Kontinent, jenž kdysi vládl světu a jehož západní část ještě za studené války představovala z hlediska Spojených států nepostradatelného spojence, v posledních zhruba třiceti letech – pod praporem EU – podlehl ideologiím, opustil realistické vnímání světa, mávl rukou nad neúprosnými, leč logickými a vlastně přirozenými ekonomickými zákonitostmi. Nyní má před sebou účet.
Agentura Bloomberg jej vyčísluje na 3,1 bilionu eur, tedy na 78 bilionů korun. Tolik budou muset zaplatit klíčové evropské ekonomiky v příštích deseti letech za zajištění vojenské bezpečnosti Ukrajiny a své vlastní.
Americká Trumpova administrativa Evropě zřetelně signalizuje, že z velké části dává ruce pryč a že mír v Evropě si bude muset starý kontinent zajistit a zaplatit hlavně sám, ze svých vlastních zdrojů – a nutno dodat, bude muset jít na pokraj svých možností.
Jako bumerang se nyní zejména Evropské unii vrátí fiasko vlastní energetické politiky, slepá sázka na stále drahé zelené zdroje a bezjadernou budoucnost, podcenění zbrojení, nezvládnutá imigrační politika, předluženost, přeregulovanost, neefektivní jednotná měna euro, jež hloubí příkopy, místo aby spojovala a mnohé další. Toto musí být definitivní konec Green Dealu.
Evropa se ale hlavně musí co nejdříve postavit na vlastní nohy. Vrátit se ke kořenům. Musí v integraci pokračovat jen tam, kde je to ekonomicky jasně výhodné. Evropa historicky tolik vyrostla spíše díky decentralizaci než centralizaci na čínský způsob, spíše díky konkurenčnímu soupeření jejích jednotlivých zemí než bezbřehé integraci.
Měla by se tedy vrátit k modelu Evropského hospodářského společenství. Tedy před rok 1993 a tehdejší Maastrichtskou smlouvou, kterou její fatální úpadek fakticky začal. Stávající model ekonomického a politického vedení Evropy je kriticky neefektivní, což dokumentuje právě nynější pád do bezvýznamnosti.
Model Evropské unie fundamentálně selhává kvůli demokratickému deficitu. Volič – a občan – ztrácí kontakt s politikem, jenž o něm v Bruselu rozhoduje, politik nebere zřetel na to, co chce volič, nýbrž podléhá tlaku lobbistů a aktivistů.
Výsledkem pak je skutečnost, že EU kráčí od fiaska k fiasku a neustále slýcháme, jak v tom či onom zaspala. Nyní už zaspat nemůže. Tohle je vážně budíček. Musí být. Protože pokud nebude, bude o budoucím osudu Evropy už jednat nikoli Amerika a Rusko jako nyní, ale Rusko a Čína.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Přesně řečeno. Je dobře, že se toto děje. Ještě není vše ztraceno. Pokud nám budou vládnout ekoteroristé a řešit plastová víčka a elektronicky řízené spalování dřeva na chalupě, bude pozdě. Přijde Ivan a nebudeme se stačit divit.
Pokud EU (politici, kteří stojí v čele EU) rychle nepochopí to, co je zmíněno v článku, zjednodušeně řečeno mými slovy laika, EU by se měla vrátit k tomu, za jakým účelem byla původně založena – volný pohyb zboží a lidí členských států, tak to povede k jejímu „zhroucení“. Celá „ideologie“ EU už je v současnosti úplně někde jinde. Za vším stojí jen lidé, kteří nemají dostatek sebekritiky…
To není důležitý. Hlavní je dotáhnout do konce zákaz krbů na dřevo a začít důrazně trestat lidi za používání plastových brček. Pak je třeba dostat k nám co nejvíce obyvatel ze třetího světa, protože si už tam u nich skoro všechno zničili a za všeho nejdůležitější je konečně definovat „co je žena“ Pak až se možná můžeme začít zajímat o naší nejbližší budoucnost a nějakou geopolitiku….
No, konečně vyšlo na povrch, že starat se o green deal je ko….na. EU buď najde jednotný svazek s fungujícím řízením, kde rázně narovná nebo odstraní všechny kulhající a brzdící státy, nebo se rozpadne. Tak to je.
Komentář byl odstraněn kvůli porušení pravidel diskuse.
Redakce