„Kolem našeho členství v EU se šíří řada polopravd. Mezi ekonomy není neobvyklý názor, že se kvůli unijním regulacím snižuje výkon našeho hospodářství. Ve skutečnosti však průměrný hospodářský růst České republiky po vstupu do Evropské unie vzrostl,“ upozorňuje Štěpán Křeček.
Standardní ekonomické modely podle něj předpokládají, že by se naše ekonomika měla přibližovat k průměru Evropské unie a postupně ztrácet své tempo růstu. „Ve skutečnosti se však naše hospodářství vyvíjí odlišně a ekonomický růst za posledních pět let výrazně převýšil dlouhodobý průměr,“ říká.
Po vstupu do Evropské unie se zrychlil náš hospodářský růst, připomíná Křeček, zbořily se překážky volného obchodu a obdrželi jsme stovky miliard korun na dotacích. Uplynulých 15 let v Evropské unii lze podle něj hodnotit jako úspěšné období, kdy Česká republika dotahovala hospodářsky nejvyspělejší země světa.
Brusel a nahlodaná důvěra
„Česká republika členstvím v EU nepochybně získává,“ domnívá se Lukáš Kovanda a dodává, že „patříme k bloku zemí, který je globálním hráčem“. Současně ale Kovanda projevuje větší skepticismus. Podle něj je už dnes pro lidi členství v EU „mnohdy již samozřejmostí“ a už prý nemají pocit, že by členství naši republiku řadilo k opravdu elitnímu klubu zemí.
„Tento pocit definitivně vyprchal kolem let 2010 a 2011, kdy propukla řecká, resp. evropská dluhová krize. Tehdy řada Čechů získala dojem, že země, k nimž tolik vzhlíželi v době socialismu nebo ještě po pádu železné opony, nejsou spravovány o mnoho lépe než Česká republika,“ říká Kovanda a dodává: „To nahlodalo jejich důvěru v evropské instituce, v „Brusel“. A ruku v ruce s tím výrazně klesla jejich ochota přijmout euro, přičemž tento stav trvá dodnes.“
Unijní regulace a bariéry mimo EU
Vstupem do Evropské unie máme přístup na společný trh. To je podle Křečka pro českou ekonomiku, která patří mezi nejotevřenější na světě, zcela klíčová výhoda: „Díky exportu Česká republika zbohatla, přičemž více než 80 procent exportu směřuje do zemí Evropské unie. Jako členské zemi Unie nám jiné státy EU nesmí vytvářet překážky volného obchodu. Toho jsme dokázali využít a etablovali jsme se na trzích prakticky ve všech zemích Unie, kde vytváříme obchodní přebytky. Naopak v zemích mimo EU narážíme na četné bariéry a naše obchodní bilance je ve schodku.“
Kovanda ale mj. upozorňuje na problém regulace: „Regulace v oblasti automobilové výroby už jsou dnes tak rozsáhlé, že ohrožují její vlastní ekonomickou rentabilitu. Jde např. o přísné emisní limity a testy, které vážně ohrožují i kondici českého automobilového průmyslu. Na jednotný trh EU přitom vyvážíme zhruba 85 procent zboží a žádný jiný srovnatelný trh pro nás prostě k dispozici není.“
Pláč na špatném hrobě
Evropská legislativa dnes tvoří většinu nově přijímaných zákonů na území České republiky. „Členství v EU více či méně proměňuje všechna odvětví a oblasti života. Obecně je patrný nárůst byrokracie, ale také třeba rozsáhlá dotační agenda spojená s čerpáním peněz z fondů EU,“ připomíná Kovanda. Podle něj se nepovedlo odbourat vysokou míru „bruselských“ regulací a byrokracie, které podvazují ekonomickou aktivitu a v nemalé míře tak nahlodávají pozitivní přínos zapojení do jednotného vnitřního trhu EU.
Křeček se odvolává na kritické hlasy, které někdy zmiňují, že za evropské peníze jsou realizovány pochybné projekty, které doprovází složitá administrativa. „S tím lze souhlasit,“ říká, „je však třeba dodat, že operační programy si nastavovala Česká republika, která nedokázala potenciálu evropských dotací využít naplno.“ Vytýkat tento problém Evropské unii je podle něj jako plakat na špatném hrobě.
