Po těchto opravách a revizích je loňský vládní schodek vyšší než ten, který vykázala (dle stejné časové řady Eurostatu, resp. ČSÚ, pozn. aut.) Babišova vláda v prvním covidovém roce 2020; kdy se ovšem česká ekonomika propadla historicky rekordně, o více než o pět procent (zatímco loni stagnovala, tedy rostla tempem 0 %). Každý se o tom může přesvědčit v tabulce ČSÚ níže.
Národní rozpočtová rada ovšem nyní v rámci své obrany loňského vládního hospodaření uvedenou statistiku ČSÚ napadá a tvrdí, že je zkreslená. A to prý proto, že od roku 2021 se změnilo rozpočtové určení daní ve prospěch krajů a obcí a v neprospěch samotné vlády. Jinými slovy, zjednodušeně, Fiala má vyšší schodek než Babiš, protože se musí o daňový příjem velkoryseji dělit právě s kraji a obcemi.
Národní rozpočtová rada dále říká, že pokud se přebytek krajů a obcí připočítá k výsledku hospodaření vlády, je rázem Fialův loňský schodek nižší než ten Babišův z roku 2020. Jenže, marná sláva, kraje a obce jsou samostatně hospodařící jednotky, samosprávy.
A vláda je zase zodpovědná za hospodaření své. Fialův kabinet měl od konce roku 2021, kdy nastoupil, dost času, aby rozpočtové určení daní případně korigoval ve svůj prospěch, je-li nespokojený s aktuálním nastavením rozpočtového určení daní.
Navíc, změn typu zmíněné úpravy rozpočtového určení daní proběhlo v novodobé historii Česka nepočítaně, od drobných přesunů položek v rámci jednotlivých sazeb DPH třeba po takzvané zrušení superhrubé mzdy. Všechny by tedy podle logiky Národní rozpočtové rady měly ve větší či menší míře zkreslovat časovou řadu ČSÚ.
Proč tuto řadu tedy ale pak vlastně ČSÚ publikuje, když je roky různých změn zcela zkreslená a pokřivená? A proč vláda za údajně zkreslenou statistiku už Český statistický úřad nepopotahuje, když jej z našich daní fakticky financuje? Proč nežádá očišťování takové časové řady?
A hlavně, proč Národní rozpočtová rada napadá statistiku ČSÚ s odkazem na změnu rozpočtového určení daní, ale už ne třeba s odkazem právě na zrušení superhrubé mzdy? Její zrušení, k němuž došlo rovněž počínaje rokem 2021, snad časovou řadu, dikcí Národní rozpočtové rady, nezkresluje?
Zkresluje. A dokonce mnohem více než úprava rozpočtového určení daní. Vždyť v dnešních cenách a při současném výkonu ekonomiky by znovuzavedení superhrubé mzdy přineslo jen vládě, tedy státnímu rozpočtu nějakých 90 miliard korun navíc!
A ještě něco je velmi podstatné. Snad nejpodstatnější. Národní rozpočtová rada ještě letos v září vysoké přebytky krajům a obcím vytýkala. Ve Zprávě o plnění pravidel rozpočtové odpovědnosti za rok 2023 uvedla, že kraje a obce pokračují v hromadění peněz na bankovních účtech, kde ztrácejí hodnotu, a nevyužívají své úspory k investičním projektům.
No ano, jenže pokud by kraje a obce Národní rozpočtovou radu uposlechly a úspory masivněji investovaly, jejich přebytky a vklady na účtech by se razantně ztenčily. A Národní rozpočtová rada už by nemohla přičítat jejich přebytek ve stávajícím, rekordním rozsahu ke schodku vlády, aby tak kypřila půdu své argumentaci, jak se o to snaží nyní, že veřejné finance jako celek si zase tak špatně nevedou.
Národní rozpočtová rada se tedy jeden měsíc, v říjnu, ve své argumentaci ve prospěch vlády opírá o jednu a tutéž skutečnost, totiž o přebytky krajů a obcí, kterou jen o měsíc dříve, v září, tolik kritizovala. Podobná obojakost však není doménou pouze Národní rozpočtové rady. Sama vláda se k ní uchyluje. Za což ji dokonce kritizuje tentokrát kritizuje samotná Národní rozpočtová rada.
Ministerstvo financí totiž hájí pokračování mimořádné daně v příštím roce, tedy fakticky pokračování mimořádně vysokého daňového zatížení menšinových akcionářů ČEZ, tím, že Eurostat část dividendy ČEZ neuznává jako příjem, tedy ani jako mimořádný příjem.
Takže mimořádné příjmy a mimořádné výdaje související s energetickou krizí uplynulých let se srovnají prý až v příštím roce, a ne už letos (že to bude fakticky letos, říká v rozporu s ministerstvem i Národní rozpočtová rada). Pročež je prý legitimní pokračovat s mimořádnou daní v roce 2025.
Jenže, zopakujme, do výsledku svého hospodaření za loňský rok si ministerstvo financí započetlo dividendu celou. Tedy včetně té části převyšující rámec provozního zisku ČEZ, kterou podle metodiky Eurostatu započítat nemělo. Činilo tak zjevně proto, jak už víme, aby opticky snížilo loňský schodek státního rozpočtu. Letos, jak též víme, musel tento výsledek opravovat, tedy zhoršovat Eurostat, resp. ČSÚ.
Ministerstvo financí tedy, když se mu to hodí, započítává dividendu ČEZ celou, v rozporu s dlouhé roky dobře známou a zavedenou mezinárodní metodikou. Aby zlepšilo optický výsledek svého hospodaření.
A když se mu hodí zase něco jiného, totiž když potřebuje pokračovat s uplatňováním mimořádné daně i v příštím roce (za což jej kritizuje i jinak smířlivá Národní rozpočtová rada), náhle v rámci své argumentace ve prospěch pokračování mimořádné daně na metodiku Eurostatu přeochotně naskakuje.
Zkrátka a dobře, nelze mít oboje. Nelze mít loňský rozpočet notně vylepšený zahrnutím celé dividendy ČEZ a současně pokračovat v uplatňování mimořádné daně i v roce příštím. Jakmile ministerstvo financí zahrnuje dividendu celou, mimořádné příjmy a mimořádné výdaje se srovnávají už letos a mimořádná daň musí tím pádem také ještě letos skončit.
A pokud ministerstvo financí dividendu celou nezahrnuje, jak velí zavedená mezinárodní metodika Eurostatu, pak bylo loňské hospodaření státního rozpočtu výrazně horší, než ministerstvo klamavě uvádělo. Což představuje klíčový důvod, proč je loňský vládní schodek nakonec po opravách a revizích opravdu vyšší, než byl ten Babišův z covidového roku 2020.
Pokud tedy vláda v příštím roce v uplatňování daně z mimořádných zisků bude pokračovat, tímto svým činem statistiku Eurostatu stvrzuje, čímž tedy sama pečetí závěr, že loni hospodařila s vyšším schodkem než Babišův kabinet roku 2020.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)