Po vstupu do WTO (World Trade Organization, Světová obchodní organizace, pozn. red.) v roce 2001 se potenciál pro další růst exportu nadále prohloubil. Obchodní bariéry mezi západními zeměmi a Čínou tak výrazně polevily a obchod se stal daleko jednodušším, spolehlivějším a levnějším. V tomto období byl průměrný růst hrubého domácího produktu (HDP) velmi silný, kolem 10,5 procenta ročně.
Po finanční krizi 2008 a do nástupu pandemie covid-19 se růstový model rozšířil na výraznější investice (např. do infrastruktury, nemovitostí, pozn. aut.) a zvýšil se důraz na spotřebitele. V tomto období se růst držel kolem 7,5 procenta ročně a byl hnaný rostoucím zadlužením. S příchodem pandemie v roce 2020 a v souvislosti se završením některých trendů již Čína není toutéž zemí.
Završení starého řádu
Po neuvěřitelném vzestupu v posledních dekádách Říše středu začíná čelit strukturálním a cyklickým obtížím. Z pohledu dalšího dlouhodobého vývoje jsou důležitější ty strukturální. Z demografického hlediska je čínská populace již za svým zenitem a populace začíná stárnout.
Nepomáhá tomu ani fakt, že, stejně jako v západních zemích, klesá porodnost. Je to univerzální jev, který souvisí s rostoucím bohatstvím spotřebitelů. Ti paradoxně volí menší porodnost i přes zvýšenou prosperitu. Urbanizace, která pomáhala hnát ekonomický růst, taktéž zpomaluje.
Nejcitelnější zátěž, kterou čínští spotřebitelé pociťují, je deflace v realitním sektoru. Realitní sektor byl v poslední dekádě silným růstovým motorem pro tamní ekonomiku. Masivní výstavby vedly k vyšší zaměstnanosti a spolu s rostoucí poptávkou po nemovitostech (za cenu rostoucího dluhu) k všeobecnému ekonomickému růstu.
Tento model ale dosáhl svého limitu. Po pandemii se poptávka po nových nemovitostech propadla, již tak zadlužené domácnosti začaly šetřit a dosud se poptávka neobnovila. To vedlo ke kolapsu mnoha developerských a dalších souvisejících společností. Toto odvětví již nadále nebude růstovým motorem Číny.
Vzhledem k tomu, že asi 60 procent bohatství čínských domácností tvoří právě nemovitosti, spotřebitelé akutně pociťují deflaci v nemovitostním sektoru. Splácení hypotečního úvěru se psychologicky výrazně ztíží, pokud se dluh nezmenšuje, ale ceny nemovitostí již roky klesají.
Konkurence se vyostřuje
Po pandemii byl vlivem vyšších úrokových sazeb výrazně zbrzděn růst většiny menších a středně velkých společností. Ty se tak často dodnes ocitají v „limbu“, kde nelze výrazně růst a často jen přežívají a doufají, že poptávka se jednoho dne vrátí. To se týká obzvlášť společností ve výrobním sektoru. Tato situace je charakteristická v USA, Evropě i dalších asijských zemích.
Čínské společnosti se tak začaly navzájem kanibalizovat, protože se celkový trh pro všechny zmenšil. To vytvořilo extrémně konkurenční prostředí, kde spousta společností je ochotna jít se zisky téměř na nulu, jen aby si udržely svůj tržní podíl.
Výsledkem toho je deflace cen zboží a služeb, které jsou díky této konkurenci čím dál levnější. To na jednu stranu může stimulovat růst, na druhou stranu ale kvůli tomu zaměstnancům téměř neroste příjem. Společnosti v takovém prostředí totiž šetří na všem, na čem se dá. Pokud nerostou mzdy spotřebitelů a exportní trh je menší, je obtížnější pro Čínu dosáhnout ekonomického růstu.
Čínský spotřebitel v pasti
Z pohledu čínského spotřebitele je tak současná situace velmi nepříznivá. Typický čínský spotřebitel má poměrně vysoký dluh (obvykle nemovitost), který musí splácet. Cena tohoto dluhu mírně klesá, díky padajícím úrokovým sazbám v Číně.
Na druhou stranu jeho mzda roste velmi pomalu. Situaci poněkud oblehčuje fakt, že probíhá deflace v cenách zboží. Tamní finanční trhy jsou však v několikaletém setrvalém poklesu a ceny nemovitostí, na nichž visí jejich dluhy, klesají.
Ve výsledku je tak nyní jen málo způsobů, jak mohou čínské domácnosti zvýšit své bohatství a je naopak více cest, jak mohou zchudnout. Proto je nyní spotřebitelský sentiment na velmi nízké (depresivní) úrovni. Domácnosti tak raději své prostředky ušetří v očekávání těžkých časů, nebo je konzervativně uloží do zlata.
