Dokončení projektu může znamenat revoluci v podpůrné probiotické léčbě pacientů, oslabených chemoterapií a radioterapií. O jak důležité téma jde, potvrzuje rovněž to, že projekt získal prestižní grant Evropské komise ve výši 70 tisíc eur. Čeští vědci přitom uspěli mezi dvěma tisíci žadateli.
Podle zavedené definice to jsou živé mirkoorganismy, které přispívají ke zlepšení zdravotního stavu – jsou-li podávány v adekvátním množství. Jenže u onkologických pacientů mohou způsobit pravý opak. V oslabeném organismu se mohou dostat mimo střeva a vyvolat otravu.
Tým brněnských vědců ze společnosti Pharmaceutical Biotechnology pod vedením Petra Ryšávky však vyvinul unikátní technologii, která sliznici dokáže ochránit a nechat probiotika pozitivně působit pouze uvnitř střeva.
„Během radioterapie břišní části, a zejména během jakékoli chemoterapie, dostává řádně zabrat střevní sliznice.
Nemůže dobře regenerovat a hrozí, že bude do krve propouštět střevní obsah, tedy i běžná probiotika,“ řekl Petr Ryšávka.
Další peníze na výzkum
Stav, kdy se takzvaná trávenina včetně různých bakterií dostává mimo uzavřený prostor střev, je označován jako endotoxémie. „Výsledkem mohou být nebezpečné život ohrožující otravy,“ upozornil Ryšávka. „Speciální bezpečná onkologická probiotika však střevo uzavřou tak, že může regenerovat a imunita se posiluje.“
Na projektu se podílejí také Chemická fakulta Vysokého učení technického a Výzkumný ústav veterinárního lékařství v Brně. Podle dosavadních testů je nová technologie opravdu velmi perspektivní.
„Testy na tkáňových kulturách střevní sliznice prokázaly, že vyvinutá probiotika mohou výrazně urychlovat regeneraci střevní sliznice a teoreticky tak snižovat možnou endotoxémii, která je po chemoterapii způsobena právě zvýšenou propustností střevního epitelu,“ uvedl Martin Faldyna z Výzkumného ústavu veterinárního lékařství.
Brněnští vědci se nyní v rámci grantového řízení ucházejí o jeden a půl milionu eur na další klinické studie a testy a hledají strategického partnera, který má zkušenost s onkologickými produkty.
Poprvé v roce 1907
Profesor Vojtěch Rada z katedry mikrobiologie, výživy a dietetiky pražské Zemědělské univerzity před časem uvedl, že jako nejčastěji označovaný počátek teorie probiotik je uváděn rok 1907, kdy vědec Ilja Mečnikov publikoval svoji takzvanou „optimistickou studii o prodlužování věku“. V ní přisuzuje dlouhověkost lidí žijících v balkánských zemích pravidelné konzumaci mléčných kysaných výrobků obsahujících živé bakterie. Jeho teorie o potlačování hnilobných procesů jogurtovými bakteriemi je dodnes uváděna jako jeden z mechanizmů působení probiotik.
„Někteří autoři jdou ještě dále do historie a jako jednoho ze zakladatelů teorie probiotik uvádějí Henryho Tissiera, který v roce 1899 poprvé izoloval bifidobakterie (možná dnes nejpoužívanější probiotické bakterie) ze stolice kojenců. Významnou postavou je také Alfred Nissle, který v roce 1916 izoloval nepatogenní Escherichia coli ze stolice vojáka, který jako jediný odolával infekci úplavice,“ uvedl profesor Rada.
Jako probiotické kultury jsou podle Ryndy obvykle používány bakterie, které přirozeně obývají lidský trávicí trakt. „Příznivé účinky probiotických bakterií zahrnují tlumení alergií, imunostimulační účinky, prevenci kolorektálního karcinomu, zmírnění zácpy a prevenci a podpůrnou terapii zánětlivých střevních onemocnění a průjmů,“ dodal Rada.
