Problém není jen vlastnické bydlení, ale častokrát i rozumný nájem. Celorepublikově sice nájemné víceméně kopíruje průměrnou mzdu (v posledních letech 6 až 7% růst ročně, pozn. aut.) – domácnosti v nájmu už si často nemohou dovolit dát za bydlení o moc větší část svých příjmů.
V nejžádanějších lokalitách v čele s Prahou se však podle zpráv realitních kanceláří výrazně zhoršuje dostupnost nájemního bydlení – o jeden byt se přetahuje násobně více zájemců než na začátku volebního období.
Pokud se nic nezmění, může růst nájmů do budoucna ve velkých metropolích v čele Prahou překonávat růst průměrné mzdy a vést k přílivu těch „co na to mají“ a odlivu „těch co ne“. To by vedlo k ještě výraznější koncentraci vysokopříjmových skupin v klíčových metropolích, a to zejména na úkor klasické střední třídy. Pravděpodobně nic, co by bylo z celospolečenského pohledu žádoucí.
Jak z toho ven? Problém je na první pohled v nedostatečné nabídce ať už vlastnického nebo nájemního bydlení v místech, kde lidé chtějí bydlet – zejména větší centra s atraktivními pracovními příležitostmi (Praha, Brno, Hradec Králové).
Většina řešení vedoucích k rozpohybování nabídky (nové výstavby) však bohužel není příliš rychlá a jednoduchá, a proto je politici buď nechávají ležet stranou a nebo si na nich v horším případě vylámou zuby:
Ať jde o rychlejší stavební řízení, digitalizaci státní správy, kvalitnější územní plánování, rozvoj dopravní infrastruktury nebo reformu daně z nemovitostí. Méně či více konkrétní doporučení nám v tomto směru opakovaně dávají i mezinárodní instituce – naposledy jen před pár týdny OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj).
Častokrát však při neschopnosti řešit problém na straně „nabídky“ politici sklouznou k jednoduché podpoře poptávky – například skrze dotované půjčky domácnostem (což je vidět i v řadě letošních předvolebních programů).
Tato rychlá řešení bohužel mohou nadělat více škody než užitku. Potíž je v tom, že domácnosti vybavené dotacemi mohou šroubovat ceny bytů i nájmů ještě výše a jediné, co se změní, nebude dostupnost bydlení, ale velikost státního dluhu.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
Už není co znárodňovat, arizovat, vyhnancům zabavovat, či jinak uloupit ve prospěch hulákající lumpenproletářské lemplovské voličské lůzy, neschopné si ani svépomocný kibuc či výrobní družstvo založit? Čecháčkostán je v totálním rozvalu.