Říká se, že nic neroste do nebe. Jak obstojí toto rčení při pohledu na ceny zámořských akcií? Americké akcie rozhodně nejsou levné. Ukazatel P/E (Price to earnings ratio, pozn. aut.), který vyjadřuje poměr ceny k zisku na dané akcii či indexu, se v případě indexu Dow Jones pohyboval na počátku roku těsně pod hodnotou 22.
To znamená, že dlouhodobě optimistický trh vyhnal akciové kurzy tak vysoko, že investor přeplácí aktuální zisky indexu téměř dvaadvacetkrát. Nebo ještě jinak: Jeho investice se mu, při zachování aktuální ziskovosti a ceny akcie, navrátí za 22 let.
Je to samozřejmě jen teoretické číslo, ale i tak jde historicky o poměrně vysokou hodnotu. A to se bavíme v případě indexu Dow Jones o 30 největších a nejobchodovanějších amerických firmách.
Na burze najdeme i akcie firem, jejichž P/E se aktuálně počítá ve stovkách. Statistika nám říká, že čím vyšší je hodnota P/E, tím nižší budou s velkou pravděpodobností výnosy indexu v následujících letech.
Jak to vychází letos? Ušetřím vás celého výpočtu a podíváme se rovnou na výsledek. Dle statistik bychom se měli v následujících osmnácti měsících pohybovat cca 2,25 procenta pod průměrným zhodnocením indexu. Roky exponenciálního růstu jsou tedy nejspíš za námi. Ale pozor, stále mluvíme o zhodnocení, ne o poklesu.
Hlavním důvodem mého optimismu ohledně kladného zhodnocení indexu v letošním roce je silná americká ekonomika. Podporu vidím zejména v následujících třech faktorech:
1. Ekonomiku táhne trh práce. Ten je prozatím silný a nevykazuje žádné známky oslabení. Mají-li lidé práci, mohou kupovat zboží, které výrobci produkují, a ziskovost firem se zvyšuje.
2. Průmyslová produkce roste. Když se daří průmyslu, je to historicky dobré i pro akciové trhy. A ze statistik také vyplývá, že se průmyslová produkce řídí přibližně čtyřletým cyklem. Z posledního vrcholu průmyslové produkce v roce 2021 vyplývá, že dalším vrcholem by měla být asi polovina letošního roku. Statistika také říká, že akciové trhy nacházejí svůj vrchol zpravidla třičtvrtě roku po dosažení cyklického vrcholu. Letos bychom tedy měli být „za vodou“.
3. Inflace je (zatím) pod kontrolou. Je sice možné, že na počátku roku uvidíme v USA pokus o návrat inflace na vyšší hodnoty, ale věřím, že na konci roku bude inflace níž než na jeho počátku, což mimo jiné dovolí americkým centrálním bankéřům dál snižovat úrokové sazby.
Pak je tu ale jedna velká neznámá. A tou jsou kroky nové administrativy prezidenta Trumpa. Jeho slib radikálně snížit daně a osekat regulaci pro firmy je jednoznačně prorůstový faktor, který by mohl hnát firemní i akciové zisky nahoru. Podmiňovací způsob je však zcela namístě, protože ještě nemůžeme vědět, jakou roli sehrají například obávaná cla.
Není úplně jasné, jak vážně bere prezident Trump své hrozby zvýšení cel pro vybrané země a do jaké míry jde pouze o vyjednávací taktiku. V potenciálních obchodních válkách nyní padly první výstřely, ale zatím to vypadá spíše jen na šarvátku, která s vývojem akciových trhů příliš neotřásla.
Mírným optimistou jsem také proto, že hrozby zvýšení cel jsme tady již měli v průběhu prvního Trumpova prezidentského období, nicméně akciového trhu se prakticky nedotkly a americké indexy v jeho průběhu stoupaly poměrně jistě vzhůru.
Posledním argumentem, který se možná bude zdát přinejmenším ne úplně exaktním, je skutečnost, že od roku 1900 byly roky končící číslicí pět, bez jedné výjimky v roce 2015, vždy lety růstovými. To je skóre jedenáct ku jedné ve prospěch růstu a není důvod si myslet, že by tomu mělo být letos jinak.
Můj mírný růstový optimismus platí pro rok 2025. Pro rok následující už zdaleka takovým optimistou nejsem. Ale to je zase úplně jiná pohádka…
Autor je investiční expert společnosti Broker Trust
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
