Podle zákona může vláda zvýšit životní a existenční minimum, pokud náklady na výživu a ostatní základní potřeby stouply od posledního zvyšování o více než pět procent. Přestože index spotřebitelských cen od roku 2012, kdy bylo životní minimum zvýšeno naposledy, stoupl o 5,4 procenta, využila vláda toho, že jde pouze o možnost, nikoliv povinnost. Životní minimum tedy od ledna 2016 nestoupne, na dosavadní úrovni zůstane také existenční minimum.

„Chodit do práce se musí vyplácet více, než brát sociální dávky a nepracovat,“ říká ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD). Rozhodnutí padlo po zvážení řady ekonomických a sociálních faktorů. Hlavním argumentem pro zachování současné výše byl rozdíl v příjmech mezi pracujícími a těmi, kteří nepracují.

Českomoravská konfederace odborových svazů požadovala tato minima zvýšit. „Chceme, aby se zastavil loňský nárůst chudoby a došlo k jejímu omezení. Máme přitom stejný cíl – udělat vše pro to, aby bylo více motivační pracovat, ale volíme k tomu jinou metodu: ne zastavení růstu životního minima, ale výrazné zvýšení mezd,“ uvedl šéf konfederace Josef Středula.

Životní minimum představuje částku, která by měla stačit na jídlo a základní potřeby kromě bydlení. Základní částka pro jednotlivce je 3410 korun měsíčně. Pokud v domácnosti žije více osob, může první dospělá osoba v domácnosti dosáhnout na 3140 korun, druhá a další osoba 2830 korun, pro nezaopatřené děti pak platí nižší částky podle věku.

Existenční minimum nyní činí 2200 korun za měsíc. Je definováno jako minimální hranice peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití.

Z násobků minima se stanovuje hranice příjmu, která je rozhodující pro nárok na některé sociální dávky – porodné či přídavek na dítě.