Draghiho „bazuce“ tleskají bankrotáři, Trump a levicoví politici

Názor
Mario Draghi, končící šéf Evropské centrální banky (ECB), včera na rozloučenou ještě jednou vytáhl „bazuku“. V hantýrce finančníků to znamená, že ECB bude s ještě větší razancí než doposud uvolňovat měnové podmínky. Tleskají mu Trump, Ocasio-Cortezová, Italové a Řekové a všichni ti, kteří míní, že lékem na současný dýchavičný růst Západu je ještě více dluhu.
Šéf Evropské centrální banky Mario Draghi. Foto: wikipedia.org/World Economic Forum, CC BY-SA 2.0

Draghimu tleská i menšinový proud ekonomů, takzvaní tržní monetaristé. Ti nejspíše poznamenají, že vlastně ani o žádné uvolnění měnových podmínek nejde, protože takzvaná přirozená úroková sazba (což je vlastně rovnovážná reálná úroková sazba, kterou ovšem neumíme přímo měřit, ale jen nepřímo odhadovat – pozn. aut.) zase klesla či klesnout může, takže je třeba vytáhnout ještě silnější „bazuku“, aby se jejím působením na reálné úroky tyto reálné úroky s těmi přirozenými srovnaly – tedy dosáhly rovnováhy.

„Bazuka“ konkrétně spočívá ve snížení depozitní úrokové sazby hlouběji do záporu; ve vytvoření dvojstupňového systému úročení přebytečné likvidity bank (takže část přebytečných rezerv bank u ECB je negativního úročení ušetřena – pozn. aut.); v novém kvantitativním uvolňování, tedy odkupu dluhopisů v objemu 20 miliard eur měsíčně; v podmínění ukončení „střelby z bazuky“ dosažením nikoli jistého kalendářního termínu, ale toho, že se inflace dostatečně přesvědčivě přiblíží svému cíli, tedy že se – řečeno s tržními monetaristy – reálné úroky dostatečně přesvědčivě srovnají s těmi přirozenými.

PSALI JSME:
Evropská centrální banka dle očekávání dál uvolnila otěže

Draghi se tolik jako mnozí jiní ekonomové neobává, že „bazuka“ může vést k nafukování bublin na trzích aktiv, například nemovitostí, a že snižuje profitabilitu bank, což může ochromit jejich úvěrovou činnost, kterou se Draghi „střelbou z bazuky“ snaží podnítit, jak říká. Přehlíží, že samotný zvolený režim měnové politiky může zásadně přispívat ke stlačení přirozené úrokové sazby, jak argumentuje zase jiný proud ekonomů, například ti z Banky pro mezinárodní platby v Basileji. Ti Draghiho „bazuce“ jistě netleskají.

Zato jí tleská americký prezident Donald Trump. Draghiho krok chválí, dává jej v podstatě za příklad americké centrální bance. Jistě by mu tleskala také třeba Alexandria Ocasia-Cortezová a další levicoví zastánci takzvané moderní monetární teorie. Skutečným, „reálpolitickým“ důvodem dalšího vytažení „bazuky“ je totiž přimět Německo (a další rozpočtově odpovědné státy eurozóny), aby svému rozpočtu pustilo žilou.

PSALI JSME:
ECB snižuje úrokové sazby a obnovuje nákupy dluhopisů

Velmi pravděpodobně totiž ve skutečnosti „bazuka“ prakticky nijak nepřispěje k tomu, aby firmy více produktivně investovaly a domácnosti více žádoucím způsobem utrácely, a roztáčely tak kola ekonomiky. Zato ovšem „bazuka“ může dále snížit náklady na obsluhu dluhu Německu a dalším zemím, které mají ve svém rozpočtu prostor k navýšení vládních výdajů. Právě to má tyto země přimět k tomu, aby více utrácely (a zadlužovaly se), a pomáhaly tak zejména stále churavému jižnímu křídlu eurozóny.

Centrální bankéři rozpočtově odpovědnějších zemí včera Draghiho „bazuce“ nevídaně razantně oponovali. Nejde jen o Němce, ale také třeba Rakušany, Nizozemce, Estonce, a dokonce Francouze. Tedy na to, aby čelil francouzskému odporu, Draghi vážně zvyklý není. Vždyť když svoji „bazuku“ vytahoval před čtyřmi lety a spouštěl tehdejší kvantitativní uvolňování, Paříž – na rozdíl od Frankfurtu nebo Amsterdamu – jej neochvějně podporovala.

PSALI JSME:
Jak Johnson přitížil i Draghimu

Draghiho tak včera „podržely“ země jako Itálie, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko nebo Kypr. Není náhodné, že jde o problémové země z doby evropské dluhové krize začátku desetiletí.

Sečteno, podtrženo, Draghiho nové „bazuce“ tleskají všichni ti, kteří míní, že lékem na současný dýchavičný růst Západu je ještě více dluhu. Je fascinující, že po dalším a dalším dluhu volají začasté ti, kteří nebýt záchrany za peníze daňových poplatníků z rozpočtově odpovědnějších zemí už dávno zbankrotovali. Ano, řeč je Řecku či Itálii. Zřetelně se ukazuje, že morální hazard nebyl z ekonomického systému vytěsněn, ale že naopak zbytňuje, byť v jakési latentní podobě.

Špatní hospodáři minulých let nebyli za své špatné hospodaření zjevně dostatečně potrestáni. Když si malé dítě sáhne na kamna, ale dostatečně se nespálí, co lze očekávat do budoucna?

Autor je hlavní ekonom společnosti Czech Fund
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Itálie je tikající bombou eurozóny

Sdílet:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Další z rubriky Finance

Průměrná hypoteční sazba padá ke dnu

V prvních třech čtvrtletích letošního roku bylo sjednáno o 17 704 hypotečních úvěrů méně než ve stejném období loňského roku. Klienti přestávají slyšet na snižování úrokových sazeb. Odrazují je vysoké ceny nemovitostí.

Nejčtenější

Nechcete už pracovat? Začněte počítat…

Už se vám nechce pracovat, protože jste se podle vašeho mínění už napracovali dost? Pak je ta správná chvíle spočítat si, zda máte nárok na starobní důchod, případně předdůchod či předčasný důchod. Pokud ještě ne, …

Do důchodu v 65 letech. Nebo bude všechno jinak?

Čím jsme starší, tím více vyhlížíme magickou hranici 65 let, kdy budeme moci začít čerpat starobní důchod. Finanční prostředky, které jsme každý měsíc či jednou za rok platili státu, se nám konečně začnou vracet a …
Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Partneři Portálu

NOOL
Rolovat nahoru