Hostitel dvoutýdenního summitu, Ázerbájdžán, totiž přímo popírá smysl konání takového setkání, když v jeho rámci dojednává pokoutný obchod s Ruskem ohledně pokračování dodávek ruského plynu do EU i v příštím roce. To už totiž Ukrajina nebude umožňovat přepravu ruského plynu přes své území.
Na klimatické konferenci v Baku se tak dojednává velký obchod s fosilním palivem. To zaprvé. Za druhé, jde o obchod, který jde proti snaze Západu omezovat svoji závislost na dovozu ruských energií. Rusku se přitom daří svůj plyn v nebývale vysoké míře nyní dodávat třeba i do Česka.
Až 95 procent celkově dováženého plynu letos v listopadu Česko odebírá z „ruského směru“, ponejvíce právě z Ruska, vyplývá z dat Net4Gas, tuzemského státního provozovatele plynovodní sítě. Jen pět procent plynu pak Česko v tomto měsíci dováží ze „západního směru“, tedy přes Německo, z Norska či z terminálů na zkapalněný plyn.
Rusko s Ázerbájdžánem na probíhající klimatické konferenci OSN tedy „ladí“, jak dodávat ruský plyn právě i do Česka rovněž v příštím roce a dále. Ke konci letoška totiž končí pětiletá smlouva mezi Kyjevem a Moskvou o přepravě ruského plynu přes ukrajinské území. Kyjev už ji neprodlouží, čímž přepravu ruského plynu do EU přes své území znemožní.
Jenže… Rusko se na klimatickou konferenci OSN připravilo vskutku důkladně. Vyslalo na ni hned 900 delegátů. Tolik jich jej na klimatickém summitu OSN ještě nikdy nezastupovalo. Vždyť třeba loni na summitu COP28 v Dubaji byl počet ruských delegátů jen poloviční.
Celá řada ruských delegátů v Baku jsou vrcholní manažeři ruských energetických podniků a firem, kteří mezinárodního setkání otevřeně využívají pro svůj marketing fosilních paliv. A klíčovým cílem jim je dodávat ruský plyn dále do EU, včetně Česka, a to za asistence právě hostitelského Ázerbájdžánu. Moskva s Baku totiž sjednávají takzvaný plynový swap.
V rámci tohoto „swapu“ budou plynárenské společnosti z EU uzavírat od začátku příštího roku smlouvu nikoli s ruským Gazpromem, ale s ázerbájdžánským Socarem. Podobně, jako je Gazprom fakticky v rukou Kremlu a ruského prezidenta Vladimira Putina, jsou faktickým vládcem Socaru ázerbájdžánští Alijevové.
Na těch si vylámal zuby i Viktor Kožený. Koncem 90. let uplácel někdejšího prezidenta Ázerbájdžánu, Hejdara Alijeva, a jeho syna Ilhama, tehdy viceprezidenta Socaru, aby energetický podnik privatizovali právě do rukou Koženého a jeho amerických spoluinvestorů.
Šlo o začátek konce Koženého „privatizačních rejdů“, které jek dovedly až do nuceného bahamského vyhnanství, kde se musí před americkými úřady ukrývat už desítky let. „Rejdy“ se mu sice dařily v Česku, ne však v Ázerbájdžánu.
Dnes zmíněný Ilham Alijev, už coby prezident Ázerbájdžánu, dojednává ruský plyn i pro Koženého rodné Česko. Podle londýnských Timesů má být daný „swap“ Putinovým trojským koněm v Evropě. Do EU by totiž i po Novém roce 2025 proudil přes ukrajinské území ruský plyn, který by však byl zasmluvněn jako plyn ázerbájdžánský.
Plynárenské podniky a obchodníci z EU by už také neuzavíraly příslušnou smlouvu s „Putinovým“ Gazpromem, ale s „Alijevovým“ Socarem. I když molekuly takového plynu by stále měly svůj původ v nalezištích v Rusku. Odpovídající část plynu v Ázerbájdžánu by v rámci „swapu“ na oplátku získala visačku „ruský“.
Slovenský prezident Peter Pellegrini tento týden „swap“ probíral s Alijevem, samozřejmě opět v rámci klimatické konference OSN. Alijev Pellegriniho ujistil, že je schopen posílat Slovensku přes Ukrajinu sice fyzicky ruský plyn, který však bude označen jako ázerbájdžánský. Takový plyn, jak vidíme dnes, nebude ovšem končit jen na Slovensku, nýbrž může ve velkém putovat i do Česka.
I české podniky a domácnosti by tak využívaly „ázerbájdžánský“ plyn, ve skutečnosti ruský, přestože podstatná část české veřejnosti zjevně žije v představě, že už Česko žádný ruský plyn neodebírá. Pilotní dodávka plynu na Slovensko již v režii Socaru se uskuteční příští měsíc, jak tento týden uvedl státní podnik Slovenský plynárenský priemysel – SPP.
Nad přepravou ruského plynu s visačkou „ázerbájdžánský“ přes ukrajinské území nakonec – možná překvapivě – přivře oči i sám Kyjev. Ukrajinská státní energetická společnost Naftogaz totiž tlačí na to, aby tranzit plynu v její režii neustal. Inkasuje totiž za něj nemalé poplatky. V přepočtu desítky miliard korun ročně.
Když půjde formálně a smluvně o plyn ázerbájdžánský, vlk se nažere a koza zůstane celá. Kyjev se bude tvářit, že neví, že molekuly plynu, které přepravuje, vznikly v zemi, s níž válčí, a za toto popření reality zinkasuje desítky miliard za jejich přepravu na Slovensko a dále, třeba i do Česka.
Ostatně, když se letos v létě ptali šéfa Naftogazu Oleksije Černyšova, zda mu swap nevadí, odvětil: „Víte, v plynárenství se obchod dělá skrze swapy často.“
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Pokud se nedohodne náhradní trasa dodávek plynu z Ruska, Evropa i česko zajdou na úbytě. Aby stát fungoval, jede dnes 90% dodávek z Ruska. Je to facka lžím ministra Sikely i premiéra Fialy.
Sedlčanský hermelín se dělal v Polsku, česká vejce také. Prostě vše co zvyšuje zisk je povolené.