Dalibor Levíček: Brát jídlo, kde přebývá, a dávat ho, kde chybí

Rozhovor
Máte starosti se zásobami potravin, u kterých brzy končí záruční lhůta? Prostřednictvím Potravinové banky lze účinně pomoci lidem v nouzi. V brněnském nákupním centru Avion můžete rýži, těstoviny a další potraviny dokonce vkládat do tzv. FoodBoxu. „Letos bychom chtěli vyrobit šest až osm dalších a doufáme, že si je lidi oblíbí,“ říká Dalibor Levíček, místopředseda Potravinové banky pro Brno a Jihomoravský kraj.
Dalibor Levíček je místopředsedou Potravinové banky pro Brno a Jihomoravský kraj. Foto: Archív D. Levíčka

Plýtvají Češi potravinami víc než jiné národy?
Asi ne. Podle výzkumů se v evropských domácnostech vyplýtvá na jednoho obyvatele 76 kilogramů jídla ročně a v Česku je to dokonce o něco méně, těsně pod sedmdesát. Snad je to i proto, že jsme o něco uvědomělejší, a ne tím, že jsme pořád o něco chudší. V popelnici ale pořád končí až čtvrtina koupeného jídla, a to je pořád dost.

Pocházím z vesnice, a tam neexistovalo, aby se jakákoliv potravina či zbytek jídla vyhodily. Všechno se zužitkovalo, ať už v podobě dalšího pokrmu, či jako krmivo pro domácí zvířata. Říkám si, jestli i dnes je takový rozdíl mezi venkovem a městem?
Na tohle data nemáme, takže můžu jenom hádat. Venkov má určitě výhodu, že se tam dá nesnězené jídlo zkrmit, to u nás v sedmém patře paneláku moc nejde. Jinak mi ale přijde, že jde hodně o generační věc: Babičky totiž ještě zažily válku, kdy se jídlo shánělo těžko. Rodiče si zase pamatují alespoň fronty na banány, ale naše generace si už koupí cokoliv za pár korun v supermarketu přes ulici, takže úcta k jídlu dnes mizí. Zase ale máme kamarády a příznivce ještě o generaci mladší, dnešní studenty, a ti jsou často uvědomělí nejvíce, řeší nejen plýtvání, ale i původ potravin a etický rozměr vůbec. Asi to nejde nějak zobecňovat.

Přesto – jsou i v Česku lidé, kteří trpí hladem? Nebo nemají možnost koupit si normální, kvalitní jídlo?
Hlady u nás asi nikdo neumře. Je ale otázkou, jak zdravě a kvalitně se chudí lidé stravují. Příjmovou chudobou u nás trpí asi milion lidí a materiální deprivací, kde je jedním z kritérií vydatné jídlo alespoň obden, asi půl milionu Čechů. A to vůbec nemluvíme jenom o sociálně vyloučených lidech třeba v ubytovnách. Mezi koncovými klienty máme i běžné seniory, kteří třeba žijí sami a v druhé půlce měsíce už jim opravdu zbývají peníze pouze na základní potraviny.

Jak tedy fungují potravinové banky? Co je jejich cílem?
Principem potravinových bank je brát jídlo tam, kde přebývá a dávat ho, kde chybí. Takže v praxi každý den svážíme neprodané potraviny ze supermarketů a předáváme je pomáhajícím organizacím, které je už samy rozdají mezi své klienty. Spolupracujeme tak s velkými neziskovkami, jako jsou Armáda spásy nebo Charita, ale i s malými skupinami, katolickými farnostmi nebo evangelickými sbory. Pokud jakákoliv organizace má mezi sebou lidi, kterým chybí jídlo, může si o ně říct.

Jídlo získáváte i ze sbírek mezi lidmi…
Ano, nejznámější je asi Národní potravinová sbírka každý podzim. Jinak se ale snažíme, aby co nejvíc předaných nebyly potraviny, jež musí někdo zaplatit, ale opravdu zachráněné jídlo, které by jinak přišlo nazmar.

