Vyznat se v tom, co si musí podnikatel či živnostník pořídit, aby mohl stát elektronicky evidovat jeho tržby, je snadné. Alespoň podle prezentovaných názorů ministerstva financí. Ne všichni s tím však souhlasí. Očekávali totiž, že ministerstvo financí (MF) vydá jednoznačné pokyny typu „Kupte si to a to“. Jenže ničeho takového se nedočkají. A tak je otevřený velký prostor pro různé spekulace nebo obavy. Třeba o to, které zařízení je vhodné a zda zakoupené programy budou fungovat správně.
JE DOBŘE, ŽE STÁT NEDIKTUJE
V obou oblastech si ovšem stát myje ruce. Technické řešení nechává zcela na erudici podnikatelů a zdatnosti obchodníků, kteří jim jej budou nabízet. Nemálo lidí proto nyní tápe. Na druhou stranu, co má co stát komu předepisovat, z jakého aparátu mu bude posílat data o svých tržbách, když už je posílat musí? Zároveň je však pravda i to, že by „finance“ neubylo, kdyby vydaly nějaké rámcové technické doporučení. Odstupňované podle předpokládaného denního počtu vydaných účtenek.
„Některým podnikatelům může stačit například tablet nebo chytrý telefon s tiskárnou. Zároveň lze očekávat, že potřebné zařízení si budou moci podnikatelé i pronajmout. Ti, kteří již moderní pokladnu mají, budou potřebovat pouze aktualizaci softwaru a připojení k internetu,“ píše MF. To ovšem lze považovat za technické doporučení jen s velkou dávkou fantazie.
Naštěstí v tom ministerstvo dobře supluje web Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP). Hospodářská komora slibuje, že na svých stránkách bude dokonce zveřejňovat výsledky testů jednotlivých zařízení a těm úspěšným dá certifikát. Zatím však v příslušné sekci nemá jediný přístroj.
KDO ODPOVÍDÁ ZA FUNKČNOST?
Větší díl odpovědnosti by však státu jistě slušel v případě softwarového vybavení pro EET. Přeci jen, kdo jiný by měl lépe vědět, jestli konkrétní program opravdu splňuje vše potřebné? Daňovým poplatníkům by to jistě dodalo na klidu. Leč MF se k ničemu takovému nechystá.
„Finanční správa ČR ani Ministerstvo financí ČR nebude certifikovat softwary, které zajistí zasílání dat z pokladen. Jednalo by se o zbytečnou byrokracii vůči uživatelům pokladních systémů. Je to podobné jako u účetních programů. Také nejsou certifikovány a výrobce ručí za jejich funkcionalitu, která musí být v souladu se zákony,“ uvádí doslova web MF.
Srovnání s účetními systémy je na místě, bohužel, jen částečně. Když se totiž na začátku devadesátých let tahle převratná možnost objevila, bylo její pořízení ryze dobrovolné – což je ostatně stále – a časově nijak neohraničené. Navíc k většině účetnictví patří i živý účetní, což do systému vnáší další kontrolní prvek. U on-line evidence tržeb nic z toho není. O to spíš by si daně platící podnikatelská veřejnost zasloužila trochu více taktu od těch, kteří ji za případné chyby budou moci pokutovat.
KDE JSOU INFORMACE?
Kde se tedy může podnikatel dozvědět něco o tom, jaké vybavení má vlastně hledat? V případě, že zamíří na stránky MF, jak logika věci velí, moc se toho nedozví. Pokud tedy není vývojář. Ten si tam stáhne potřebné specifikace.
„Dnes nikdo nemůže zaručit plnou funkcionalitu jakéhokoli řešení pro EET. Žádné ze současných řešení nemohlo zatím být reálně testováno pro komunikaci se serverem daňové správy. Z tohoto důvodu je k veškerým nabídkám a tvrzením o kompatibilitě s EET systémy třeba přistupovat s rezervou,“ to je zatím nepraktičtější informace na stránkách, které k EET zřídila Hospodářská komora ČR.
Pro úplnost dodejme, že teprve 13. června MF spustilo takzvaný PlayGround. Jde o „integrační prostředí pro testování výrobců pokladních systémů a vývojářů SW, včetně technické podpory,“ jak vysvětluje ministerstvo.
Pro co nejzevrubnější informace, včetně těch o kapacitně odstupňovaném technickém řešení, je dobré navštívit již zmiňované stránky AMSP. V sekci „Technické řešení“ se může každý podnikatel či živnostník snadno zorientovat v tom, jaký typ zařízení je pro něj vhodný. U každého z nich najde také přibližnou cenovou informaci i upozornění na možné problémy.
Což je případ i ministerstvem příkladem uváděných chytrých telefonů. K nim AMSP uvádí „…nicméně pro velmi malý provoz maloobchodní jednotky s jednotkami vydaných účtenek může s takovým řešením vystačit“. V té souvislosti je mimochodem velmi obtížné ubránit se vtírající se myšlence, že by MF uvádělo příklad s chytrými telefony proto, že jde o nejlacinější řešení…
NA CO PŘIJDE PROVOZ?
Pro zjištění toho, kolik podnikatel konkrétně zaplatí měsíčně za Elektronickou evidenci tržeb (a za kolik pořídí techniku) je už potřeba standardně procházet nabídky obchodníků a porovnávat je. U každé takové nabídky je prospěšné podívat se i na samotnou prodávající firmu. Jsou mezi nimi i takové, které vznikly na sklonku roku 2015. O takové nabídce je vhodné bedlivě uvažovat.
Svoji nabídku samozřejmě připravili i telefonní operátoři. Mají je různě odstupňované. Můžete si pořídit potřebné vybavení za 4999 korun a pak platit 500 korun měsíčního paušálu, při velkém obratu nemusíte platit nic. Nebo si, do vlastního zařízení, stáhnete aplikaci a budete platit měsíční poplatek za licenci, například. Nebo si vyberete z několika balíčků, podle typu svého podnikání. Ale nabídka mobilních operátorů zároveň nemusí být to, co vaší firmě bude nejlépe vyhovovat, Kdo to ví?
Jediná rada, kterou je v současnosti možné dát, zní: „Raďte se o nákupu vybavení s lidmi, kteří tomu skutečně rozumí. Což nemusí být vždy obchodník, který vám řešení nabízí. Porovnávejte nejen cenové a technické nabídky, ale také záruky programové aktualizace a garantovanou rychlost servisních zásahů.“ Tak by sice měl člověk postupovat vždy, ale zdaleka ne vždy nad ním visí meč konfliktu se státem. A v případě EET tomu tak je.
