I když ČNB neintervenuje, působí její kurzový „slib“ jako stabilizační faktor. Dává totiž trhu jednoznačný signál, že v případě potřeby bude korunu bránit před nadměrnými výkyvy. Tím zcela jasně limituje hranice pro oslabení koruny, a tak i příležitosti pro spekulace.
Takový postup centrální banky je i nadále optimální, protože to poslední, co bychom v čase vysoké inflace potřebovali, je prudké oslabení koruny vyvolané spekulativními hrátkami. Znamenalo by totiž jen další dovoz inflace a prodlužování období vysokých úrokových sazeb, případně i jejich vynucené navyšování.
ČNB si svoji obrannou pozici může dovolit, protože i nadále disponuje velkou zásobou devizových rezerv. Ty na konci února dosahovaly 127,4 miliardy eur. Meziročně jsou sice o 29 miliardy eur nižší, především z titulu loňských intervencí, avšak i nadále více než dostatečné.
Ať už z pohledu poměru k hrubému domácímu produktu (odpovídají 52 % HDP, pozn. aut.) nebo vykrývání dovozní náročnosti ekonomiky (kryjí 7,5 měsíční dovoz zboží a služeb).
Vedlejším efektem poklesu devizových rezerv je fakt, že se ČNB zbavuje i přebytečných korun uložených v tzv. repo operacích. V důsledku vysokých úrokových sazeb totiž jen za tyto deponované koruny zaplatila na úrocích za posledních 12 měsíců přes 150 miliard korun.
Strážit kurz na úrovni cca 24,60 CZK/EUR si ČNB může dovolit i nadále. Bude tak činit zřejmě až do chvíle, než se potvrdí jasný desinflační trend směřující k dosažení inflačního cíle. Z pohledu trhu je postoj centrální banky stabilizujícím faktorem.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
