Z různých studií přitom vyplývá, že potenciál inovací by mohla brzdit právě neoptimální spolupráce mezi různými věkovými skupinami.
Dle průzkumu, který proběhl v rámci projektu SiLC (Synergy in Learning and Cooperation – financovaný z programu Erasmus+) v šesti evropských zemích, však zaměstnavatelé v mikro, malých a středních firmách (1-249 zaměstnanců) mezigenerační spolupráci ve svých týmech nijak systematicky neřeší (s nějakou pravidelností se jim věnuje pouze 40 % team leaderů).
Spíše, než diverzita mezigenerační v posledních letech čeří českou i evropskou vodu diverzita kulturní. Zdá se však, že ani ta jako téma české malé a střední firmy příliš neoslovila. Je to zřejmě dáno i tím, že, oproti jiným evropským zemím, je podíl cizinců na pracovním trhu v České republice poměrně nízký – jde o necelá dvě a půl procenta oproti např. 10,9 % ve Španělsku, nebo 4,5 % v Nizozemsku.
Předsudky a diskriminace
Podle vzdělávací společnosti MgC, jsou „namíchané“ pracovní týmy běžné spíše v inovativních firmách a mezinárodních korporacích. V mnoha českých firmách však stále vládnou předsudky nebo dokonce diskriminace vůči „odlišným“ zaměstnancům. Ačkoliv je ve veřejném prostoru nepřijatelné diskriminovat ženy pro to, že jsou ženy, diskriminovat osoby s postižením nebo segregovat mladé a staré, ve firmách se to stále děje.
„V posledních letech se situace zlepšuje. Vedení firem a manažeři s diverzitou nemají obvykle problém, protože vidí její přínosy. Předsudky se objevují spíše mezi jednotlivými členy týmu. Společným úkolem je pak práce se zaměstnanci, kteří mají z odlišnosti strach,“ vysvětluje Monika Novikmecová, která se v MgC Group diverzitou ve firmách zabývá.
Podle ní stále více firem vidí rozmanitost jako hnací sílu inovací. „Pokrokově smýšlející společnosti jsou si navíc vědomy budoucího nedostatku vhodných uchazečů a to nejen z důvodu stárnutí populace. Na základě diverzity se otevírají novým možnostem, což vede k přizpůsobení pracovních pozic například ženám, které nastupují do práce po mateřské dovolené, čerstvým absolventům, lidem starším 50 let a dalším sociálním skupinám. Obrovskou výhodou je, že mohou vybírat z mnohem většího množství talentů,“ doplňuje Novikmecová.
Diverzita na pracovišti je dobrá věc. Mladší se učí od starších, ti předávají zkušenosti. To funguje tam, kde nejsou normy. Zažila jsem ale vysoké normy a kolektiv žen různého věku. Pokud pracuje každá zvlášť, je to ok. Jakmile je práce, kde každá dělá jen část práce a jedna navazuje na druhou, je problém. Nezkušený nestíhá zkušenému, a pokud pracují spolu třicátnice a ženy, kterým táhne na šedesát, jejich tempo může být značně rozdílné. No a pokud rozdílnost tempa a věku nevezme zaměstnavatel v úvahu, nepřizpůsobí tomu normy, nepořídí takové stroje a vybavení, aby se rozdíly setřely, dochází ke konfliktům a celkové únavě a nespokojenosti.