Na začátku roku si značka Hellmann’s nechala od společnosti Ipsos vypracovat průzkum, jak jsou na tom Češi a Slováci s plýtváním potravinami. A výsledek nebyl špatný: Tři čtvrtiny dotázaných uvedly, že nikdy nebo jen zřídkakdy vyhazují jídlo. Důvodem je prý lítost nad vyhozenými penězi, ale i starost o životní prostředí. Odpovědnost za velké plýtvání jídlem pak přisuzují například obchodním řetězcům, výrobcům jídla či restauracím.
Jenže to může být trochu jinak. Podle Centra pro výzkum veřejného mínění se v republice vyhodí každý rok odhadem bezmála 830 tisíc tun potravin, přičemž každý Čech na toto množství přispívá přibližně 25 kilogramy. Mezi nejčastěji vyhozené potraviny přitom patří pečivo, ale rovněž ovoce a zelenina.
Častým důvodem pro vyhození potravin je někdy pouhý nehezký vzhled, přestože je potravina stále vhodná k jídlu. Ostatně pětina Čechů přiznává, že má mezery ve správném skladování různých druhů potravin, což by zajistilo jejich delší životnost – a současně snížilo pravděpodobnost následného vyhození do popelnice.
Neprodané jídlo u soudu
Jak ukázal průzkum, mnozí Češi házejí vinu na plýtvání s jídlem na někoho jiného, třeba na velké obchodní řetězce. Jenže ty jsou podle zákona povinné bezplatně poskytovat část neprodejného zboží do takzvaných potravinových bank.
Nezměnila to ani skupina senátorů, která usilovala o zrušení této povinnosti. Ústavní soud začátkem ledna tento návrh zamítnul. Zdůvodnil to tím, že nejde o protiústavní zásah do vlastnických práv ani do práva podnikat. Soud opatření označil za součást mezinárodních snah omezit plýtvání potravinami, snížit produkci odpadu, chránit životní prostředí a pomáhat sociálně slabým.
„Verdikt samozřejmě respektuji, nicméně jsem dál přesvědčen o tom, že jde o nepřípustný zásah do vlastnických práv, známý z éry socialismu. Nesouhlasím s tím, aby vlastník měl povinnost zbavit se bezplatně určitých věcí ve prospěch někoho jiného. Tento krok podle mne není ničím jiným než vyvlastněním či naturálním zdaněním, a to do dnešní společnosti přece nepatří,“ citovala ČTK senátora Iva Valentu.
Pomoc potravinových bank
Podle České federace potravinových bank ale novelizace zákona prohloubila spolupráci řetězců a potravinových bank. Množství darovaných potravin se začátkem loňského roku zvýšilo až na trojnásobek.
„Mnohé řetězce s námi spolupracují dlouhodobě a potraviny nám nabízely již před platností novelizace zákona o potravinách. Mohli jsme tak využít již předešlých zkušeností. S jednotlivými řetězci jsme celý rok pracovali na zlepšení procesů, celkové spolupráci a vzájemné podpoře,“ uvedla v tiskové zprávě ředitelka federace Veronika Láchová. Federace zastupuje všech 15 fungujících potravinových bank.
Potravinové banky přitom vloni shromáždily 4127 tun potravin a drogerie. Pomoc následně obdrželo více než 100 tisíc lidí. Hodnota potravin, které banky pomohly zachránit, je podle federace přibližně 282 milionů korun. Od velkých obchodních řetězců pochází zhruba 60 procent potravin v bankách.
Asi 400 tun darovali loni lidé ve veřejných potravinových sbírkách. Pro banky jde o důležitý zdroj. „Pomáhají nám celoročně zajistit základní potraviny, jako jsou konzervy, těstoviny, mouka, olej, a zároveň drogerii,“ uvedla Láchová. Letos budou potravinové banky organizovat dvě celostátní sbírky.
Fenomén prázdné lednice
Zatímco desítky tisíc lidí přijímá pomoc od potravinových bank, spousta jiných Čechů se potýká s takzvaným fenoménem prázdné ledničky. O co jde? Člověk doma přijde k ledničce, otevře ji, chvilku se do ní dívá, přejíždí očima po uložených potravinách a pak ji zase zavře, aniž by si něco vzal. Od ledničky odchází s náladou, že doma nemá nic pořádného k jídlu.
Podle už citovaného průzkumu pro společnost Hellmann’s tento pocit „prázdné lednice“ zažívá dvakrát až čtyřikrát týdně téměř 50 procent Čechů a až sedmkrát týdně 75 procent Slováků. Navíc tento fenomén pokládají za problém, s nímž by se rádi do budoucna vypořádali.
Nejlepším způsobem, jak si s tím poradit, je podle výživových specialistů systematický nákup a plánování, jak s potravinami naložit v určitém časovém úseku – například za týden. Tím se člověk snáze vyhne přeplněné ledničce, a tím i vyhazování potravin, které kvůli fenoménu prázdné lednice přehlížel a nebyl je schopný zařadit do svého jídelníčku.
Mladí versus starší
Důvodem plýtvání může mnohdy dítě v rodině. Výzkum ukázal, že jídlo občas vyhodí osm z deseti Čechů i Slováků, kteří mají doma děti. Dětskou vybíravost přímo označují jako viníky plýtvání jídlem, jejich mlsnost jim navíc ztěžuje i nakupování potravin. Pětina Čechů se dvěma nebo více dětmi se tak plýtvání snaží předcházet vařením stále stejných oblíbených jídel bez jakékoliv obměny. Nákup je snazší, vaření už zaběhnuté a zbytky minimální.
Zodpovědnost a rozvaha při nakládání s potravinami se naopak projevuje u dvou mladších generací, které jsou označovány jako mileniálové (narození v letech 1980 až 1994) a generace Z (narozené v letech 1995 až 2014). Devět z deseti mileniálů vaří nejméně třikrát týdne, čtyři z deseti pak připravují jídlo dokonce denně. Přestože mladá generace tráví poměrně dost času v kuchyni, plýtvá jídlem mnohem častěji než starší generace nad 53 let, která tím šetří svou peněženku.
