Z reklam na projekty bydlení ty formulace známe: „výborná dopravní dostupnost do Prahy“, „pravidelné autobusové spojení s hlavním městem“ a podobné. Ve finále se ale ukáže, že autobusová zastávka sice v obci je, ale 2 kilometry od domu (každodenně pěšky 20 minut tam a stejnou dobu zpět, od podzimu do jara často rozbahněnou pěšinou, navíc když do práce člověk míří v obleku nebo kostýmku) nebo to k zastávce sice tak daleko nemáte, ale poslední autobus k vám z Prahy odjíždí v 16 hodin (což je na pracovní dobu obvyklou v pražských firmách opravdu nevyhovující). Nezbude než dojíždět autem. Že to bude dražší, tuší každý. Ale o kolik?
Pojďme si to zjednodušené propočítat na modelovém příkladu. Pořídil jsem bydlení 30 km od Prahy, bohužel veřejná doprava pro mě nakonec není tak snadno dostupná. Kdyby ke mně jezdil vhodný autobus, stála by mě v něm jedna cesta do práce asi 40 korun, tam a zpět tedy 80. Já ale budu muset jezdit autem. Mám automobil střední třídy a 1 kilometr mě v něm v kombinované spotřebě vyjde v průměru na 2,50 Kč, za 60kilometrovou cestu dám tedy 150 korun. To nám dělá rozdíl 70 korun za den oproti dojíždění busem.
Nevypadá to jako dramatické číslo, ale určitě to není ani málo. O dost zajímavější je rozpočítání do delšího časového horizontu. Po odečtení svátků a dovolených člověk pracuje 46 týdnů v roce. To je 230 dnů, kdy se musí dostat do práce. Za jeden rok jen za cestování na trase domov-Praha člověk zaměstnaný v hlavním městě zaplatí v případě autobusu 18 400 korun, za jízdu autem bude muset vynaložit dokonce 34 500 korun. Když uvážíme, že vlastní bydlení pořizuje člověk pro dlouhodobé usazení a na daném místě stráví 30 let svého produktivního života, dostáváme se za tuto dobu na celkové náklady 552 000 korun! U cestování autem nutné náklady za stejnou dobu o 35 tisíc překročí jeden milion korun.
(Zde řešíme porovnání čistě dojíždění do hlavního města a další s dopravou spojené náklady jsou pro snadnější počty ponechány stranou. Například výrazně rychlejší opotřebení auta, se kterým člověk dojíždí denně do práce. S rozšiřováním modrých zón je také potřeba počítat s náklady za stání na parkovišti. To v té nejlevnější variantě s cenou 20 korun za den vyjde ročně na dalších 4600 korun, což se po 30 letech vyšplhá na 138 000 korun.)
Peníze ušetřené na ceně bytu tedy ve finále vůbec nemusí být úsporou. „Naším cílem je přinášet lidem bydlení s nejlepším poměrem kvality a ceny. Do finanční dostupnosti přitom nepočítám jen pořizovací cenu bytu, ale i následné provozní náklady, kam patří i výdaje na cestu z domu do práce a zpět. Bydlení v místě, kde je problematická nebo nejasná dopravní obslužnost bez možnosti využít MHD, vůbec nedoporučuji. Protože náklady na dopravu by zde mohly představovat časovanou bombu pro rodinné rozpočty,“ upozorňuje Evžen Korec, generální ředitel developerské společnosti EKOSPOL zaměřující se právě na budování dostupných bytových projektů v Praze.
Jestliže tedy za bydlením mimo Prahu někdo vidí primárně ušetřené peníze, měl by si pořádně spočítat, co za ušetřený obnos opravdu dostane. Velmi snadno může dojít k tomu, že připlatit si za nákup bytu přímo v okrajové části Prahy nedaleko zastávky MHD či stanice metra, ušetří ve finále oproti kumulovaným nákladům na dopravu více peněz, než o kolik je takový lépe situovaný byt dražší v jednorázově vyšší pořizovací ceně.
