Panika, vyvolávaná brexitem, přesahuje ryzí ekonomický rozměr tohoto problému. Dopady i možná řešení je potřeba zvážit z více stran – brexit totiž vyvolává více otázek, než dokáže poskytnout odpovědí. Je možné zastavit obchodní výměnu mezi zeměmi? Jednoduše přerušit vazby, které fungovaly desetiletí? Pokryje země své potřeby z domácí produkce nebo dovozem z náhradních zemí? Jak ovlivní brexit každodenní zvyklosti lidí zejména v pohraničních oblastech?
Podobné otázky jsou jen povrchním rozkrýváním tohoto složitého a v podstatě i ojedinělého politicko-ekonomického procesu, který nemá precedens. Je první. Děje se poprvé. Většinou dochází k opačným jevům, tedy spojování, uzavírání dohod, rušení různých bariér či restrikcí.
Kdo nahradí miliony legálních pracovníků?
Z pohledu trhů práce si položme základní otázku: Kdo nahradí asi tři miliony lidí, kteří pobývají ve Spojeném království legálně, a obsadili pozice, o které domácí obyvatelstvo z logických důvodů ztratilo zájem, protože díky růstu ekonomiky a poklesu nezaměstnanosti místní lidé našli uplatnění v kvalifikovanějších a lépe placených pozicích?
Podle mého názoru, a už to vyplývá i z veřejných deklarací, zahraniční pracovníci nebudou nuceni opustit zemi a budou zde i nadále zastávat současné pracovní pozice; je však zřejmé, že to nebude jednoduché. V době ekonomického růstu, neustálého zvyšování spotřeby i produkce není možné reagovat na proměněném pracovním trhu jinak než pohybem pracovní síly, resp. jejím dovozem.
Je otázkou, jak mohou být účinné plány britské vlády (ještě nelze hovořit o opatřeních) k zamezení, resp. stanovení kvót na dovoz pracovní síly. Osobně si myslím, že v otevřené tržní ekonomice o tomto rozhoduje trh, nabídka a poptávka. Stanovení bariér a kvót může způsobit to, že firmy budou chtít přestěhovat svůj byznys za hranice ostrovního království, což však nenajde dlouhodobou podporu u domácího obyvatelstva, tvořícího volební populaci.
Proto se i brexit bude v čase vyvíjet. Sám trh ukáže, co je možné „na papíře“ a jaká bude realita. Osobně si myslím, že podobně jako „válka“ mezi americkým prezidentem a státní administrativou vyústila až k zastavení finančních toků, které však netrvalo až tak dlouho, je možné očekávat „manévrování“ i v případě brexitu. Vášně spojené s odchodem a přípravou různých scénářů nabydou konkrétní kontury až v okamžiku dne „B“, tedy o půlnoci z 29. na 30. března středoevropského času.
Pohyb pracovní síly nelze zastavit
Pohyb pracovní síly nelze zastavit. Lze jej samozřejmě omezit legislativními restrikcemi, ale většinou dojde sekundárně k podpoře nelegální pracovní migrace. V souvislosti s brexitem lze spíš očekávat změny hlavních migračních směrů a přesměrování toků do západní Evropy a na jih.
Teoreticky může brexit podpořit větší saturaci pracovních trhů ve střední Evropě, které se dnes potýkají s nedostatkem lidí. Velmi však pochybuji o návratu východoevropských národů zpět do domovských zemí, tak jak to avizovala například i česká nebo slovenská vláda. Polská vláda je v tomto směru zcela skeptická, maďarská spíše neutrální.
Pokud v minulosti odcházeli Češi nebo Slováci za prací jako levná pracovní síla, tyto rozdíly v posledních letech skoro zanikly. Odchod za prací je spíš věcí rovných šancí. Určitě nelze paušálně konstatovat, že pohyb pracovní síly automaticky znamená levnou pracovní sílu. Je to otázka struktury pracovních míst a toho, jakou mzdu daná pracovní pozice nabídla.
Ekonomická válka nemá vítěze
Ekonomiky EU se mění, a stejně tak se mění i ta česká, resp. slovenská. Zvyšují se nároky, roste komplexnost průmyslu, digitalizují se oblasti, kde v minulosti stačila nízká kvalifikace: Vznikají pracovní místa, která jsme v minulosti neznali. Jen česká a slovenská ekonomika bude do roku 2030 potřebovat jeden milion zaměstnanců na nový typ pracovních míst. Kde je vezmeme? Podobně jsou na tom všechny ekonomiky v Evropě.
Brexit je podle mého názoru spíš opatřením a reakcí na velkou „ekonomiku ohrožující“ migraci a to, že Británie více do rozpočtu EU přispívala, než z něj čerpala, ale o obchodní výměnu by přijít nechtěla. Jakékoliv negativní opatření – clo, kvóty, daň – by znamenalo reciproční opatření, a globální ekonomika je příliš propojená na to, aby se mohla jakákoliv, např. i britská ekonomika, příliš separovat. Dohody proto budou nutné. Měly by přijít rychle. Po politice by měly nastoupit ekonomické dohody.
Hrozby obchodních válek totiž patří spíše do politického ringu než do ekonomického prostředí. Ekonomická válka nemá vítěze, a žádná ekonomika nechce, nota bene nemůže, prohrávat. Na to by totiž doplatili její vlastní občané, které původně chtěla chránit. I brexit měl být v podstatě ochranou britských občanů, ale důsledky ponesou primárně právě oni.
Autor je prezident HR Aliancie SR a CEO Manuvia
(Redakčně upraveno)
