Obavy z rozšíření konfliktu vedly na trzích k nárůstu rizikových prémií v cenách ropy – i když zatím produkční (3,5 % globální produkce ropy, pozn. aut.) ani tranzitní (20 % globální produkce ropy a plynu) kapacity Íránu narušeny nebyly, ceny ropy se vyšplhaly v důsledku vysoké nejistoty pod 80 dolarů za barel (prémie cca 10 % oproti úrovním před startem konfliktu).
Jak už jsme psali na začátku tohoto týdne, z pohledu evropské a české ekonomiky bude klíčová nejen intenzita napětí na energetických trzích, ale také délka jeho trvání. Termínové kontrakty na ropě aktuálně ukazují, že trhy se sice více bojí, ale období vysokých cen podle nich bude „dočasnou epizodou“.
Naše analytické modely (strukturální VAR) ukazují, že 10% nárůst cen ropy v důsledku globálního nabídkového šoku (výpadků produkce) historicky vzato vedl k růstu české inflace zhruba o 0,2procentního bodu kumulativně.
To v zásadě odpovídá závěrům některých starších studií České národní banky. Pokud tedy konflikt rychle neodezní, může nás to v příštích týdnech vést k mírnému zvýšení inflační trajektorie pro druhou polovinu tohoto roku.
Výraznější dopad do inflace a potenciálně i hrubého domácího produktu (HDP) by musel být pravděpodobně spojen s další eskalací konfliktu (spojenou například se zapojením USA a dalších regionálních hráčů do konfliktu) a přímým omezením íránských produkčních a tranzitních kapacit.
Pak bychom pravděpodobně viděli kromě výrazně vyšších cen ropy také výrazně dražší plyn, který v Evropě lehce přeskočí do vyšších cen elektřiny. A multiplikační přesah dražší elektřiny a plynu do spotřebitelské inflace (například skrze potraviny) může být, jak víme, daleko silnější.
Autor je hlavní ekonom společnosti Patria Finance
(Redakčně upraveno)