Jak jste financováni?
V Česku je v každém kraji jedna potravinová banka. Jsme sdruženi ve federaci, která nás metodicky vede a pomáhá vyjednávat záležitosti, jež bychom jinak museli řešit každý sám. Ta má teď nové akční vedení a věci se velmi rychle posunují dopředu. Financováni jsme hlavně z dotací. Přispívají nám město, kraj a v posledních letech zejména Ministerstvo zemědělství, díky kterému jsme mohli pořídit auta, pronajmout velký sklad a aktuálně třeba koupit velký mrazák a ledničku na čerstvé potraviny.

Komu pak potraviny distribuujete?
Potravinové banky nemohou dávat jídlo přímo koncovým klientům, takže máme seznam partnerských organizací a těm předáme, co zrovna potřebují. Jídlo tak končí třeba v azylových domech pro maminky s dětmi, v ubytovnách pro lidi bez domova, v domovech pro seniory, v Klokánku…

Kolik potravin se vám tímto způsobem podaří zachránit? Předpokládám, že si vedete i statistiku.
Loňský rok už máme kompletní, podařilo se nám rozdat 94 tun jídla. Od letoška ale platí velká novinka. Podle novely zákona o potravinách musejí totiž všechny velké obchody neprodané jídlo odevzdávat organizacím, jako je ta naše, takže množství rozdaného jídla rychle stoupá. Teď jsme zrovna dělali statistiku za druhý kvartál letošního roku a zatím jsme na třiaosmdesáti tunách. Nebýt našeho obětavého řidiče Jakuba, nikdy bychom takové množství nezvládli.

Rozumím, že oslovujete zejména velké distributory, ale mohu pomoci i jako jednotlivec?
Nejvíc asi při zmiňované Národní potravinové sbírce, kdy lidi mohou při velkém nákupu vzít i něco navíc pro potřebné, zaplatit, a za pokladnou odevzdat našim dobrovolníkům. Snažíme se také, aby ve velkých marketech stály za pokladnou naše FoodBoxy, tím pádem by sbírka probíhala pořád. Máme ale zatím jenom jeden pilotní kus v Brně v Avionu. Letos bychom chtěli vyrobit šest až osm dalších a doufáme, že si je lidi oblíbí.

A kdo je typickým „přispěvatelem“ do FoodBoxu? Člověk, který nakoupí drahé potraviny a nějaká koruna navíc ho už „nerozhodí“? Nebo naopak babička, která se klidně rozdělí i o polovinu svého drobného nákupu? Máte i zpětnou vazbu, kdo do FoodBoxu přispívá?
Tohle nezjistíme, jsou to pro nás anonymní dary. Třeba zmiňované babičky nám ale často volají, jestli mohou do FoodBoxu hodit svoje čerstvé marmelády. Vždycky nás mrzí, že je musíme odmítnout, protože přijímáme jenom potraviny v originálním obalu a s datem spotřeby. Sami bychom si tu marmeládu klidně dali, ale klientům ji poslat nemůžeme.

Jak jste se vy sám dostal k práci pro potravinovou banku? Co bylo tím impulsem působit – souběžně se svým zaměstnáním – v neziskovém sektoru?
Měl jsem pocit, že se ne svojí zásluhou mám dobře, tak by asi bylo fér nějak pomoci lidem, co podobné štěstí neměli. Začal jsem jako dobrovolník v různých neziskovkách a právě můj tehdejší šéf v Armádě spásy naši potravinovou banku založil a hodil mi lano. A mám z toho stále radost, dosud nás to s kolegy baví, navíc se pořád něco děje.

Sdílet:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Další z rubriky Lidé a společnost

Senioři na tahu

Lidský život se za posledních sto let prodloužil nejen o roky, ale o desítky let. Doba, kdy po seniorech neštěkl ani pes, už je pryč. Pro vzdělávací instituce, cestovní kanceláře, zájmové spolky i volnočasová …

Nejčtenější

Nechcete už pracovat? Začněte počítat…

Už se vám nechce pracovat, protože jste se podle vašeho mínění už napracovali dost? Pak je ta správná chvíle spočítat si, zda máte nárok na starobní důchod, případně předdůchod či předčasný důchod. Pokud ještě ne, …

Část domácností se řítí do finanční propasti

Hospodaření některých českých domácností je dlouhodobě jen těžko udržitelné. Ačkoli se majetková a finanční situace za poslední dvě dekády celkově zvedla, je tu i jeden hodně rizikový faktor: v porovnání s výší mezd …

Partneři Portálu

NOOL
Rolovat nahoru