Spotřebitelská deprese se pak promítá do podnikatelského sektoru, který se v očekávání těžkých časů rozhodne uskromnit. To se pak zpětnou vazbou negativně promítne do spotřebitelského sentimentu a vytváří se tzv. deflační spirála. Z této spirály, jakmile se utvoří, je těžké se dostat. Vyžaduje to radikální vládní zásahy do ekonomiky k napravení situace.
Je Čína v deflační spirále? Částečně, ale nikoli úplně. Čím déle setrvá negativní spotřebitelský sentiment, tím více se v této spirále bude ocitat. Proto mnoho západních ekonomů vyzývá čínské autority, aby zesílily své stimulační snahy. Čína je toho schopna, má prostředky k velmi silné expanzivní politice, ale účelně se této politice již od počátku pandemie vyhýbá.
Zatímco západní země zvolily extrémně expanzivní politiku v reakci na pandemii (více USA, než Evropa), Čína zvolila mnohem opatrnější přístup. Chce se totiž vyhnout tzv. japonské cestě. Japonsko, kdysi jedna z nejsilnějších ekonomik na světě, již prakticky není schopna růst, především kvůli nepříznivé demografické situaci.
Země vycházejícího slunce je jednou z nejvíce zadlužených zemí na světě, a i proto již není schopna podpořit svůj ekonomický růst. Jednoduše řečeno, její možnosti, jak stimulovat domácí ekonomiku, jsou již z velké míry vyčerpané. Tomuto scénáři se chce Čína vyhnout, a proto s rozměrnými stimuly nechce spěchat.
Ekonomická reorganizace a budoucnost Číny
Jak bylo popsáno výše, čínská ekonomika se po pandemií změnila, její tempo růstu se výrazně zpomalilo (nyní asi 4,5 % ročně). Starý model, založený především na exportu a masivních investicích do infrastruktury a nemovitostí, již fungovat nebude.
Ekonomika se musí orientovat více na vlastní spotřebu a pracovní síla musí být významně relokována do jiných sektorů, které budou hnát ekonomický růst v další dekádě. To je ovšem dlouhodobý proces. Také oddlužování domácností je dlouhodobý proces, nicméně obojí je nutné pro další dynamický ekonomický vývoj Číny.
Další vývoj bude výrazně záviset od toho, jak moc nebo jak málo se rozhodnou autority stimulovat čínskou ekonomiku. V posledních několika letech je zřejmé, že s radikálními stimuly nespěchají.
Nicméně nelze přehlédnout nervozitu vládnoucí čínské komunistické strany, která si uvědomuje potenciální rizika tohoto rozhodnutí. Ta se projevuje mnohými drobnějšími stimulačními prorůstovými politickými opatřeními, jež země v posledních letech zavedla nebo zesílenými vládními závazky chce stimulovat ekonomiku.
Jde například o mírné snižování úrokových sazeb, zmírňování úvěrových podmínek, uvolňování pravidel na kapitálových trzích, mířenými dotacemi apod. To vše ale zatím nebylo dost k otočení ekonomické situace. Odhadujeme, že tato „depresivní“ situace v Číně bude v dalších letech ještě přetrvávat.
Buď se tamní vládě podaří tuto situaci otočit dosavadním opatrným přístupem, nebo dojde ke krizi v reakci na niž přijde na řadu radikální expanzivní politika. Nejpravděpodobnější scénář je podle nás někde mezi.
Vláda prezidenta Si Ťin-Pchinga bude pomalu stupňovat stimuly ve snaze „otočit situaci“. V každém případě věříme, že Říše středu nakonec tuto situaci vyřeší a že její ekonomika bude dříve nebo později znovu vzkvétat. Základ čínské ekonomiky je totiž ještě pořád velmi silný (početná a produktivní relativně mladá populace).
Co to znamená pro investory?
Za výše uvedených podmínek v podnikové sféře bude i nadále docházet k urychlenému přirozenému výběru a mnoho slabších společnosti zanikne. Význam nemovitostního sektoru na růstu čínského HDP se bude zmenšovat. Bude růst důraz na to, aby se Čína přeorientovala z exportní/výrobní ekonomiky na spotřební ekonomiku.
Spotřební ekonomika je totiž mnohem odolnější, inovativnější a více soběstačná. Spotřebitel tvoří 70 procent HDP Spojených států a v případě Číny je to pouze asi 40 procent. To znamená, že čínské společnosti, které se orientují na uspokojení potřeb domácích spotřebitelů, by měly být vítězi v další fázi čínského rozvoje.
Rostoucí příjmy a celkové bohatnutí obyvatel, urbanizace a rozvoj čínské společnosti povede k posunutí poptávky směrem ke zboží a službám, které nesouvisejí se základními potřebami.
Mohou z toho těžit e-commerce společnosti, výrobci luxusního zboží, logistické společnosti, výrobci cyklického spotřebního zboží, vývojáři PC her a software, poskytovatelé finančních transakčních a investičních služeb, zdravotnické společnosti či pohostinské a cestovatelské společnosti.
Autor je analytik společnosti BH Securities
(Redakčně upraveno)
