Banky by chtěly, aby splácení hypotéky mohly po rodičích „dědit“ jejich děti

Názor
Byty zdražují, průměrná výše hypotéky roste. A po razantnějším než očekávaném zvýšení základní úrokové sazby České národní banky tento (ČNB) týden bude růst ještě více. Spolu s tím se rozšiřuje okruh lidí, kteří nemají šanci dosáhnout na vlastní nemovitost.
Mezigenerační hypotéky jsou výhodné pro banky, ale už ne tolik pro lidi. Ilustrační foto: FAEI.cz

Začíná se proto mluvit o prodlužování doby splatnosti, či dokonce o mezigeneračních hypotékách, kde by úvěr přecházel z rodičů na děti. Centrální banka tomu však není příliš nakloněna.

Mezigenerační hypotéky představují krajní projev současné kultury dluhu, jež je dlouhodobě neudržitelná. Už se nestačí zadlužit na celý život, je třeba životů hned dvou. Nenastoupí jednou trojgenerační hypotéka? Je amorální uvázat jinému člověku k noze kouli v podobě dluhu, byť jde o vlastní dítě. Vlastně tím skoro i hůř!

Když miminko ze slavného přebalu alba Nirvany Nervermind nedávno kapelu zažalovalo, že prý bylo zneužito k dětské pornografii, ťukali si mnozí na čelo. Nyní již dospělý muž chce zřejmě opravdu jen vytřískat peníze, proslavit se. Přesto je sporné za dítě takto, nad rámec běžné výchovy, rozhodovat.

PSALI JSME:
Mileniálové nemají peníze. Jinak by utráceli stejně jako předchozí generace

Podobné je to s mezigeneračními hypotékami. Převádět na dítě dluh, ať už v jakékoli formě, působí amorálně. Zejména jde ale o snahu řešit přeregulovanost současného světa další postranní cestičkou, v tomto případě tedy navíc ještě zavánějící amorálností.

Nemanipulujme bezuzdně s úrokovými sazbami v ekonomice, umožněme developerům více stavět, bydlení bude dostupnější, a nebude třeba pochybně experimentovat s vícegeneračními hypotékami.

Mezigenerační hypotéky jsou výhodné pro banky, ale už ne tolik pro lidi. Banky dostanou díky delší době splácení ještě více nad hodnotou kupované nemovitosti. Lidem však nemovitosti zdraží. Neboť zavedení mezigeneračních hypoték otevře cestu k hypotéce lidem, kteří si ji nyní nemohou dovolit (a jejich dětem), což umocní poptávku po realitách a vyvolá další tlak na jejich cenový růst.

Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Vlastnictví znamená odpovědnost. Ruku v ruce s ním přichází i majetkový plán

Zavřít reklamu ×
  1. Dědit dluhy po rodičích. Tak potomci! Vláda vás zadlužuje, předkové voliči vás začnou zadlužovat. Vy časem uděláte totéž. Takže nastává čas nekonečných dluhů. No to je již aspirace na volnost, rovnost, bratrství. Politici úplně ztratí význam. Osud lidský padne přímo do rukou bank. Nebudete potřebovat jméno. Nahradí ho číslo vašeho účtu. To bude orwelovka! A komunisti se vám budou smát do xichtu! A smajlík nakonec!

  2. Strávila jsem několik let v USA a poštěstilo se mi vzít si tam i hypotéku. Byla jsem v té době už po čtyřicítce. K mému překvapení mi banka dala hypotéku na 40 let. Když jsem se neopatrně zeptala „A co když se konce nedožiju?“, úředník se jen pousmál a odpověděl: „Buď to někdo zdědí, kdo bude ve splácení pokračovat, nebo ten dům prodáme někomu jinému.“ Tahle cesta je podle mě rozumnější – banka je ochotná nést spoluriziko s dlužníkem. U dlouhodobých úvěrů, kam hypotéky rozhodně patří, to ani jinak nejde. Lépe se vám bude dýchat, když víte, že nedoplatit hypotéku nebude velký problém, než se strachovat, že dětem odkážete dluhy. A děti se mohou samy rozhodnout, zda budou pokračovat ve spácení, nebo zda nechají dům prodat, vyplatí banku a zbytek si rozdělí. Rozhodně je to lepší než automaticky zadlužit své potomky.

  3. Snad “aby splácení hypotéky mohly (!!!) po rodičích „dědit“ jejich děti”!

  4. Proti tomu může bejt jenom ten, kdo neovládá základní matematiku.
    Dítě má při smrti rodičů vždycky na výběr, buď může odmítnout celé dědictví, tím tratí banka a je hotovo.
    Pokud dědictví přijme, má možnost buď platit hypotéku dál, nebo nemovitost prodat a dostat alespoň nějaké peníze zpátky. Každopádně win-win situace.
    Pořád je to něco navíc oproti tomu, když budou rodiče platit nájem, zvlášť, když ten nájem je dražší, než hypotéka.

  5. Moc nechápu, co se řeší. Nesplacená hypotéka je přece dluh a ty se dědí. Takže buď dědicové ten dluh zaplatí ( a je na nich jak si to pořeší), nebo se zřeknou dědictví a nemovitost, jako zástava, připadne bance. Proč zbytečně zavádět nový „institut“ dvougenerační hypotéky? To je výhodné jenom pro ty banky, aby natáhly dobu splácení a co nejvíce na tom trhly.

  6. Jen to ne, to jen zase ještě vyžene ceny nemovitostí do větších čísel a jediní kdo na to vydělají jsou banky. Stávající systém je na vrcholu, tak ještě hledaj cesty, jak by mohli půjčovat ještě více, není mým snem si koupit byt v paneláku 3+1 za 10 mil na okresním městě, to opravdu ne.

Napsat komentář: Ester Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Finance

Koruně se na úvod týdne dařilo

Do velikonočního týdne vstoupily středoevropské měny povzbudivě. Polský zlotý, maďarský forint i česká koruna během pondělní seance posilovaly. Společným jmenovatelem byl slábnoucí dolar na trhu s eurem, což lze ale …

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Jaká je budoucnost výškových dřevostaveb v Česku?

Analýza
V České republice stále platí zastaralá norma omezující výšku dřevostaveb na devět, respektive dvanáct metrů. Legislativa by se však měla brzy změnit. S ohledem na nespornou ekonomickou výnosnost projektů chtějí developeři stavět minimálně osmipatrové stavby (22,5 m), s výhledem do budoucna až osmdesátimetrové projekty, a to tzv. inženýrským způsobem.