Obě zprávy nakonec ukazují na jedno: Centrální banky v uplynulém desetiletí svými levnými penězi postupně roztočily kolotoč dluhu, inflace, spekulace a nakonec, bohužel, patrně pomohou přivodit i katastrofální hladomor.
Růst cen potravin je totiž celosvětový fenomén. Jednou z jeho stěžejních příčin je spekulace s potravinami, jako je obilí. Tu živí levné peníze centrálních bank. Banky a fondy díky nim spekulují třeba s pšenicí jako s bitcoinem. Na druhém konci ovšem není jen někdo, kdo prodělá, ale bohužel někdo, kdo v krajním případě opravdu zemře hlady.
Podle Světového potravinového programu, organizace OSN se sídlem v Římě, do konce letošního roku bude akutním hladem trpět celosvětově o 47 milionů lidí víc, než před ruskou invazí na Ukrajinu.
To představuje sedmnáctiprocentní nárůst. Invaze je bezprostředním spouštěčem možného hladomoru, neboť Ukrajina i sankcionované Rusko představují klíčové světové dodavatele obilí nebo třeba slunečnicového oleje.
Jenže celosvětově jsou nyní ceny potravin výše o 42 procent v porovnání třeba s obdobím let 2014 až 2016. Za tímto nárůstem stojí kromě bezprostředních příčin, jako je válka nebo ještě i pandemie, také systémové důvody. Stěžejním z nich je právě spekulování finančníků se zemědělskými surovinami a potravinami, kterou po léta živily levné peníze centrálních bank.
Centrální banky se totiž levnými penězi snažily vyvolat inflaci. Chtěly roztočit inflační kolotoč, neboť tak zamýšlely roztočit ztuhlá kola ekonomiky. Ta třeba na Západě ztuhla kvůli její přeregulovanosti, předluženosti a přebujelému sociálnímu státu.
Centrální bankéři nakonec inflační kolotoč skutečně roztočili. A už o mnoho let dříve také kolotoč spekulace. Proto tolik rostly v USA akcie a v Česku zase nemovitosti. Přifukovaly je biliony „peněz“, které centrální banky vyťukávaly na klávesnici svých k tomu určených počítačů.
Tyto biliony vznikaly bezpracně a nereprezentovaly žádnou reálnou protihodnotu v ekonomice. Vznikly prostě „z ničeho“. Stisknutím klávesy. Peníze vytvářené u ničeho uměle stlačují úroky. Proto díky nim mají dostupnější úvěry v první řadě velké světové korporace, mezinárodní banky, fondy a spekulanti.
Včetně těch, kteří nyní svými spekulacemi šponují třeba cenu pšenice tak nahoru, že pro rozvojový svět přestává být dostupná. Svádí se to sice cele na válku na Ukrajině, ale to je jenom část problémů. A důkaz nepochopení celé problematiky.
Fundamentálním problémem současné světové ekonomiky je totiž právě to, že centrální banky vytvářením „bilionů z ničeho“ roztočily kolotoč inflace a spekulace, který teď neumí zastavit.
Příkladem je i ČNB. Ta v letech 2013 až 2017 vyťukávala biliony korun, aby lidem uměle zdražila ledničky, auta i byty.
Historicky nepříliš opodstatněně se totiž bála deflace. V obavě z deflace – tedy třeba i z poklesu cenové hladiny meziročně třeba i jen o 0,2 procenta – tak zadělala na inflaci, jež může dosáhnout třeba i 20 procent. Nyní se ČNB snaží s velkou vervou alespoň přibrzdit inflační kolotoč, jejž po léta pomáhala roztáčet.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
