Simulace počítající s výpadkem poptávky v globální dopravě o 40 %, poptávky v reklamě, obchodě a real-estate o 15 % (v dnes zasažených oblastech) a poptávky po službách v pohostinství a ubytování o polovinu by měla vést k souhrnnému propadu hrubého domácího produktu (HDP) o více než pět procent v eurozóně a více než čtyři procenta v Česku. V takovém případě by propad ekonomik v druhém kvartále překonal propady zažité po pádu investiční banky Lehman Brothers.

To znamená logicky tlak na výrazně slabší českou korunu, kterou může podobně jako český dluhopisový trh zatěžovat rychlý odliv spekulativního zahraničního kapitálu. Tento zátěžový scénář přitom nepočítá s výraznějšími výpadky průmyslu, které se brzy mohou stát realitou, a poslat odhady pro nejbližší měsíce ještě „na úplně jinou kolej“.

Zásadní otázka však nakonec je, zda budou dopady epidemie do ekonomiky dočasné – hospodářství po odeznění karanténních opatření neponese trvalé negativní následky, ale přijde přirozené oživení s tím, jak se lidé začnou vracet do kin, restaurací a nákupních center (viz graf níže).

Pro zastavení trvalé nákazy ekonomiky je klíčové, aby karanténní opatření měla svůj dohledný konec (na který se podniky a trhy připraví) a aby přišla včasná, výrazná a koordinovaná pomoc vlád a centrálních bank.Z pohledu šíření nákazy doporučujeme sledovat zejména moment, kdy v hlavních západoevropských ekonomikách začnou klesat denní přírůstky nově nakažených (viz graf níže). I když to automaticky neznamená rychlé zrušení karantény, jak ukazuje například situace v Koreji, je to první nutný krok, na který trhy mohou reagovat pozitivně.

Co by měly dělat vlády a centrální banky? Od vlád se očekává masivní reakce, která zamezí šíření nákazy do ostatních odvětví (např. výpadky v nájmech postižených cestovních kanceláří mohou zvýšit potíže realitního sektoru), na trh práce (propouštění zaměstnanců v postižených odvětvích zeslabí trvale poptávku) a do finančního sektoru (nárůst nekvalitních úvěrů může zhoršit dostupnost peněz pro všechny).

Vláda musí zasáhnout včas a výrazně, aby počáteční negativní šok nepřerostl v trvalou ekonomickou nákazu. A to například tak, že adresně odpustí daně a splátky úvěrů zasaženým malým a středním podnikům, případně poskytne dočasné dotace na zachování pracovních míst.

To vše povede k výraznému nárůstu vládního deficitu i veřejného dluhu – již samotné výpadky daní pravděpodobně bez jakýchkoliv stimulačních opatření mohou v Česku vést k výpadku daňových příjmů přesahující 100 miliard korun. V jiných evropských zemích je příběh podobný. Důležité však je, aby vláda dokázala tyto jednorázové programy financovat. A zde může potřebovat pomoc centrální banky. Bez jejích záruk již dnes rostou rychle kreditní prémie na italském dluhopisovém trhu – jak výnos desetiletého dluhopisu vyskočil z okolí jednoho procenta (na začátku února) až na 2,30 %.

I proto počítáme s tím, že financování boje s koronavirem spadne v eurozóně na bedra Evropské centrální banky (ECB). A podobná situace ostatně může být i v Česku. Nehledě na nižší sazby České národní banky, výnosy vládních dluhopisů prudce rostou. ČNB tak víc než snižování úrokových sazeb bude muset řešit dvě související otázky – slabou korunu a padající vládní dluhopisový trh. Proti nadměrné volatilitě na koruně může pomoci rozprodávání devizových rezerv a nezbytná stabilizace dluhopisového trhu se nemusí obejít bez „české verze“ kvantitativního uvolňování – nakupování vládních dluhopisů do bilance ČNB.

Autor je hlavní ekonom Patria Finance
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Schodek rozpočtu ČR letos bude přinejlepším 100 miliard korun