Lidé vás znají spíše jako modelku, i když nepřehlédnutelná je rovněž vaše charitativní činnost. Proč jste se rozhodla pomáhat potřebným dětem?
Rozhodla jsem se pomáhat dětem, protože jsou odkázány na pomoc nás dospělých, a přišlo mi nespravedlivé, že tolik dětí vyrůstá bez domova. Prvním impulsem byla spontánní návštěva krčského kojeneckého ústavu v Praze, který jsem navštívila v září 1996.
Tato návštěva mi změnila život, nemohla jsem se tvářit, že to, co jsem viděla, neexistuje, a jen tak odejít. Tak se dala dohromady parta lidí, kteří věřili, stejně jako já, že každé dítě si zaslouží vyrůstat v bezpečí rodiny. V lednu příštího roku bude nadaci již 25 let.
Jak jsou Češi z vašeho pohledu ochotní zapojovat se do charitativních projektů? Jsou štědří?
Češi jsou podle mě velmi solidární národ. Důkazem je třeba naše akce Hýbejte se s Teribearem, do něhož se každoročně zapojí víc než třiadvacet tisíc lidí, kteří mají chuť pomáhat.
Bylo to vidět i letos po tornádu na jižní Moravě, kdy se sesbíralo přes miliardu korun na pomoc obětem. Takže věřím, že pokud o něco jde, jako národ se semkneme a pomůžeme.
Byli během pandemie lidé štědřejší, nebo se naopak projevilo to, že mnozí začali více šetřit?
Určitě štědří. Dárci a veřejnost zareagovali velmi rychle. Během pandemie jsme získali finanční prostředky na okamžitou pomoc pro děti z dětských domovů a sociálně slabých rodin, které k výuce potřebovaly počítače a IT vybavení.
A také doučování, vitamíny a další okamžitou pomoc. Nebyla to snadná doba – na loňské Velikonoce to bylo vůbec poprvé od roku 1997, co jsme museli přispět na nákup potravin pro maminky v azylových domech.
Situace se zhoršila také, pokud jde o násilí v rodinách. Proto jsme podpořili chat v rámci projektu Cesta z pekla, který pomáhá dětem říct si o pomoc. Bylo to v době lockdownu, kdy byli všichni doma, a děti potřebovaly o svém trápení říct odborníkovi. Pomoc, kterou jsme tehdy dostali a mohli ji dál poslat tam, kde byla nejvíc potřeba, byla klíčová.
Je při shánění sponzorů výhodou, že jste světoznámou modelkou?
Myslím, že mám možnost díky pozornosti, kterou dostávám, dát pozornost těm, co mnohdy stojí na okraji společnosti. Dnes je také nadace zavedenou organizaci, které jak partneři, tak veřejnost důvěřují, což mě velmi těší.
Změnila koronavirová pandemie nějakým způsobem práci vaší nadace?
Během pandemie jsme pracovali na plné obrátky, někdy z home office, jindy z terénu. A snažili jsme se přizpůsobit nové situaci. Což bylo nejlépe vidět na Teribearovi, který dostal od loňska virtuální podobu.
