Tato slavná historie je však již dávno za námi. V současné době se české cukrovarnictví musí pohybovat v rámci hořké reality, která je poznamenána ukončením unijních kvót z podzimu 2017. Po 49 letech přestalo být omezováno vyráběné množství cukru, což vedlo k rozšiřování výroby a následnému prudkému pádu ceny cukru. Zatímco ještě na počátku roku 2017 se cena termínovaných kontraktů na surový cukr pohybovala kolem 20 centů za libru, na konci téhož roku to bylo méně než 14 centů za libru. Od té doby se cena cukru nevzpamatovala a aktuálně se pohybuje pod úrovní 12 centů za libru.
Na trhu je obrovský nadbytek cukru, což se samozřejmě promítá do koncových cen. V českých obchodech lze kilogram cukru pořídit za cenu okolo 12 korun. To je podobná úroveň jako na počátku devadesátých let. Cukrovarům však od té doby výrazně vzrostly náklady na mzdy, energie i pořizování technologií. V důsledku tohoto vývoje se dostávají do ztráty. České cukrovary však nejsou v tomto ohledu výjimečné. V podobné situaci se ocitá výroba cukru v dalších evropských zemích.
Co je nevýhoda pro jedny, může být výhodou pro druhé. Například výrobci slazených nápojů si díky nízkým cenám cukru můžou mnout ruce, protože se jim výrazně snižují vstupní náklady na pořízení surovin. K tomu navíc zavádějí nové výrobky, které podle současných trendů mají snížený obsah cukru. Nízké ceny cukru navíc snižují motivaci k hledání levnějších náhražek, což může těšit i spotřebitele.
Nelze očekávat, že by cena cukru v blízké budoucnosti výrazně vzrostla. Oproti minimu z roku 1967, kdy se cena cukru na burze pohybovala na úrovni 1,3 centu za libru, jsme nyní na devítinásobné úrovni. Na druhou stranu se v roce 1974 cukr obchodoval za 65,2 centu za libru, což nám připomíná, že cena cukru může být vysoce proměnlivá. Záleží totiž na zemědělské produkci, která je náchylná na výkyvy počasí a další vlivy.
Autor je hlavní ekonom společnosti BH Securities
(Redakčně upraveno)
