Existuje deset klíčových důvodů, proč teď Češi tolik po hypotékách prahnou…
1) Bojí se růstu úroků
V únoru se průměrná sazba hypoték dostala na své dno, 1,93 procenta. V březnu už nepatrně vzrostla, na 1,94 procenta. Mnohaleté dno je tedy již za námi. Hypotéky jsou ale z dlouhodobého hlediska stále levné. Nyní ale už půjde jejich cena nahoru, byť pozvolna. Češi se snaží vzít si hypotéku tedy právě nyní, když je nejlevnější. Nechtějí propásnout příležitost.
2) Bojí se růstu inflace kvůli zadlužování ekonomiky
Jedním z důvodů, proč půjdou úroky hypoték nahoru, je celosvětově se zvyšující strach z výraznější inflace. Státy se totiž kvůli pandemii obrovsky zadlužily a mnozí lidé jsou přesvědčeni, že jedinou možností, jak si vlády mohou od břímě dluhu ulevit, je právě inflační znehodnocení peněz.
Peníze uložené v nemovitostech jsou před inflací chráněny lépe, než ty na bankovním účtu. V Česku už loni rostla inflace po započtení nemovitostí nejrychleji za dvacet let. Může být hůře.
3) Bojí ze ztráty zaměstnání
S postupující vakcinací a stále zadluženější státní kasou je jasné, že česká vláda nebude – a nemůže – ekonomiku a zaměstnanost na dluh zachraňovat věčně. Programy typu Antivirus letos skončí a je možné, že teprve poté začnou zaměstnavatelé zásadněji propouštět.
V nové, post-pandemické době prostě o některá pracovní místa, ale třeba i celá odvětví nebude zájem. Při ztrátě zaměstnání a pravidelného příjmu je mnohem obtížnější hypotéku získat, takže mnozí Češi se snaží vzít si ji právě teď, když práci ještě mají.
4) Bojí se toho, že Česká národní banka opět zpřísní podmínky
Kvůli pandemii loni Česká národní banka (ČNB) uvolnila svá doporučení bankám stran toho, za jakých podmínek mají hypotéky poskytovat. Na hypotéku tak nyní dosáhnou lidé, kteří by – třeba vzhledem ke svému příjmu či zadlužení – bez pandemie neměli šanci.
Jenže postupující vakcinace dává tušit, že pandemie dříve či později ustoupí. A ČNB své podmínky opět zpřísní. Navíc už je bude podle všeho zpřísňovat nikoli jen formou doporučení bankám, ale formou zákonného nařízení, k čemuž jí poslanci dali letos na jaře nově pravomoc (kterou ještě stvrdí Senát – pozn. aut.).
5) „Zlevňují“ si hypotéku přechodem k jiné bance, refinancují
Už v roce 2019 ČNB přiměla banky k jiné věci: Aby výrazně snížily poplatky za předčasné splacení hypotéky. Bankám se to nelíbí a chtějí své vyšší poplatky zpět. Mezitím ovšem Češi využívají možnosti levného předčasného splacení a levně si hypotéku refinancují. „Zlevňují“ si ji. Tak, že v době obecně nízkých úroků přecházejí k jiné bance, která jim nabídne úrok ještě nižší. Když mají navíc předčasné splacení u stávající banky „za hubičku“, proč do toho nejít.
V únoru dosáhl objem refinancovaných hypoték svého historického rekordu, 7,4 miliardy korun. O rok dříve si Češi refinancovali hypotéky jen za necelé tři miliardy korun. Na rekordu je i podíl refinancovaných hypoték.
6) Rozpouštějí své rekordní pandemické úspory
V době pandemie Češi nastřádali zhruba 230 miliard korun. Ty by, nebýt pandemie, neuspořili. Kvůli zavřeným obchodům či restauracím či kvůli omezené možnosti cestování se jim na účtech hromadí úspory více než čtyřikrát rychlejším tempem než běžně. Za rok běžně Češi své úspory navýší o zhruba 5500 korun na hlavu, během roku pandemie to však bylo o bezmála 27 tisíc korun.
Tyto peníze nyní, když „vidí světlo na konci tunelu“, ochotněji rozpouštějí třeba i v hypotékách. Už totiž ani nemají tak silný pocit, jako třeba na podzim 2020, když ještě nebyla na světě vakcína, že by měli tvořit výrazné opatrnostní úspory pro případ, že se pandemie povleče třeba řadu let.
7) Těží ze superhrubé mzdy
Díky zrušení superhrubé mzdy či zvýšení slevy na poplatníka, o nichž politici rozhodli loni koncem roku, má například zaměstnanec s průměrnou mzdou letos o více než dvacet tisíc korun čistého větší příjem než loni.
Zrušení superhrubé mzdy se přitom týká třeba i lidí se statisícovými mzdami. Desetitisíce a statisíce, které díky zrušení superhrubé mzdy mají mnozí čeští zaměstnanci k dispozici, dávají zhusta právě do bydlení, do hypoték.
8) Unikají z měst do zeleně, na chaty a chalupy, do zahrádek
Během pandemie si Češi uvědomili benefit života mimo město, mimo hlavní zdroje nákazy, v zeleni venkova. Navíc se zintenzivnil přechod na home office. Takže mnozí Češi shledali, že práci vyřídí distančně, právě i z chaty i chalupy. Unikají do zeleně. Do vlastního. Tedy do chaty či chalupy pořízené třeba právě na hypotéku.
Už to nebývá tak obtížně jako dříve, vzít si hypotéku na rekreační objekt. Roste zájem nejen o chaty a chalupy, ale třeba i o chatky v zahrádkářských koloniích. Dlouhodobě rostoucí ceny zeleniny zatraktivňují vlastní pozemky, vlastní záhonky a vlastní zahrádky.
9) Využívají zrušení daně z nabytí nemovitosti
Stát loni přispěl k zatraktivnění koupě nemovitostí zrušením daně z jejího nabytí. Vlastně mnohé nemovitosti tak o něco zlevnil. V porovnání se situací, kdy by daň z nabytí zrušena nebyla. Češi tuší, že kromě inflace může být další cestou, jak se stát bude snažit látat svůj pandemický dluh, opětovné navyšování daní. A možná i znovuzavedení daně z nabytí. Snaží se využít „okna příležitosti“.
10) Čelí mizerně úročeným vkladům v bankách, málo výnosným bezpečným investicím
Ruku v ruce s tím, jak centrální banky po celém světě srazily v době pandemie své základní úroky ještě níže, v Česku až skoro k nule, je úročení vkladů v bankách ještě mizernější než před pandemií.
Stejně tak je mizerný i výnos na bezpečných investicích typu těch do státních dluhopisů. Nemovitosti tak při výnosu kolem čtyř procent ročně představují pořád možnost uložení peněz, které nejen zabrání jejich znehodnocení inflací, ale umožní vydělat i něco navíc. No, neberte to.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
