Dnes už tento lehký ozbrojený obrněnec v armádě na Apeninském poloostrově neslouží, podle některých informací ale tři stroje zůstaly v provozu jako „strážci“. Do současných dnů je uživatelem vozidla peruánská armáda, která si pořídila nejméně 70 kusů z celkem 185 vyrobených vozidel typu 6616 (pozn. aut. – podle Janes´s Defence Weekly bylo celkem vyrobeno 300 vozidel). Na počátku 80. let minulého století bylo také několik desítek těchto Fiatů dodáno do Kaddáfího Libye a do Somálska.
Italové nasadili ozbrojený Fiat Tipo např. během mírové mise v Libanonu v letech 1982-1983. Málo se ví o tom, že vozidla byla použita v období teroristických hrozeb k „vnějšímu dohledu“ věznic s maximální ostrahou.
Pár exemplářů 6616 bylo rozmístěno v Janově během summitu zemí G8 v červenci 2001, který se pro Itálii stal naprostou katastrofou. Během třídenních protestů odpůrců globalizace s tisícovkami nasazených policistů se stovky lidí staly obětí policejního násilí a dokonce došlo k zastřelení jednoho z aktivistů.
Obojživelný obrněný vůz Tipo 6616 (4 × 4), jehož využití se předpokládalo zejména pro průzkumné účely, vznikal od konce 60. let minulého století na základě společného vývoje italských společností FIAT (později Iveco Defence Vehicles) a Oto Melara.
První z nich byla odpovědná za trup, automobilové komponenty a finální kompletaci, druhá za věž a výzbroj. Šlo především o automatický kanón ráže 20mm Mk 20 Rh 202 od německé firmy Rheinmetall a kulomet(y) ráže 7,62 mm. Je třeba dodat, že vozidlo sdílí mnoho automobilových součástí s čtyřkolovým obrněným transportérem Fiat Tipo 6614, který se v letech 1977-1985 také licenčně vyráběl v Jižní Koreji pro potřeby tamních ozbrojených sil (celkem v počtu 400 kusů).
První prototyp obrněného vozu Tipo 6616 byl dokončen v roce 1972 (stejně jako u Tipo 6614), po zkouškách byla italskou vládou zadána první objednávka na vozidla pro carabinieri a od roku 1975 byly nasazeny do služby.
Trup 6616 i 6614 byl vyráběn v italském Bolzanu ze svařované oceli o jednotné tloušťce 8 mm (některé zdroje uvádějí pancéřování o síle 6-8 mm), tedy relativně tenkém pancíři ve srovnání s ostatními vozy stejné třídy té doby. Ten stačil tak k ochraně posádky před lehkými palnými zbraněmi. Zatímco u ozbrojené verze tvoří osádku řidič (na přídi vlevo) a dva muži ve věži (velitel a střelec), neozbrojená 6614 může přepravovat až desetičlenný výsadek.
Pohyb vozidla zajišťuje v zadní poloze umístěný přeplňovaný dieselový motor Fiat Model 8062.24 o výkonu 162 koní (119,4 kW) Převodovka je pětistupňová a má jednu rychlost pro zpátečku.
Na silnici vozidla dosahují rychlosti až 100 km/h s dojezdem 700 kilometrů, ve vodě plavou, poháněna koly, rychlostí 5 km/h a doplavou (pouze v tzv. klidných vodách) do vzdálenosti 20 kilometrů. Na rozdíl od většiny ostatních podobných obrněných automobilů 6614/6616 nevyžadují kvůli svému tvaru a konstrukci vlnolam na přední straně trupu. Příprava pro plavbu znamenala v podstatě pouze zapnutí útorových čerpadel a natlakování ponořených mechanických součástí.
Technicko-taktická data
Posádka: 3 muži (verze 6616), 1-2 muži a 8-10 výsadek (verze 6614)
Délka: 5,37 m
Šířka: 2,5 m
Výška: 2,03 m (verze 6616)
Hmotnost: 8 tun (8,5 t verze 6614)
Motor: přeplňovaný dieselový Fiat Model 8062.24
Výkon: 162 koní (119,4 kW)
Převodovka: Pětistupňová, plus jedna rychlost zpět
Pohon: 4×4
Rychlost: 100 km/h na souši, 5 km/k ve vodě
Dojezd: 700 km na souši, 20 km ve vodě
Max. sklon: 60 %
Pancéřování: 6-8 mm
Výzbroj: ve výrobní verzi automatický kanón Rheinmetall Mk 20 Rh-202 20 mm ráže 20 mm, až dva kulomety ráže 7,62 mm (další prototypy měly různé typy věží a kanónů)
To pancéřování je opravdu trapné na dnešní dobu kdy to prostřelí většina automatů s průbojnou municí. Podle mě mají dnes tyhle stroje mít pancéřování které odolá ráži aspoň 20mm ale tohle 🙂 papírák do toho by mě nikdo nedostal .