Stejně jako je pestrá paleta zařízení, kam dobrovolníci docházejí, jsou i sami dobrovolníci rozmanití – například věkem. Sedmnáctiletá dobrovolnice docházející do nemocnice ve Frýdku-Místku, říká: “Překvapuje mne, jak stačí málo. Jen přijdu na chvilku na pokoj, uvařím kávu, popovídáme si a pacienti jsou šťastni. Překvapilo mne, jak umí být staří lidé radostní a optimističtí, i když jsou v nemocnici.”

Stejnou radost má z dobrovolnické práce 75letý dobrovolník z dobrovolnického centra ADRA Brno: “Sám jsem senior, a  tak mám čas. Rád pomáhám a poznávám životní příběhy. Věřím, že i já budu stárnout s laskavými lidmi okolo mne. Mezi seniory, kteří mají více jak 90 let, jsem ještě ale mladík.”

Na dobrovolnictví je krásné, že přináší radost oběma stranám. Seniorům, pacientům, dětem, nebo třeba lidem s mentálním postižením přináší do života společnost, bez níž by byli často osamělí. Dobrovolníkům pak radost z pomáhání, nové zkušenosti a hodnoty. “Už si ani nedokážu jinak neděli dopoledne představit, je to už takový rituál. Kluci na mne čekají u brány, předhánějí se, kdo mi ponese kytaru, kdo tašku, překřikují se, jakou a čí písničku budeme zpívat jako první. Je to radost,” říká speciální pedagog a dlouhodobý dobrovolník u lidí s mentálním postižením z dobrovolnického centra ADRA Frýdek-Místek.

Pro klienty jsou návštěvy dobrovolníků často tím jediným, co jim zpříjemní den. “Vždy se na Zuzku a Rozinku moc těším. Počítám dny a pak už i hodiny. Tak mne potěší…,” uvádí seniorka z domova pro seniory o své dobrovolnici a její dcerce z dobrovolnického centra ADRA Brno.

“Ty jsi teta? Já ale žádnou tetu nemám. Dobrovolnice? To neznám. Ale to je jedno, hlavně že si se mnou půjdeš hrát,” dodává malý pacient na dětském oddělení Fakultní nemocnice ve Frýdku-Místku) k návštěvě nemocnice jedním z dobrovolníků.

Podle zkušeností Adry dobrovolníky spojuje touha udělat něco dobrého pro druhého člověka. “Chtějí pomáhat, ale po nějaké době říkají, že sami dostali mnohem víc. Dobrovolnictví je pro ně něco jakoby samozřejmého, a přesto není pro každého. Dobrovolníci musejí mít určitou míru nezdolnosti, empatie, optimismu, radosti, soucitu, zodpovědnosti, samostatnosti a k tomu pár hodin volného času týdně…,” vysvětluje Hana Čadová, koordinátorka dobrovolnictví ADRA ČR. Odměnou je pak dobrovolníkům radost – jejich vlastní a lidí, za kterými docházejí.

“Znovu si díky těmto lidem uvědomuji, že štěstí se rodí v malých věcech, neštěstí jejich zanedbáváním,” uzavírá dobrovolnice z centra sociálních služeb pro postižené z dobrovolnického centra ADRA České Budějovice.