Příspěvek guvernéra Aleše Michla vyvolal okamžitou vlnu reakcí o tom, zda je to vhodné, nebo ne. Co však vlnu emocí nevyvolalo a akcentovalo se o něco méně, bylo, že ČNB zvažuje v rámci devizových rezerv debatu o nákupu nemovitostí, případně by to mělo být minimálně součástí další analýzy.
Tento bod mi přijde pro Českou republiku a život v ní jako mnohem důležitější. Můžeme spekulovat, zda a v jaké míře by se mohl nakupovat bitcoin. Nákup nemovitostí by byl ale mnohem zásadnější pro určování jejich tržních cen.
Zlato je krásný příklad toho (a centrální banky jej jako rezervy využívají s oblibou už dnes, pozn. aut.), že centrální banky mají na cenu aktiv zásadní vliv a jejich poptávka je pro ni často určující.
Pojďme se nyní podívat na plusy a minusy a na to, co by takový krok tuzemské centrální banky vlastně znamenal. Nejprve bychom si možná ale měli uvědomit, že primárním cílem centrálních bank není zisk, nýbrž cenová stabilita, případně udržení zdravého stavu ekonomiky.
Každý asi dobře ví, že bitcoin je velmi volatilní aktivum, u kterého je velmi složité stanovit vnitřní hodnotu. Jeho hodnota roste primárně s tím, jak v něj roste důvěra a víra, že bude dále zhodnocovat a že se stane stálou součástí ekonomiky.
Druhým faktem je, že bitcoin a kryptoměny musíme brát vážně, ať se nám to líbí, nebo ne. Dokazuje to jejich tržní kapitalizace.
Devizové rezervy by ovšem z definice měly být stabilní, a to se u kryptoměn říci nedá. Dále by měly být likvidní (minimálně z větší části) a u likvidity bitcoinu hraje roli právě vysoká volatilita.
Je navíc nutné se zamyslet i nad podílem kryptoměn na celkových rezervách. Také by se centrální banka určitě neměla ukvapit a přistoupit k horečnatým nákupům. Byla by tím ohrožena i důvěryhodnost instituce, která je z hlediska trhu ohromně důležitá.
ČNB by byla teprve třetí centrální bankou, která by se touto cestou vydala. Které další banky to jsou? Raději nebudu komentovat – Salvador a Bhútán. Stranou ponechám také fakt, že pokud se investor rozhodne něco nakupovat v budoucnu, tak to netroubí do celého světa dopředu.
Logicky – ať chce, nebo nechce – by tak mohl nakupovat dráže. Očekával bych tedy nejprve diskrétní analýzu, nákup a poté jeho uveřejnění.
V případě nemovitostí pojďme rovnou k jádru pudla, kterým je dostupnost bydlení v České republice, ale i ve světě. Podívejme se, jak rostou ceny nemovitostí, které jsou taženy nedostatečnou nabídkou a neutichající poptávkou. Představme si, co by se stalo, kdyby se do tohoto závodu přidala i centrální banka.
Myslím, že nákupu nemovitostí by se měla jakákoliv centrální banka vyhnout. Nedokážu si představit, co by se stalo s cenami, kdyby ČNB zveřejnila, že vstoupila v pozici kupce na trh s nemovitostmi.
Rozhodně by se tím dostupnost bydlení výrazně zhoršila. Řešením není ani kupovat byty či rekreační objekty na Azurovém pobřeží. To všechno by vedlo k pokřivení trhu a velmi rychle by se vše mohlo přelít i do České republiky.
V dnešním stále globalizovaném světě tomu ani nemůže být jinak. Nedej bože, že by k tomu přistoupily i ostatní centrální banky. Co by se stalo, pokud by například takový Fed, centrální banka USA, začal kupovat byty v Praze? Rozhodně bychom všichni zaplakali. Nepomohlo by ani to ani vlastníkům nemovitostí – cena jejich bytu by sice vzrostla, ale druhý byt už by si určitě dovolit nemohli.
Toto je samozřejmě extrém, který nás – doufejme – nečeká. Doposud bankovní rada vždy rozhodovala moudře, ač můžeme mít drobné výtky, zda měly být intervence na oslabování koruny před deseti lety nebo zda několik let zpět neměla ČNB zvyšovat sazby více a rychleji.
Věřím, že ČNB bude rozumně rozhodovat i nadále a vše se potvrdí také v připravované analýze. Ať už se ale tuzemská centrální banka rozhodne investovat do čehokoliv, nemovitostem by se měla vyhnout i v té nejmenší míře.
Autor je vedoucí produktového oddělení Swiss Life Select
(Redakčně upraveno)
