Loni v období od října do prosince nečekaně zklamaly dvě z největších ekonomik eurozóny, Francie a Itálie. Slabý hospodářský růst může dále destabilizovat již tak vratkou vnitropolitickou situaci v obou zemích.
Ve Francii, která v posledních třech měsících loňského roku vykázala hospodářský pokles čítající 0,1 %, čelí prezident Emmanuel Macron protestním bouřím – řadovým Francouzům je trnem v oku jeho důchodová reforma. Na vnitropolitickou situaci v Itálii zase doléhají rozmíšky v rámci koaliční vlády. Itálie se zcela nečekaně propadla v čtvrtém loňském čtvrtletí o 0,3 procenta.
Podniky v eurozóně v letošním roce přitom mohou čelit nečekanému problému jménem koronavir. Francouzský výrobce koňaků Remy Cointreau čeká kvůli nákaze v Číně slabší odbyt, stejně jako společnosti typu LVMH, jejichž byznysem je luxus.
A nejde samozřejmě jen o luxusní branži. Francie je magnet pro čínské turisty. Zároveň letecký přepravce Air France-KLM společně s německou Lufthansou bude zvláště zasažen možným trvalejším omezením letecké přepravy mezi Evropou a Asií, kde uvedené dvě aerolinky provozují z evropských přepravců nejvíce linek. A to nemluvím o fatálním dopadu, který by mělo ochromení čínského průmyslu jak na francouzské, tak zejména německé dodavatele. Německo, jak známo, loni těsně uniklo technické recesi.
Vedle koronaviru je další hrozbou ekonomice eurozóny, resp. EU jako celku, Donald Trump. Americký prezident stále neshodil ze stolu možnost zavedení cel na evropská, zejména tedy německá auta. Zpomalení eurozóny není dobrou zprávou pro Českou republiku, byť její hospodářství loni vykazovalo až překvapivou odolnost vůči nepříznivému mezinárodnímu vývoji. Tato imunita však může být ta tam tváří v tvář černé labuti v podobě třeba právě dopadu koronavirové nákazy, případně jeho kombinace s Trumpovými cly.
Autor je hlavní ekonom Czech Fund
(Redakčně upraveno)
