojektové přípravě musí vyjadřovat desítky různých orgánů. Proces přípravy staveb se proto neúměrně protáhl,“ říká Michal Jurka, statutární ředitel Skanska Česká republika a Slovensko.
DOBA PŘÍPRAVY JE NEÚNOSNĚ DLOUHÁ
„Současná doba je poznamenána změnou pravidel v minulém období, je tedy zásadně nepřiměřená. Příprava zcela nových staveb od počátku běží lépe, nicméně oproti standardní Evropě je to téměř dvojnásobek,“ tvrdí Tomáš Hajič, předseda představenstva Dálničních staveb Praha.
„Doba přípravy je neúnosně dlouhá. V pozemním stavitelství bych za ideální považoval jeden rok, v dopravním stavitelství pak zhruba do tří let. Nyní je tři až pětkrát delší,“ shrnuje Tomáš Koranda, člen představenstva HOCHTIEF CZ.
„Největší rizika pro celé stavebnictví v ČR jsou neujasněné nebo nezvládnuté dotační programy, které deformují přirozený trh a vytvářejí vlny očekávání a rychlé spotřeby, disproporce mezi závazky státu ohledně modernizace státních budov a realitou, extrémně pomalé schvalování nové výstavby, nedostatek vyčleněných stavebních parcel. Žijeme v podivném prostředí, kdy na jedné straně jsou developeři a stavební firmy, které chtějí a mohou stavět, na druhé straně jsou tisíce investorů, kteří by rádi koupili, ale prostor mezi nimi je zatarasen byrokraty,“ popisuje problematické body Tomáš Rosák, Saint-Gobain Construction Products CZ.
„Legislativní nesystematičnost vede spolu s tím, jak jsou úřady zahlceny enormním množstvím povinných vyjádření, k situaci, která nemá v dohledné době velkou šanci na zlepšení. Tedy že klient je připraven nakupovat, avšak developer může nabídnout jen zlomek toho, na čem pracuje,“ uzavírá Kloučková z M&K Real Estate.
(S využitím průzkumu CEEC Research)
