Podle Institutu důstojného stárnutí Češi vnímají jako největší překážku klidného stárnutí nedostupné bydlení. Tento problém řeší zejména obce, které mají nedostatek volných malometrážních bezbariérových nájemních bytů. Přitom 57 procent seniorů by podle dostupných údajů zvolilo jako nejvhodnější bydlení právě tuto variantu.

Nejohroženější skupinou jsou pak podle odborníků seniorky, které zůstaly samy a žijí v nájemním bydlení. Průměrná výše jejich důchodu často nepřesáhne 11 tisíc korun. Z této částky musejí uhradit nájemné, které tvoří až 60 % jejich výdajů. Vzhledem ke stále rostoucí výši nájmů se to jeví jako obrovský problém.

„V České republice chybí vhodné bezbariérové byty, především malometrážní. Po roce 1989 se většina obcí zbavila svého bytového fondu, který je významně pod evropským standardem. Zájemcům o rezidenční služby, jako je domov pro seniory, chybí často možnost výběru, aby žili v zařízení, které odpovídá jejich potřebám a možnostem,“ uvádí Olga Starostová z Institutu důstojného stárnutí Diakonie ČCE.

Důležitá je podle odborníků také větší podpora terénních služeb a posílení komunitní neformální péče pro seniory na obcích. Toto opatření by podle nich umožnilo seniorům zůstat co nejdéle ve svém původním bydlišti.

To potvrzuje i Evropská síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR, podle které si většina seniorů přeje prožít svoji závěrečnou část života ve svém původním bydlišti a přitom zůstat v kontaktu se svojí rodinou. Ideálním řešením je podle odborníků větší podpora současného trendu tzv. “stárnutí doma”. Tento koncept umožňuje starým lidem zůstat co nejdéle v jejich přirozeném prostředí.

„Jedním z důležitých přání seniorů je touha dožít u sebe doma. Starší lidé neradi mění své zvyky, ani místa, na která jsou zvyklá, a nechtějí se loučit s lidmi, se kterými denně nebo velmi často komunikují. Opuštěním místa, kde žijí, mají pocit, že ztrací část svobody, což může vést k odmítavému postoji k pobytu v domově důchodců nebo kdekoliv jinde, kde se dnes poskytují klasické sociální služby seniorům,“ komentuje situaci Karel Schwarz, předseda Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR.

Odborníci se shodují, že jistým řešením může být zapojení obcí do dotačních programů na podporu komunitního bydlení seniorů, který také počítá s vytvářením terénních mobilních týmů sociálních pracovníků. Klíčové je podle nich také propojení sociální a zdravotní péče včetně posílení podpory rodinných pečujících.

„S projekty v sociální oblasti a péče o občany mohou obcím a místním organizacím pomoci i jednotlivé místní akční skupiny. Například Místní akční skupina Český ráj a Střední Pojizeří pomohla získat finanční prostředky pro zařízení Malyra, které starým lidem umožňuje strávit zbytek svého života v rodinném prostředí, kde jim zároveň odborní pracovníci poskytují nelékařskou péči,” uvádí Jiří Krist, předseda Národní sítě Místních akčních skupin.