Podívejme se na nové trendy ve světě kryptoměn. Dnes jsou velkým hitem NFT (Non-fungible token, nezaměnitelný token, pozn. red.). Tokeny vzplály, ale pomalinku začínají vyhasínat. Jak se díváte na tuto problematiku?
Já jsem to asi nepochopil. Není možné, abych byl jediný, kdo prokouknul, že to je nesmysl. Snažím se být skromný a říkat, že jsem to nepochopil. Dneska si myslím, že když nejsem umělec, tak za tím nevidím benefity, i když je to třeba hezké a je hezký pocit vlastnit nějaký token. Nejsem ani vizionář, tak nevím, co všechno se s tím bude dát dělat, ale jako ekonomovi mi to smysl nedává.
NFT jsou obrázkem, o kterém se tvrdí, že nějak decentralizovaný a že ho člověku nikdo nemůže vzít a že bude navždy.
To vůbec není pravda.
Viděli jsme to u spousty případů, kdy to někdo nakonec vypnul a to platí v podstatě u všech kryptoměn s výjimkou těch největších. Když teď padala Terra (Luna), tak sice tvrdili, že je to decentralizované, ale když šla dolů, tak to tam někdo vypnul.
A pak je druhá věc, proč bych něco takového měl poptávat. To mi nedává smysl. Já mám problém to vysvětlovat koneckonců už jen u Bitcoinu, vážím si soukromí, hledám alternativu k současnému peněžnímu uspořádání.
Je fajn to studovat, je to zajímavé, ale už to není pro každého, natož ještě jako derivát. K čemu to potřebuju? Nepotřebuji si přeci koupit NFT od Adidasu, abych měl boty v Metaversu od Adidasu. Raději si je koupím v reálném životě. Nerozumím tomu, s výjimkou umění, kde jsem změnil názor.
Líbí se vám myšlenka, která NFT umožňuje, že autor, který namaluje nějaké umělecké dílo a pak ho prodá za relativně malou cenu a při každém dalším prodeji za vyšší cenu nějakou malou část z prodejní ceny dostane?
To by byla přece paráda. Za prvé, to jsou věci, které jsme schopni řešit centralizovaně a není úplně třeba to hrotit přes Metaversum. Jsem fandou všemožných techno-optimistických myšlenek.
Za druhé to pořád stojí a padá na tom, že po digitálním NFT bude poptávka. Pokud by to lidi opravdu chtěli, protože by jim to dávalo nějaký smysl, tak proč ne. A nechápu, proč bych si to měl koupit v takovéto formě kromě toho, že chci autora podpořit. Ale to přeci můžu udělat i standardní cestou.
Myslíte, že je to zase jen obchodní trik a způsob, jak z kapes lidí vytahat další a další peníze?
Mám dlouhodobě pocit, že tyto věci vznikají úplně obráceně, než v byznysu, kde hledáš díru na trhu. Obvykle je to: Tady chodí lidi neobutí, tam odstěhuju fabriku, udělám tam boty, obuju je, budu z toho mít zisk – děláme byznys. Vidím díru na trhu, seženu k tomu kapitál a technologii.
Tady to děláme úplně obráceně. Vytvořili jsme kryptoměny a další vymoženosti, které jsou perfektní technologicky, turingově kompletní a já nevím, co všechno a je to strašná paráda. A teď hledáme, k čemu se to dá využít, co je ten problém, který to naše řešení dokáže vyřešit, a pak jsme nadšení z toho, když se něco najde. Paráda.
Tady se potom prozkoumá každý kousek prostoru, jestli to neřeší nějaký problém, který ve společnosti máme, neříkám, že se to nemůže stát, principiálně je to ale úplně obráceně, než jak funguje byznys na trhu, takže i úspěšnost bude analogická, tedy minimální.
Hledáme poptávku s něčím, co jsme vyrobili. A to jde udělat násilně marketingem, který to přebije, a lidi si to nakonec stejně koupí, jak se to dnes dělá, anebo musí být nějaká reálná potřeba, kterou lidé mají. Ale to tam nevidím.
