Dnes bych se rád zmínil jen o dvou problémech manažerského selhání: Prvním je oprava/neoprava D1 mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem a druhým je více než pět stovek billboardů, které měly již dávno zmizet. Na první pohled by se mohlo zdát, že tyto věci spolu nesouvisí, ale opak je pravdou. Je jím manažerské selhání na všech úrovních řízení.
Zakázka na opravu úseku mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem byla soutěžena na nejnižší cenu (což i tehdy již zákon nenařizoval) a navíc byl vybrán slepenec firem Geosan Group, italská Toto Costruzioni Generali a kazašská SP Sine Midas Stroy. Dovoluji si tvrdit, že šlo o účelově zřízené konsorcium, protože Geosan Group neměl potřebné reference. Již ve chvíli, kdy sdružení přišlo s cenou 1,75 miliardy korun, mnozí experti říkali, že je něco špatně. Dnes ministr Ťok vizionářsky říká: „Obávám se, že nebyla schopnost tohoto konsorcia tu práci dobře udělat.“ Jak prozíravé tvrzení, s nímž ale přišel bohužel až po prohrané bitvě.
Žádná věc ale nemá jen tuto stranu. Stavební dílo a jeho projektová dokumentace měla řadu nedostatků, které padají na hlavu zadavateli a přípravě stavby. Šlo především o kolize nově budované kanalizace se stávajícím tělesem dálnice a plynovodem, a dále v podobě odlišných geologických podmínek v místě založení nově budovaného mostu. Samotní stavbaři si s tím nemohli sami poradit.
O problémech se vědělo mnoho měsíců. Zdržení konstatovala každá kontrola, která v tomto úseku probíhala. A výsledek? Žádný. Pan ministr byl navíc nemile překvapen, že v polovině prosince si dovolilo na Vysočině nasněžit! To se zdá, že překvapilo i silničáře, kteří měli včas dálnici uzavřít.
Nyní Ředitelství silnic a dálnic i ministerstvo sebevědomě vyhlašuje, jak se bude o náhradu škody soudit. To je vpravdě heroické tvrzení, bohužel z kategorie sci-fi. Protože kauza neodstraněných billboardů je toho trapným příkladem. Více než půl tisícovka nelegálních reklamních nosičů stále zdobí naše dálnice. Společnost A.C.E. Media odmítá odstranit své billboardy od dálnic a dál na nich vydělává. Tím, že vydržela na trhu v době, kdy se další hráči již z tohoto trhu ve velké míře stáhli, získala prakticky monopolní postavení. Ministerstvo dopravy není totiž schopno ani po takřka jednom a půl roce tato zařízení demontovat či k tomu donutit majitele.
A ani zde nejde o právní problém, i když se to tak na první pohled tváří. Zákon o pozemních komunikacích je zcela explicitní a uvádí povinnost vlastníka odstranit zařízení do pěti pracovních dnů, pokud tak neučiní, má úřad reklamu do 15 dnů zakrýt a následně zajistit odstranění na náklady vlastníka. A to navíc předtím proběhlo pětileté přechodné období…
Na co se tedy čekalo, čeká a (asi ještě dlouho) čekat bude?