Do červených čísel loni průmysl stáhly hlavně strojírenské, kovodělné a hutnické odvětví. Na tyto segmenty zvláště neblaze dolehlo zhoršení podmínek v mezinárodním obchodě a také zpomalování klíčových ekonomických celků v čele s Čínou.

Americká cla na ocel a hliník, zaváděná už od roku 2018, se loni plně projevila přesměrováním mezinárodních obchodních toků, takže například turecká ocel musela hledat nová odbytiště, včetně trhu EU. Zaplavení tohoto trhu další ocelí pak stlačilo poptávku po její produkci i v českém hutnictví.

Dařilo se naopak odvětvím, která jsou méně cyklická, zvláště třeba farmaceutickému, které loni rostlo v ČR takřka o pětinu. Překvapivou odolnost vůči čínskému a souvisejícímu německému ekonomickému zpomalení vykázal loni český automobilový průmysl, který si nakonec připisuje růst 0,7 procenta.

Průměrný evidenční počet zaměstnanců v průmyslu loni poprvé od roku 2013 klesl, a to zhruba o procento, což jen dokresluje skutečnost, že bujará léta české průmyslové výroby loni definitivně skončila.

V prosinci 2019 průmysl nečekaně meziročně poklesl, o 0,9 %, což se podepsalo o do horšího než předpokládaného celoročního výsledku. Trh převážně čekal mírný růst průmyslu za rok 2019. V prosinci pak trh ve střední hodnotě analytických odhadů očekával růst 1,7 procenta. Po očištění byl však prosincový výkon průmyslu ještě horší, neboť došlo k poklesu objemu výroby o 3,4 %.

Navzdory zmíněné dobré odolnosti za rok 2019 jako celek zklamal v prosinci autoprůmysl, který se propadl o více než desetinu. Částečně však za prosincovým propadem celého průmyslu stojí jednorázové faktory typu zvýšeného čerpání dovolených nebo omezení výroby koncem roku 2019.

Autor je hlavní ekonom Czech Fund
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Český průmysl se bojí koronaviru