„Něco podobného zatím v Česku nebylo k vidění,“ řekl hlavní ekonom společnosti Patria Finance Jan Bureš. Výsledek indexu PMI v průmyslu za listopad podle něj zdvihá varovný prst: „Došlo k poklesu na 46 bodů, a to kvůli výraznějšímu poklesu hodnocení výroby i nových zakázek. Redukce pracovníků v průmyslu je ale zatím jen pozvolná a vyhlídky na příští rok zůstávají relativně optimistické.“
Dle průzkumu se v listopadu v tuzemském zpracovatelském sektoru prohloubil pokles výroby i nových objednávek a současně pokračuje růst nákladů. „Prodejní ceny ale mírně klesají, což ukazuje, že výrobci vstřebávají vyšší náklady do svých marží s cílem zachovat si cenovou konkurenceschopnost,“ sdělil faei.cz Radomír Jáč, hlavní ekonom společnosti Generali Investments CEE.
„Souhrnný indikátor PMI, mapující aktivitu v tuzemském zpracovatelském průmyslu, v listopadu klesl z říjnových 47,2 na úroveň 46. Pod úrovní padesáti bodů, jež v tomto průzkumu představuje kritickou hranici mezi růstem a poklesem aktivity ve zkoumaném sektoru ekonomiky, se PMI indikátor pro tuzemský zpracovatelský průmysl nachází již třicátý měsíc v řadě,“ vysvětlil a připomněl ekonom.
„Čeští výrobci v průzkumu zmiňovali především problémy na hlavních trzích a odvětvích, poptávku sužovaly pokračující problémy v segmentu výroby automobilů a v německé ekonomice. Nové exportní zakázky tak poklesly nejrychlejším tempem za poslední čtyři měsíce,“ uvedla pro faei.cz ekonomka Komerční banky Jana Steckerová.
Výrobci podle Steckerové reagovali na situaci dalším zredukováním objemů výroby. „Ceny vstupů rostly desátý měsíc v řadě, zároveň byla ale míra inflace výrazně pod dlouhodobým průměrem. Alespoň trochu dobrou zprávou je, že redukce zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu zvolňuje. Míra redukce počtu zaměstnanců byla nicméně nejslabší od března,“ přiblížila ekonomka.
„Zhoršování podmínek ve zpracovatelském průmyslu v listopadu opět zesílilo, naše, i tržní prognóza, počítala s mírnějším poklesem,“ komentoval pro faei.cz výsledky listopadového indexu nákupních manažerů analytik Raiffeisenbank Martin Kron. „Tento výsledek tak podtrhuje klesající trend v průmyslu, který trvá již dva a půl roku a bod obratu se nezdá, že by byl na obzoru,“ dodal.
Příběh tuzemského zpracovatelského průmyslu se podle jeho názoru téměř nemění. „Hlavním problémem zůstává slabá poptávka, a především firmám působícím v tomto odvětví dělá vrásky klesající počet nových zakázek z důležitých zahraničních trhů (Německo, pozn. red.), ale také z klíčového odvětví – automotive,“ uvedl analytik Raiffeisenbank.
Nové exportní zakázky, připomněl Kron, klesaly nejrychleji za poslední čtyři měsíce. „Nepřekvapivě tak klesla nová výroba a také rozpracovanost již dříve získaných kontraktů. Zároveň firmy využívaly své dříve nahromaděné zásoby a tím, že se uvolnily pracovní kapacity, také snižovaly zaměstnanost ve svých fabrikách, aby omezily své provozní výdaje,“ řekl Martin Kron.
„Optimismus podnikatele sice zatím zcela neopustil, věří i nadále, že oživení přijde v příštím roce, ale začíná se ve vyšší míře projevovat strach z nedostatečné poptávky z hlavních obchodních trhů. Obchodní důvěra se tak snížila na nejnižší úroveň za posledních deset měsíců, ale stále ještě zůstává kladná,“ uvedl analytik.
„Toto zjištění bylo relativně předvídatelné vzhledem k ekonomické kondici Německa, jehož hospodářský útlum sledujeme přinejmenším poslední dva roky a ani budoucí výhled není zrovna povzbudivý, přičemž ve vzduchu se vznášejí četná rizika ještě pomalejší výkonnosti největší evropské ekonomiky (aktuální predikce pro rok 2025 je lehce pod 1 %),“ uvedl Martin Kron.
„Mám na mysli především hospodářskou politiku staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se netají uvalit clo na „vše, co se hýbe“, včetně států Evropské unie. To může mít velmi negativní dopad na Německo, jehož ekonomický model je založen na exportu svých produktů a pro nějž je americký trh velice důležitý,“ varoval analytik Raiffeisenbank.
Jan Bureš z Patria Finance konstatoval, že i v evropském průmyslu je nálada pod bodem mrazu: „A tomu odpovídá i slabý výrobní výkon – produkce je zhruba tři procenta pod úrovní roku 2019, v Německu dokonce více než 12 procent. Slabý výkon průmyslu navíc podle posledních výsledků podnikatelských nálad nakazil segment služeb a odvětví, jako je logistika nebo podnikové služby.“
„Vyhlídky českého průmyslového sektoru tak zatím zůstávají ne příliš optimistické. Evropská poptávka zůstává slabá, nedaří se především německému průmyslu, který trpí výraznými strukturálními problémy a nyní i obavami z obchodních válek. Výstup českého průmyslu tak v letošním roce podle našeho odhadu propadne o další 1,1 procenta,“ shrnula Jana Steckerová z KB.
„Český průmysl se nachází nadále v krizi, ale vzhledem k charakteru tuzemské ekonomiky a samotného průmyslu není cesty ven bez oživení na klíčových zahraničních trzích. Pokud toto nenastane, růst české ekonomiky v příštím roce má omezené možnosti,“ zhodnotil situaci Martin Kron z Raiffeisenbank.
Podle analytika ČSOB Dominika Rusinka nejbližší měsíce pro tuzemské průmyslníky neslibují zásadní obrat: „Spíše naopak, výhled je zatížen řadou negativních rizik. Za prvé jde o malátný výkon německé ekonomiky v kombinaci s nejistotou spojenou s únorovými parlamentními volbami.“
„Za druhé jde o nástup Donalda Trumpa do Bílého domu a negativní dopady případného zvýšení obchodních cel vůči EU. Vůči těm je jednou z nejzranitelnějších ekonomik právě Německo, které do USA vyváží přibližně desetinu veškerých exportů zboží. Nepřímý dopad by však pocítila také česká ekonomika vzhledem k jejímu subdodavatelskému charakteru,“ varoval analytik ČSOB.
Jak konstatoval Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance, „je důležité, aby růstové vyhlídky na příští rok páteřním odvětvím českého průmyslu vydržely“. „Zatím českou ekonomiku podle detailnějších výsledků hrubého domácího produktu (HDP) za třetí kvartál táhne vpřed svými útratami zejména spotřebitel a vláda.“
Investice podle Bureše zůstávají vzhledem k vysoké nejistotě opatrné a stejně tak je nepřesvědčivá i zahraniční poptávka: „Malá otevřená ekonomika, jako Česko, nemůže dlouhodobě stát pouze na útratách vlastních domácností. Pokud by exportně a investičně zaměřený průmysl klopýtal další rok v řadě, začal by výrazněji ochlazovat trh práce a lidé by brzy začali své útraty přiškrcovat.“
