Svařená auta ze dvou, mnohdy rovněž kradené ojetiny, vedené na papíry z bouraček, očividně bez potíží při dovozu do Česka procházejí našimi evidenčními kontrolami a registrem motorových vozidel. Jak to? Vždyť registr by měl být propojen s databázemi kradených aut z celé Evropy v rámci „Schengenu“. V praxi to ale nefunguje.

Jenže pak při silniční kontrole u nás nebo v Evropě hrozí nic netušícímu motoristovi zabavení takového auta. Stává se to desítkám českých šoférů ročně. Nevěříte?

Zde je konkrétní případ, který zaznamenala Cebia, protože se na ní poškozený obrátil. S křížkem po funuse. Jeho jméno je logicky anonymizováno.

Pan Petr K. z Prahy si koupil dva roky staré vozidlo AUDI Q7. Auto bylo dovezeno českým dovozcem tři měsíci před tím z Francie a bylo řádně zaregistrováno v ČR. Původní majitel z Francie, od nějž vozidlo koupil francouzský obchodník, k vozu poskytl všechny doklady.

Dopravní referát u nás při registraci ovšem nezkoumá, zda vozidlo bylo ve Francii řádně odhlášeno. Není to ani jeho povinností, ani nemá možnost, jak toto oficiálně ověřit. Vše se zdálo být v pořádku. Petr podepsal s českým dovozcem kupní smlouvu, auto zaplatil a následně převedl na sebe v registru vozidel.

Po nějaké době jel se svými dětmi, svým kamarádem a jeho dětmi do Chorvatska. Na slovinsko-chorvatském hraničním přechodu při cestě zpět je však zastavila police.

Po čtvrthodině byli všichni vysazeni z vozu, včetně všech věcí, a bez dalšího vysvětlování bylo vozidlo zabaveno a odvezeno.

Slovinská policie zjistila po kontrole dokladů ve svých databázích, že vozidlo bylo ukradené ve Francii. Jak to ale, že na to tak rychle a snadno přijde silniční policie, ale naším registrem takové auto prošlo snadno? Na to existuje jen jedna odpověď: úplatky, což v následujících reakcí potvrzuje i ministerstvo dopravy.

„Po třech hodinách strávených na stanici slovinské pohraniční policie jsme se dozvěděli, že auto je v pátrání ve Francii, a že nám vozidlo zabavují. Dostal jsem dokument ve slovinštině, kterému jsem nerozuměl. Byli jsme nuceni sehnat si na místě ubytování i dopravu zpět do Česka, kam jsme se dostali až za dalších 24 hodin,“ vzpomíná pan Petr.

Požadoval vrácení vozidla oficiální žádostí na slovinskou policii. Bylo mu sděleno, že pro auto si přijel jeho původní majitel z Francie, a že to už není věcí slovinské policie. Obrátil se také na společnost Cebia, která mu prověřila původ vozidla. Cebia zjistila, že vozidlo nebylo ve Francii odhlášeno z evidence vozidel, a že francouzský obchodník zaplatil původnímu majiteli nekrytými šeky. Po vyšetřování případu ve Francii, které trvalo více než tři měsíce, jej francouzská policie vyhlásila do mezinárodního pátrání. Po dalších šesti měsících domáhání se svého práva prostřednictvím právníků na policii a dalších úřadech pan Petr pochopil, že o své vozidlo bez náhrady přišel.

Český dovozce, o kterého pan Petr vozidlo koupil, podle právníků údajně o celé záležitosti nemohl vědět, a tudíž nenese za situaci žádnou právní odpovědnost. Odpovědnost za prověření vozidla před koupí včetně prověření jeho původu je povinností kupujícího, uzavřeli to právníci.