Meziročně se podle studie dokonce tento rozdíl ještě prohloubil, ženy tak vydělávají v průměru 20 procent méně. Oproti západním zemím Česká republika také i nadále zaostává v počtu žen zastoupených ve vedení firem. Pandemie covidu přitom přibližování se pracovních podmínek mezi muži a ženami zastavila.
Index zkoumá rovnosti pracovních podmínek ve 33 zemích světa již desátým rokem. Výsledné skóre zkoumaných zemí je váženým průměrem hodnocení pěti indikátorů: Rovnosti platového ohodnocení, participace žen na trhu práce, rozdílu mezi uplatněním žen a mužů na trhu práce, míry nezaměstnanosti žen a míry zaměstnanosti žen na plný úvazek.
Rozdíly mezi odměňováním mužů a žen v České republice se nezmenšují, pandemie covidu je naopak ještě prohloubila, uvedli autoři studie. V žebříčku porovnávajícím rovné postavení žen a mužů na trhu práce v zemích OECD se tak Česká republika dále propadá, zaujímá až 21. místo z 33 zkoumaných zemí.
„Práce českých žen je nadále podhodnocená, vydělávají v průměru o pětinu méně než muži na stejných pozicích. A český trh zaostává i v počtu žen ve vedoucích pozicích firem,“ informovala Andrea Linhartová Palánová, expertka PwC na řízení lidských zdrojů a rovnost odměňování.
Právě velké rozdíly v odměňování český trh nejvíce srážejí. Ženy v ČR vydělávají o pětinu méně, než muži na stejných pozicích. „Za posledních dvacet let se tak tento rozdíl téměř nezměnil, v roce 2000 byl rozdíl v platech 22 procent. Česká republika patří v tomto směru mezi nejhorší země v rámci OECD,“ vysvětlila.
Horší je podle expertky situace jen v Japonsku, Estonsku a Koreji. „A nemůže být útěchou, že v Německu nebo Rakousku je situace navlas stejně špatná,“ uvedla Linhartová Palánová. Suverénně nejlépe je na tom ze sledovaných zemí Lucembursko, kde je rozdíl pouhé jedno procento. Do pětiprocentního rozdílu se v aktuálním indexu PwC vešly ještě Řecko, Nový Zéland, Belgie a Itálie. Průměr zemí OECD pak ukazuje na 14% rozdíl.
I v zastoupení žen v představenstvech společností Česko zaostává. Ženy tvořily v roce 2020 jen 10,4 procenta, což je pokles z předchozí hodnoty 13,3 procenta. Hůře na tom v posledním posuzovaném roce byly jen čtyři země: Mexiko, Korea, Čile a Maďarsko.
Naopak nezaměstnanost nepředstavuje v tuto chvíli pro český trh žádný zásadní problém. V tomto směru mají české ženy naopak jednu z nejlepších pozic na světě, lepší je jen Japonsko. „Český trh se potýká spíše s opačným problémem, tedy nedostatkem lidí.
Pro ženy to představuje velkou výzvu a příležitost, kvalifikovaní experti v České republice chybějí, otevírá se tak obrovský prostor pro kariérní růst, vyšší plat i cesta do vedení firem. A určitě to půjde i bez různých nařizovaných kvót,“ uvedla Linhartová Palánová.
Pandemie covidu zasáhla trh práce napříč celým světem. V důsledku pandemie se i zastavilo postupné přibližování pracovních podmínek mužů a žen. „V tomto směru se vracíme minimálně o dva roky zpátky, rozdíly v rovných příležitostech se opět mírně prohloubily,“ vysvětlila Linhartová Palánová. Rovné podmínky na pracovišti zkoumá PwC deset let, rozdíly se postupně snižovaly. Nicméně v letošním roce hodnota celkového indexu rovnosti poprvé v historii klesla.
Hlavním důvodem byl vysoký nárůst nezaměstnanosti žen v některých zemích světa, v průběhu pandemie ztratilo zaměstnání více než pět milionů žen. Jedním z důvodů ztráty zaměstnání byla potřeba větší péče o děti, např. kvůli uzavřeným školám.
Hlavní výzvou do budoucna je pak uplatnění žen na trhu práce v době přeměny ekonomiky, její digitalizace a automatizace i cesty k nulové uhlíkové stopě. PwC očekává, že tyto změny vytvoří více nových pracovních pozic v 15 z 20 sledovaných sektorech ekonomiky. I tak ale zůstanou odvětví, kde bude mužů pracovat výrazně více, typicky stavebnictví nebo průmyslová výroba.