Jak se díváte na pokusy centrálních bank vytvářet digitální měny? V Číně vzniká něco, co bych možná nazval antibitcoinem oficiální název je digitální juan, kdy se použije technologie kryptoměn, ale měna nebude decentralizovaná. Bude to přímo pod kontrolou a čínské centrální banky. Co se to vlastně v Číně děje?
Fenomén všech digitálních peněz centrálních bank, který opravdu má souvislost s Bitcoinem minimálně přiznanou, je v tom, že se centrální bankéři inspirovali, když ho viděli. Ale tím podobnost končí. V konečném důsledku je to spíše opačným pólem kryptoměn. Nedávno jsem o tom psal. Centrální banky se svými penězi spíš než že by dělaly konkurenci kryptoměnám, tak dělají konkurenci penězům, které vytvářejí obchodní banky.
Čína je specifická v tom, že banky jsou státní, takže nad nimi mají kontrolu a dát jim tam konkurenci v podobě peněz centrální banky není neprůchozí. U nás by to bylo těžké, je to neústavní. Centrální banka nemůže narušovat tržní bankovní prostředí tím, že by vytvářela peníze. Čína je v tomto „napřed“, protože v komunismu je to jednodušší.
Proč se Čína snaží zapojit digitální měny do své ekonomiky? Může tak získat ještě větší kontrolu nad svým obyvatelstvem?
Není to jen Čína, mluví o tom řada centrálních bank po celém světě, ve Švédsku je v plánu relativně dlouho ekoruna, dokonce běžely i pilotní programy, Švýcarsko nedávno začalo testovat. A ten problém, který centrální banky vidí, je v tom, že ztrácejí jednoduchou kontrolu nad inflací.
Nikdy to nebylo perfektní, ale bylo to jednodušší: Ceny šly nahoru, zatáhly za brzdu, zvýšily sazby a šlo to dolů, protože lidi si tolik nebrali hypotéky, nevzniklo tolik peněz, neutrácelo se tolik za rohlíky a cena rohlíku poté tolik nerostla.
A také naopak, když potřebovaly zvednout ceny, měly strach z deflace, tak snížily sazby a ceny šly nahoru. Přišla krize 2008 a centrální banky ztratily tuto jednoduchou kontrolu, protože se sazbami se dostaly na nulu a standardní nástroje přestaly úplně fungovat, a už nedosahovaly svých cílů.
Viděly, že v Japonsku se to dělo už dávno a tak začaly zkoušet, v té době se tomu říkalo nekonvenční, dnes už jsou asi v učebnicích uváděny jako konvenční nástroje. Příkladem může být kvantitativní uvolňování. V eurozóně se dějí takové věci a centrální banky pořád nejsou schopny naplňovat své vlastní cíle. Proto po celém světě centrální bankéři hledají jiné způsoby jakým nás donutit si nakoupit rohlíky.
A jedním ze způsobů je, že kontrolu nad měnovou zásobou budou mít větší, to znamená, že uvidí hotovost, kterou si někde zašíváme, a uvidí digitální peníze v našich telefonech. Pořád nás ještě nemůžou úplně jednoduše donutit je utratit za rohlíky, ale už se s tím dají dělat daleko zajímavější věci.
Už je to další nástroj, který se dá optimalizovat, můžou na tyto peníze nasadit vyšší úroky a motivovat banky, aby zvyšovaly úroky, můžou peníze jinak znehodnocovat. Je to jako stravenky, které na konci roku vyprší, a my poběžíme na Vánoce do obchodu a nakoupíme a tím zvedneme ceny. Inflaci by pak dokázaly ovlivnit různými způsoby. Dnes se ještě neví, jak by to dělaly, ale minimálně si trošku rozvážou ruce a přidají další nástroj do svého mixu zbraní.
Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)
