To číslo je až neuvěřitelné: zaměstnanci jsou v pracovní neschopnosti 16krát častěji než živnostníci a podnikatelé. Ačkoli rozdíl mezi „maroděním“ zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) platí dlouhodobě, ještě nikdy nebyl rozdíl tak výrazný jako právě nyní. V roce 2010 byl rozdíl „pouze“ šestinásobný.

Údaje, které shromáždila Asociace malých a středních podniků a živnostníků, ukazují, že na tak výrazném rozdílu se podepisují obě strany: zatímco zaměstnanci využívají pracovní neschopnosti oproti minulosti častěji, u OSVČ naopak výrazně klesl – dokonce až na třetinu oprosti dřívějším letům. Zatímco v roce 2009 tak bylo na jednoho podnikatele či živnostníka vykázáno 0,06 neschopností, o šest let později to bylo už jen 0,02. Na jednoho zaměstnance připadalo dříve 0,33 neschopenek, v roce 2015 to ovšem bylo 0,38.

PENÍZE NA PRVNÍM MÍSTĚ

Jedním z hlavních důvodů takového rozdílu jsou pochopitelně peníze. Podnikatelé a živnostníci totiž na rozdíl od zaměstnanců marodí za své, tedy na vlastní náklady. Děje se tak prvních čtrnáct dní nemoci.  A pokud si OSVČ dobrovolně neplatí nemocenské pojištění, tak i ve dnech a týdnech následujících.

V opačném případě má podnikatel či živnostník od patnáctého dne na nemocenskou nárok. Ovšem těch, kteří tohoto nástroje využívají, rok od roku ubývá. V loňském roce jich podle údajů České správy sociálního zabezpečení bylo poprvé méně než 91 tisíc, což činilo pouhých devět procent z celkového počtu osob, které jsou takzvaně samostatně výdělečně činné.

Naproti tomu zaměstnanci pobírají od čtvrtého dne nemoci náhradu mzdy od zaměstnavatele, po čtrnácti dnech pak od státu. Výše nemocenské tvoří část takzvaného denního vyměřovacího základu, který se odvíjí od dosaženého hrubého příjmu v posledním roce. Například ale v Lucembursku nebo v Dánsku dosahuje nemocenská stejné výše jako dosavadní příjem před nemocí.

NIKDO HO NENAHRADÍ

Pak tu jsou ovšem další důvody. Jedním z nich je rovněž ten, že podnikatele může v jeho firmě těžko někdo nahradit. Jiří Jemelka, ředitel společnosti J.I.P. pro firmy, jež působí na poli revitalizace zejména středně velkých podniků, hovoří o nezastupitelnosti OSVČ.

„A to především u menších a středně velkých firem, kde má hlava firmy kvůli absenci profesionálního managementu, který stojí na více manažerech, nenahraditelnou roli. I když na tom tedy podnikatel není z hlediska zdraví nejlépe, udržuje se v pracovním zápalu. Často to bývá totiž právě on, kdo má všechny potřebné informace a znalosti pro to, aby mohl činit klíčová rozhodnutí a vést firmu správným směrem,“ vysvětlil Jemelka.

Zaměstnanec naproti tomu v mnohých případech dokáže být zastoupen svými kolegy. Právě to je jeden z důvodů, proč se raději rozhodne strávit několik dní v posteli, aby po svém návratu mohl opět odvádět stoprocentní výkon.

VZTAH K PRÁCI

Podstatný je rovněž vztah člověka k jeho práci. Mnozí podnikatelé a živnostníci často přirovnávají svoji firmu ke svému dítěti. Proto jsou pro její zvelebování ochotni obětovat i kus svého zdraví. „Takoví srdcaři se jistě vyskytují i mezi zaměstnanci, na druhé straně ale existuje i mnoho těch, kteří z různých důvodů využijí pracovní neschopnosti také v případě, kdy se jim pouze mírně přitíží,“ uvedl Jemelka.

Výsledkem pak je, že podnikatelé mají práh pracovní neschopnosti oproti zaměstnancům posunutý. Kromě finančních důvodů hraje významnou roli právě i vztah k práci, respektive ke své firmě, kterou mnohdy dotyčný podnikatel vypiplal od narození. Navíc ho těžko může během jeho nemoci zastoupit.