České domácnosti spoří, ale kvůli sázce na jistotu se ochuzují o kouzlo složeného úročení

Názor
Průměrná míra úspor domácností za posledních let je v Česku 12 procent. To znamená, že průměrná česká domácnost odloží stranou zhruba 12 procent ze svých příjmů. Ve srovnání s dalšími zeměmi nepatříme mezi přeborníky ve spoření – pohybujeme se spíše uprostřed, na průměru EU. Jednoznačným pozitivem je skutečnost, že míra úspor je kladná, tedy že české domácnosti nespotřebovávají své minulé úspory, což je dáno jednak nízkou úrovní zadlužení, ale i demografickou strukturou.
Téměř šedesát procent celkových finančních aktiv tuzemských domácností tvoří hotovost a vklady v bankách, tedy velmi konzervativní úspory. Foto: Pixabay

Sama výše míry úspor přímo neříká, zda domácnosti spoří málo nebo hodně. Musíme totiž vzít v úvahu strukturu bohatství domácností, příjmovou nerovnost a to, jak si vedou jednotlivé příjmové skupiny: Na úroveň sociálního systému, na motivy úspor, případně zvyky či mýty, které v daných zemích panují.

Nyní se podíváme jen na strukturu finančních aktiv domácností. Celková finanční aktiva domácností přesáhla v loňském roce 112 procent hrubého domácího produktu (HDP). Téměř šedesát procent tvoří hotovost a vklady v bankách, tedy velmi konzervativní úspory. Menší část pak tvoří investiční produkty, jako jsou investice do dluhopisů, akcií, podílových fondů, ale i investice do penzijních fondů a pojišťoven.

Ve srovnání se státy eurozóny, ale státy, které jsou nám bližší jako Rakousko nebo Německo, jsou česká finanční aktiva podhodnocena především v investicích. Zhruba dvě třetiny finančního bohatství Němců a Rakušanů tvoří investice (stejný je i průměr za celou Evropskou měnovou unii).

PSALI JSME:
Zájem Čechů o investování ve fondech meziročně znatelně poklesl

Rozdíl se bude projevovat především ve zhodnocení. Pokud hotovost a vklady mají výnos blízký nule, tak kvůli inflaci klesá jejich kupní síla. Pokud člověk prostřednictvím vkladů a hotovosti spoří na důchod, tak část jeho každoročních úspor nejdříve kompenzuje pokles kupní síly díky inflaci a až zbytek pak reálně zvyšuje hodnotu úspory na důchod.

Investice mohou nabídnout výnos, který by měl převyšovat inflaci. Samozřejmě s rizikem volatility. Například dlouhodobý růst zisků a tedy i akcií v USA dosahuje šesti procent. Pokud budeme hodně konzervativní a budeme předpokládat, že investiční portfolio přináší jednoprocentní sazbu nad inflaci, tak to znamená, že hodnota dnešních úspor se po pětatřiceti letech zvýší o 40 procent díky složenému úročení. Zázrak složeného úročení totiž vynikne, pokud budeme předpokládat, že by výnos byl dvě procenta nad inflaci. Potom by se za stejnou dobu hodnota dnešních úspor zdvojnásobila. (Pozn. aut. – Albertu Einsteinovi je, asi neprávem, přisuzován výrok, že složené úročení je osmý div světa).

PSALI JSME:
Počet Čechů, kteří si spoří na důchod, od roku 2012 setrvale klesá

Stejná míra úspor u dvou zemí tak automaticky neznamená, že stejně roste reálná hodnota bohatství domácností. Záleží na tom, jakou formu úspory dostanou. Máme například stejnou míru úspor jako Maďaři. Ale Maďaři mají na rozdíl o nás cca poloviční objem bohatství v hotovosti a vkladech. I díky větší sázce na investice jejich podíl finančních aktiv na HDP je o 16 procentních bodů vyšší než Čechů. Velkou sázkou na jistotu (vklady a hotovost) se tak ochuzujeme.

Nízké procento investičních produktů může také odrážet nízký podíl lidí, kteří si chtějí svými úsporami podpořit životní úroveň v důchodu. Průzkum Světové banky ukazuje, že pouze 41 procent Čechů si spoří na důchod. Ke zvýšení tohoto podílu je potřeba zvýšit finanční gramotnost (co to je složené úročení ví v ČR jen cca třetina Čechů), ale i využít poznatky behaviorální ekonomie.

Autor je hlavní ekonom České spořitelny
(Redakčně upraveno)

×
  1. Jako starý člověk musím konstatovat, že spořit se sice musí , ale tak nějak rozumně. Spořit s výhledem na 40 let je nesmysl. Před 40 lety – to jsme v roce 1988 bylo 300 000 ,- Kč slušné úspory, za které si mohl člověk pořídit domek. Pak přišla smaetová revoluce a po ní skrytá měnová reforma formou rychle rostoucích platů, mírných valorizací důchodů, ale raketového růstu cen, kdy došlo k znehodnocení úspor generací starších lidí. Takže když dnes mladým lidem vstupujícím do pracovního procesu někdo vykládá, že by si měly spořit na důchod, do kterého půjdou za 45 a možná i 50 let, tak je to vymývání mozků zdravého rozumu, protože za 40 let dojde k tolika politickým, hospodářskýma sociálním změnám – nedejbože k nějakým konfliktům, že spořit v této perspektivě je nesmysl. Je potřeba mít nějakou malou rezervu – tak asi milion nebo dva adál je třeba žít a užít.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Finance

ČNB zdůraznila vysoká rizika

V souladu s očekáváním ponechala Česká národní banka (ČNB) na včerejším zasedání nastavení měnové politiky beze změny. Poslední vývoj ekonomiky se od srpnové prognózy centrální banky téměř neliší. Oslabení koruny …

Nejčtenější

Nechcete už pracovat? Začněte počítat…

Už se vám nechce pracovat, protože jste se podle vašeho mínění už napracovali dost? Pak je ta správná chvíle spočítat si, zda máte nárok na starobní důchod, případně předdůchod či předčasný důchod. Pokud ještě ne, …
Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB
Rolovat nahoru