Na špici – tedy první tři místa – zaujímají pobaltské euro-země na čele s Estonskem (24,1 %). Před námi je dokonce ještě Maďarsko (20,7 %), které v posledním roce přistoupilo k netradičním cenovým opatřením. Na konci řebříčku je opět Francie (6,2 %), a to především díky zastropování cen energií pro domácnosti.
Celkově je vidět, že inflační vlna v zemích EU stále ještě sílí a evidentně před ní nechrání ani členství v eurozóně. Nejde přitom jen o pobaltské země, ale v inflaci nás už dohání i Nizozemí, kde ceny rostou jen o sedm desetin procentního bodu pomaleji než v ČR.
Samozřejmě nepřekvapí, že hlavním dílem se na evropské inflaci podílejí drahé energie, kterým sekundují potraviny. Nepříjemné ovšem je, že nahoru míří i jádrová inflace s tím, jak rostou ceny zboží a služeb. Sekundární efekty drahých energií se tak postupně přelévají do cen napříč celým trhem.
Česká inflace si udržuje některá tradiční specifika, zejména pokud jde o třeba o oblečení, které v meziročním srovnání zdražilo o 20 procent. V žádné jiné zemi tak prudký růst cen oděvů nenajdeme, ve srovnání s celou unií je tempo místních cen téměř pětinásobné. K razantnímu zvyšování cen se u nás přiklánějí i prodejci obuvi, která stojí aktuálně o skoro 15 procent více.
K českým specifikům se nyní řadí i domácí elektronika, která v tuzemsku docela rychle zdražuje, a to včetně počítačů. A zapomenout se nedá ani na rekordní růst cen v restauracích. Zde nám už ovšem začíná alespoň sekundovat Maďarsko a Bulharsko.
Inflační vlna v zemích EU ještě nepominula, a proto s vysokou inflací lze počítat i v dalších měsících. Na rekordní inflaci v eurozóně nepochybně zareaguje Evropská centrální banka, která zřejmě už příští týden zvýší své úrokové sazby o dalších 75 bazických bodů. Vzhledem ke zpoždění, s jakým tento cyklus utahování měnové politiky začala, jí vlastně ani nic jiného nezbývá.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
