Česká pošta skončila loni poprvé ve ztrátě, byť letos by to mělo být lepší, několik desítek milionů v plusu. Ještě na konci 90. let ovšem měla zisk přes miliardu korun. Pak na ní ale dopadl vývoj informačních technologií. Místo korespondenčních lístků jsme začali používat e-maily. On-line komunikace nahlodala celý obchodní a provozní model České pošty.
Pošta nezachytila trendy, které internet přinesl a které jí mohly prospívat. Například on-line obchody, e-shopy, větší objem balíkové přepravy a zásilek. Nedokázala to zužitkovat, což je určitá chyba na straně managmentu. Celý podnik je třeba ozdravit.
Nemělo by se to ale dít na úkor poštovních doručovatelů. Ti totiž za problémy nemohou. Už teď je jich málo a jsou špatně placení. Pošta by měla přikročit k jiným krokům. Jedním z nich by mohlo být rušení poboček.
Máme snad jednu z nejhustších sítí kamenných poboček na světě. Hlavně v malých obcích by mohly poštovní služby více provozovat prodejci potravin nebo suvenýrů, v rámci programu Pošta Partner. Tak to už funguje v několika západních zemích. Je to něco na způsob partnerského byznysu.
Právě pobočky pošt na malých obcích jsou ale dnes často i středobodem společenského života. Při rušení by tak mohl nastat problém. Nepřejí si to politici ani na krajských nebo celostátních úrovních. Cítí, že by se to mohlo obrátit proti nim.
Je třeba posoudit, jestli ztráta stojí za to, abychom provozovali společenská místa setkání v jednotlivých obcích zvaná pošty, nebo raději upřednostníme zefektivnění chodu organizace.
Autor je hlavní ekonom společnosti Czech Fund
(Redakčně upraveno)
Autor je klasický magor. Pošta partner nemůže dlouhodobě fungovat. Jednak pro příjem jen pitomého doporučeného dopisu musí být „partner“ připojen na internet a mít odpovídající zařízení. Pro balík už nově ne váhu, stačí krejčovský metr. A co s penězi? Trezor, neprůstřelné sklo. A to snad „partner“ má běhat po vesnici s jedním doporučeným dopisem hodinu, než někoho najde doma?