Ta odpověď je celkem jednoduchá. Záleží totiž na tom, kde jste zaměstnáni. Ve státním sektoru (např. učitelé, vojáci, policisté, sociální pracovníci a zdravotníci ve státních nemocnicích, ale i úředníci v samosprávě) dostávají zaměstnanci plat. V soukromých firmách se pracuje výhradně za mzdu.
Podle platových tříd Největší rozdíl mezi platem a mzdou? Jak jsou stanoveny. Ve státním sektoru jsou zaměstnanci rozděleni do 16 platových tříd a 12 stupňů podle druhu práce, délky praxe a případně i vzdělání. V praxi se však často stane, že dva srovnatelní zaměstnanci jsou zařazeni do různých platových tříd, protože jim zaměstnavatel našel pracovní náplň s různým stupněm specializace a odbornosti. Někdy bohužel až fiktivně. Inspektoráty práce si však hlídají, aby tímto způsobem nedocházelo na jednom pracovišti k protěžování či diskriminaci jednotlivců. Zaměstnavatel musí za práci stejné hodnoty určit pracovníkům stejnou mzdu a plat. A zmíněné vzdělání? S tím se to má tak, že vyšší vzdělání automaticky vyšší třídu neznamená, ale chybějící může postup zarazit. Pod minimum nelze Někoho možná překvapí, že v soukromé sféře výše mzdy nezáleží jen na rozhodnutí „kapitalisty“, i když její stanovení je opravdu flexibilnější, než v případě platu. Prvním omezením je minimální mzda určená vládou (pro letošní rok 14 600 Kč/měsíc a 87,30 Kč/hod), dalším limitem pak zaručená mzda. V soukromém sektoru jsou práce rozděleny do osmi skupin podle složitosti a namáhavosti práce, zohledněna je především odbornost a požadovaná zodpovědnost. Od uklízečky v první po šéfa banky v osmé skupině. Zaručená mzda stanoví částku, pod kterou se při plném úvazku v dané třídě nelze dostat. V první skupině je to minimální mzda, v osmé 29 200 Kč/měsíc. Raději ve smlouvě Odměna za práci musí být v obou případech sjednána, nejlépe písemně, před začátkem práce, za jejíž vykonání má být obdržena. U zaměstnanců ve státním sektoru je zaměstnavatel povinen vydat pracovníkovi písemný platový výměr s údaji o platové třídě, stupni, výši platového tarifu a ostatních pravidelných (měsíčních) složkách platu. Obdobné je to u mzdového výměru, který obsahuje informace o způsobu odměňování, pokud nejsou obsaženy ve smlouvě nebo vnitřním předpisu. Mnohem výhodnější je samozřejmě první varianta. Zatímco smlouva je vyjádřením shody zaměstnavatele i zaměstnance a nelze ji měnit jednostranně, interní předpisy vydává zaměstnavatel. Úroky i promlčení Mzda nebo plat jsou shodně splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na odměnu nebo některou její složku. Co když se výplata zpozdí? Zaměstnanec může požadovat úroky z prodlení. Nárok na výplatu může být i promlčen, platí zde obecná promlčecí doba tří let ode dne splatnosti nároku. Uzná-li však zaměstnavatel písemně své závazky, prodlužuje se promlčecí lhůta až na deset let a poté nárok propadá, pokud nebyl do té doby uplatněn u soudu. Složení odměn Kdo si hledá výši svého budoucího platu jen podle tříd, bude v rozpacích. Kromě základní fixní položky se výsledná částka na pásce skládá z několika proměnných, přičemž maximální výše těchto příplatků je pevně stanovena. Nejatraktivnější je příplatek za vedení (až 60 %), osobní příplatek může navýšit základ až o 50 %, v úvahu přicházejí i příplatky za práci v noci, o víkendu a za rozdělenou směnu. Kromě toho však může zaměstnanec dostat i mimořádné odměny, jejichž výše omezena není. U mzdy záleží složení na rozhodnutí zaměstnavatele, ale také se skládá v podstatě ze dvou částí – fixního paušálu a pohyblivé složky, která je však více než u platu vázaná na dosažení konkrétních cílů a je více motivační. Jak se přidává? Zvýšení platu se musí většinou vysedět, tedy díky vyššímu počtu odpracovaných let poskočit do atraktivnější platové skupiny s lepším základem, nebo si pomoci příplatky. Případně se dočkat skokového navýšení pro celé odvětví, jako se v posledních letech poštěstilo lékařům, policistům či učitelům. U mzdy se většinou navyšuje jen pohyblivá složka jako způsob motivace odvést pro šéfa ještě lepší výkon. A v tom případě nemá zaměstnanec samozřejmě nic jisté, protože je snadné pohyblivou část mzdy zase snížit. Lze i snížit V soukromé firmě je možné sáhnout i na fixní část mzdy. Pokud je stanovena interními předpisy a není uvedena ve smlouvě, je možné jít až na úroveň zaručené mzdy pro konkrétní skupinu. Ani mzdu však nelze snižovat zpětně, ale výhradně před započetím přidělené práce. Ve státním sektoru mají zaměstnanci to své jistější. Na základní plat jim nadřízený sáhnout nesmí, hrozí tedy jen snížení či ztráta příplatků. To však musí být řádně zdůvodněno a podle judikatury jsou příplatky vázány výhradně na pracovní výkony a neměly by být kráceny kvůli drobným kázeňským nedorazům. Každé má svoje Co je tedy výhodnější – pobírat plat, nebo mzdu? Vypadá to, že ve státní sféře je živobytí jistější, zatímco v soukromém sektoru jsou mzdy turbulentnější a rozdíl v odměňování větší. Takže každé má zřejmě svoje. Možná tedy po této charakteristice překvapí, že v Česku pobírá plat zhruba milion zaměstnanců. A podle statistik jsou na tom při výplatě o zhruba dvě tisícovky korun lépe než pracovníci v soukromé sféře.
