Velmi rychle bude také žádoucí novelizovat zákon o veřejných zakázkách – obce či městské firmy podle něj vypisují tendry na dodavatele energií s podmínkami, které nereflektují dění na trhu, nebo na ně dodavatelé nemají snahu a prostor reagovat. Tendry na příští rok tak opakovaně končí nezdarem.
Zastropování cen energií, ke kterému se uchýlila vláda, bylo spouštěčem zásadního problému na trhu s energiemi. Největší dodavatelé totiž prakticky přestali obchodovat s tuzemskými firmami a nabízet jim nové smlouvy. Někteří velcí hráči v současnosti nabízí firmám pouze spotové ceny, většina ale zastavila obchodování úplně.
Důvodem je skutečnost, že zatím neexistuje legislativní rámec týkající se zastropování cen, zejména pak část týkající se konkrétních kompenzací směrem k dodavatelům nebo otázka regulace či zastropování marží. Ti zatím netuší, jak jim ztráty budou od státu nahrazeny, rozhodli se proto v současnosti obchodní aktivity pozastavit.
Stát tedy udělal krok „A“, když přistoupil k zastropování cen. Ale až nyní začíná řešit, jak celou věc provede s obchodníky a ukotví ji legislativně. Krok „B“ není vůbec promyšlený, významná část trhu kvůli tomu stojí, neboť dodavatelé nemají jistotu, v jaké formě a zda vůbec kompenzace dostanou.
Pro velké množství firem či municipalit je to však aktuálně obrovský problém. Řada těchto subjektů totiž stále nemá smlouvu na energie na příští rok, vzhledem k neexistujícímu rámci kompenzací se jí přitom v nejbližší době ani nedočkají.
Spousta z nich byla zároveň nucena pro současné měsíce uzavřít smlouvu se spotovými cenami, aniž by byly schopny takto vysoké finanční náklady z dlouhodobého hlediska ustát. Stále tedy usilují o uzavření nového kontraktu s fixací, aktuálně to však není možné.
Není to ani žádné řešení problému, protože i dlouhodobé produkty, tzv. futures, se nyní obchodují na burze extrémně vysoko. Dle mého názoru zanedlouho z trhu vymizí fixní produkty zcela. Veškeré smlouvy budou buď na bázi spotových cen, nebo plovoucích cen kopírující vývoj na burze.
Na místě tedy začínají být obavy, že velcí dodavatelé nové zákazníky z řad firem či obcí zkrátka nezasmluvní. Není to totiž jejich povinnost. Co by to pak následně znamenalo? Že by vše spadlo na státního dodavatele Prisko?
Takové řešení si lze jen těžko představit, Prisko totiž bude moci vzhledem k omezeným kapacitám řešit maximálně kritickou infrastrukturu, ovšem nikoliv firmy se spotřebou v terawatthodinách. Tyto zákazníky by správně měli zasmluvnit největší dodavatelé, aktuálně však pro to nemají vytvořené podmínky.
V současných dnech také registrujeme signály, že někteří z největších dodavatelů energií hrozí ukončením působení na českém trhu. Spíše to přikládáme tlaku na vládu a ministerstva, aby z jejich prvotních podmínek ustoupili a mohl se domluvit nějaký rozumný kompromis.
Důvodem je skutečnost, že stát se plánoval na zastropování energií pro firmy podílet pouze z 80 procent. Zbylých 20 procent pak budou muset zastřešit právě dodavatelé, což by pro ně při současných cenách, za které energie nakupují, znamenalo neudržitelnou finanční zátěž.
Aby k této věci nedošlo a stát mohl sejmout toto břemeno z dodavatelů, bylo by zapotřebí větší množství finančních prostředků. To je možné získat zdaněním výrobců elektřiny.
Optimálním modelem je z našeho pohledu většinové zdanění veškerých transakcí, u kterých cena přesáhla například 2 000 korun za megawatthodinu. Tento model měl stát v minulých dnech jednoznačně nastavit, poněvadž výrobci elektřiny v minulých měsících nejen u těchto transakcí generovali mimořádně vysoké zisky.
Zmíněná forma a způsob kompenzací směrem k dodavatelům však není jedinou chybějící legislativou. Zásadní problém aktuálně představuje i současný zákon o veřejných zakázkách.
Obce, města či podniky pod jejich správou totiž na základě tohoto zákona vypisují výběrová řízení na dodavatele energií s kritérii, která absolutně neodpovídají současnému dění na trhu. V podmínkách je často zahrnuta například fixace ceny, neomezené garance či například požadavek na 30 či 60 dní bez záloh.
Výsledkem je tak skutečnost, že namísto tří různých nabídek, které jim stanovuje zákon, se do výběrového řízení žádný dodavatel ani nepřihlásí. Ačkoliv některé obce, města či městské firmy se tuto situaci snaží vyřešit přidáním dodatků do starých smluv, velmi často to není možné.
Řada municipalit či městských firem tak kvůli tomu stále nemá zajištěny dodávky energií na příští rok. Řešením v tomto případě musí být klidně i jen dočasná novelizace současného zákona o veřejných zakázkách, která by stávající problém vyřešila a municipalitám dala větší prostor a pružnost k výběru dodavatele
Autor je obchodní ředitel společnosti MJEnergie
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
