Pražské Hlavní nádraží, nástupiště číslo tři, pondělí odpoledne. Nastupujeme do vagonu číslo jedna, kde jsme si coby tříčlenná rodina koupili jedno celé lůžkové kupé. Chceme mít soukromí a klid. Jízdenku jsme si objednávali s asi čtrnáctidenním předstihem, kdy byla většina míst už vyprodaná.

Ale při odjezdu z nádraží je náš vagón poloprázdný. Další cestující nastoupí až na dalších nádražích, stavíme ještě v Pardubicích, Brně, Břeclavi, Bratislavě a pak až ve slovinské Lublani, takže do Chorvatska nakonec přijíždíme prakticky úplně plní.

„Vlaky jezdily nejprve třikrát týdně, od 10. července pak spoje jezdí denně v každém směru. Naprostá většina spojů směřujících do chorvatské Rijeky odjíždí z Prahy kompletně vyprodaná,“ uvedl u příležitosti měsíčního fungování této linky Aleš Ondrůj, mluvčí RegioJet a Student Agency.

Za měsíc tak firma převezla přibližně 20 tisíc cestujících. Každý den se prodají další stovky jízdenek. Až spoj na konci září skončí, využijí jeho služby odhadem více než 50 tisíc cestujících. „Většina cestujících si kupuje jízdenky z a do stanic na území České republiky, přibližně deset procent jízdenek se prodá z a do Bratislavy,“ dodal Ondrůj.

Pivo za 20 korun

Cesta směrem k Jadranu ubíhá v pohodě. Dvanáctiletý syn si sklopí jedno z lůžek, natáhne se na něj, chvilku pozoruje venkovní krajinu a pak hraje hry na mobilu. Cestu si vyloženě užívám. V Chorvatsko jsme s rodinou navštívili už na přelomu června a července, ale to jsme jeli autem. Celou cestu jsem musel být pozorný a soustředit se na řízení. Ve vlaku jsem v klidu a bez stresu.

Za chvilku přijíždí stevard s vozíkem a nabízí občerstvení – pití nebo cukrovinky. Kupujeme si pivo, kofolu a gumové medvídky – vše po dvaceti korunách. Stevard během cesty přijde ještě několikrát. Je to mladý Slovák, příjemný a ochotný, chvilku si i povídáme. Pak ještě skočím do jídelního vozu pro koláč, který je za 10 korun a nabízí se v několika příchutích.

PSALI JSME:
Chorvatská dovolená: Ucpaná slovinská hranice

I když jsem četl na internetu stížnosti některých lidí, že ve vagónech někdy bývá příliš hlučno, nám se nic takového nepřihodilo. Po celou dobu je víceméně klid, nikdo ze spolucestujících ve voze není nadmíru hlučný.

Na jeden problém jsme přesto narazili, respektive na dva. Ačkoli je nad společnou toaletou v chodbičce nápis, aby lidé do záchodu neházeli ubrousky, jinak se mísa ucpe, někteří cestující to nerespektují – a záchod se v pozdních hodinách skutečně ucpe, takže se musí chodit do vedlejšího vagónu.

Druhý problém je s wi-fi. Máme nejspíš smůlu, že jsme v krajním vagonu, takže k nám signál už asi nedosahuje (na rozdíl od zpáteční cesty z Rijeky do Prahy, kdy sedíme zhruba uprostřed soupravy a wi-fi chytáme bez problémů). Stejně nefunkční jsou bohužel rovněž elektrické zásuvky v kupé – když si chceme dobít mobilní telefony, musíme použít zásuvku na chodbičce.

Budíček v šest ráno

Celou noc prospíme bez vážných komplikací. Samozřejmě to není jako ve vlastní posteli doma, ale strávit takto jednu noc ve vagonu se dá, ráno nejsme nijak rozlámaní nebo ospalí. Lituji cestující, kteří celou trasu stráví vsedě.

Budíček je v šest ráno – to kvůli blížícím se slovinsko-chorvatským hranicím. Stevard přiváží croissant a kávu. Máme ho v ceně jízdenky. Za chvíli zastavíme na hranicích, přichází slovinský celník a kontroluje zběžně naše cestovní doklady. Nezdržíme se dlouho, jeho chorvatský kolega nedorazí, a tak brzy pokračujeme dál.

Do Rijeky přijíždíme téměř přesně podle jízdního řádu před devátou ráno. Velká část cestujících ale vystoupí o zastávku dříve, protože tady na ně čekají autobusy, které je rozvážejí do dalších chorvatských letovisek.

Přibližně polovina cestujících využívá návazné autobusy, které je rozvážejí do třicítky nejpopulárnějších dovolenkových destinací na jadranském pobřeží – od Makarské až po Istrii,“ uvedl mluvčí Ondrůj.

Cesta nazpátek

Domů se vydáváme ve čtvrtek krátce po půl sedmé večer. Opět máme samostatné lůžkové kupé. A cesta je podobně příjemná a pohodlná jako opačným směrem. Funguje nám dokonce wi-fi. Ale brzy se porouchá cosi v kuchyňce, takže stevardi nemohou cestujícím až do Prahy nabídnout kávu nebo čaj, což někteří pasažéři berou velmi nelibě.

Při hraniční kontrole se tentokrát zdržíme o něco déle, protože na kontrolu dokladů dorazí chorvatský i slovinský celník. Budíček je tentokrát až v sedm ráno, kdy stevardka rozváží croissanty – ovšem bez kávy. Do Prahy dorážíme s asi dvacetiminutovým zpožděním krátce po desáté ráno.

Společnost RegioJet je s linkou Praha-Rijeka vzhledem k velkému zájmu cestujících nadmíru spokojená. Do konce prázdnin bude jezdit po této trase každý den, pak až do 26. září třikrát týdně. Poslední zářijovou sobotu odjede z Rijeky poslední souprava.

„Už začínáme připravovat provoz těchto vlaků na příští sezonu, kdy chystáme další novinky,“ sdělil bez bližších podrobností mluvčí společnosti Aleš Ondrůj.

PSALI JSME:
Řecká dovolená: Měření teploty v hotelu, do obchodu po skupinách