Dejte pozor, kde se v pracovní době opaříte čajem

Poradna
Jeví se to jako velká nespravedlnost. Zlomíte si nohu na mokrých schodech, opaříte se horkým čajem během přestávky na oběd nebo se pořežete o ostrý předmět. Pokud k tomu dojde v sídle firmy, kde jste zaměstnaní, s velkou pravděpodobností budou zmíněné nehody posouzeny jako pracovní úraz. Na pracovní cestě však obdobný karambol bude naopak považován za vaši nešikovnost nebo smůlu.
Pracovním úrazem je i nehoda na vlakovém či letištním terminálu při čekání na spoj, dříve bylo hranicí až samotné vstoupení do dopravního prostředku. Foto: Depositphotos.com

Je zkrátka třeba počítat s tím, že vás sice na pracovní (služební) cestu vyšle zaměstnavatel, na vás čeká práce obvykle více namáhavá a podmínky méně komfortní než v domácí firmě, ale přesto pak při vaší nehodě či zranění budou šéfové dělat všechno pro to, aby odpovědnost a újma padly především na zaměstnance.

Jen v souvislosti s prací

Na začátku je třeba vymezit dva základní pojmy s touto problematikou spojené. Pracovní cesta je podle zákoníku práce (§ 42 odst. 1) časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Místo výkonu práce je uvedeno v pracovní smlouvě a obvykle tam bývá uveden i generální souhlas zaměstnance s vysíláním na pracovní cesty, aby nemusel být vyžadován před každou cestou. Výjimku tvoří skupiny chráněných zaměstnanců, u nichž je souhlas nutný pokaždé.

Pracovním úrazem se podle zákoníku práce (§ 271) označuje poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Každý případ originál

Aby se tedy zranění zaměstnance v rámci pracovní cesty mohlo považovat za pracovní úraz, z čehož zaměstnavateli plyne odpovědnost, nejdůležitější je posoudit, zda k úrazu skutečně došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tímto plněním.

A protože se podle zákoníku práce mezi plnění pracovních úkolů počítají nejen činnosti uvedené v pracovní smlouvě, ale i aktivity konané ve prospěch zaměstnavatele (stačí, aby to nebylo proti jeho výslovnému zákazu), je jasné, že pro posuzování souvislostí se otevírá velký prostor. A každý případ je brán individuálně s ohledem na okolnosti.

V sídle firmy jistota

Jako přímo související s plněním pracovních úkolů se uznávají úkony běžné a obvyklé před, během a po skončení práce, v době přestávek na jídlo a oddech v objektu zaměstnavatele, vyšetření u lékaře konané na pokyn zaměstnavatele a ošetření při první pomoci a s ním spojené cesty.

Dále do těchto činností spadá školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti. Tedy také tzv. team buildingy, pokud se dá doložit, že ke zranění došlo v rámci zvýšení odbornosti či kvalifikace zaměstnance. Obecně jde o činnosti, které vám v rámci této akce může zaměstnavatel uložit. Zranění při hrách je pracovním úrazem, nehoda v nočním baru obvykle nikoli.

Cesta do práce je mimo

A kdy naopak o pracovní úraz nejde, i když to možná někoho překvapí? Především při cestě do práce a zpět. Ale také při cestě např. na nádraží, když na pracovní cestu jedeme veřejnou dopravou. Naproti tomu úraz v dopravním prostředku, který využíváme při pracovní cestě, se už za pracovní obvykle uznává. V poslední době došlo k posunu, že pracovním úrazem je nehoda už na vlakovém či letištním terminálu při čekání na spoj, zatímco dříve bylo hranicí až samotné vstoupení do dopravního prostředku.

Za pracovní úraz nebývá uznáváno, když se při vícedenní cestě zraníte v hotelu či restauraci, ale podobně dopadnete i v sídle zaměstnavatele, když si v rámci přestávky na oddych či jídlo vyrazíte do restaurace, obchodu nebo k lékaři. Pro tyto činnosti neplatí přímá souvislost s plněním pracovních úkolů.

PSALI JSME:
K pracovnímu úrazu může dojít i při teambuildingu

Podle výroků Nejvyššího soudu není možné všechny činnosti během pracovní cesty posuzovat z hlediska vztahu k plnění pracovních úkolů či přímé souvislosti s tímto plněním totožně. To znamená, že v rámci jedné pracovní cesty jsou oddělené úseky, kdy jde o pracovní úraz a kdy naopak nikoli.

Kdy se zaměstnavatel vyhne

Posouzení, zda jde o pracovní úraz, je důležité především kvůli stanovení odpovědnosti zaměstnavatele (§ 269 zákoníku práce). Z té mu totiž vyplývá povinnost nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zaměstnanci, vůči němuž však žádné právní povinnosti nezanedbal. Aby tato odpovědnost vznikla, musí dojít k současnému naplnění základních podmínek – došlo k pracovnímu úrazu, zaměstnanci vznikla škoda a lze prokázat přímou souvislost mezi úrazem a škodou.

Zaměstnavatel se může této odpovědnosti zcela zprostit, pokud prokáže, že jedinou příčinou škody nebo zranění bylo, že zaměstnanec porušil předpisy (obvykle o bezpečnosti práce) nebo byl opilý či zfetovaný a zaměstnavatel mu nemohl zabránit, aby v tomto stavu prováděl pracovní činnosti.

Částečně se odpovědnosti zříci může, že výše popsané skutečnosti nebyly jedinou, ale jednou z několika příčin úrazu či újmy. Nebo že k události došlo kvůli lehkomyslnému jednání zaměstnance. Alespoň třetinu škody nebo újmy však zaměstnavatel i tak zaplatit musí.

PSALI JSME:
Opatrnosti není nikdy dost, nejvíce pracovních úrazů se stává v lednu

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Zaměstnání

Nezaměstnanost stagnuje na úrovni čtyř procent

Podíl nezaměstnaných zůstal během února na stejné úrovni a dosáhnul tak čtyř procent. Sezónnost mezi únorem a lednem historicky nehraje významnější roli a stagnace tak odráží reálný vývoj na trhu práce. I přes nižší …

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Jaká je budoucnost výškových dřevostaveb v Česku?

Analýza
V České republice stále platí zastaralá norma omezující výšku dřevostaveb na devět, respektive dvanáct metrů. Legislativa by se však měla brzy změnit. S ohledem na nespornou ekonomickou výnosnost projektů chtějí developeři stavět minimálně osmipatrové stavby (22,5 m), s výhledem do budoucna až osmdesátimetrové projekty, a to tzv. inženýrským způsobem.